klima ivan

Ivan Klíma je autorem širokého záběru - je povídkářem, romanopiscem, dramatikem, scenáristou, esejistou, editorem a také autorem báječných knížek pro děti. I když jeho tvorba pro děti vznikala převážně na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vstupuje do četby mládeže  rozsáhlá  povídková tvorba ze souborů Má veselá jitra (Toronto, 1979, 1990), Moje první lásky (Toronto 1985, 1990), Moje zlatá řemesla (1990)  aj.


Objevují se v ní prožitky z terezínského ghetta a autobiografické motivy ze života v normalizačním Československu, kdy střídal různá zaměstnání. V šedesátých letech minulého století pracoval jako  redaktor Československého spisovatele (edice Život kolem nás), Literárních novin, později Literárních listů a Listů, většinu života prožívá jako spisovatel z povolání. V sedmdesátých a osmdesátých letech  vydával svá díla v samizdatu (edice Petlice)  a exilu.

V letech 1990-1993 byl předsedou českého PEN-klubu. Klíma patří k autorům, jejichž nedílnou součástí je angažovaná publicistika (soubor Už se blíží meče, 1990). Uspořádal antologii Uzel pohádek (Mnichov 1978, 1991) autorů, kteří tak alespoň publikovali „pohádku“.

V pohádkovém souboru Kokrhací hodiny a jiné příběhy z Vlašských Klobúk a jiných Tramtárií(1965) a zejména v novele Markétin zvěřinec  (německy 1978, česky 1990) ostatně  jako v celé Klímově tvorbě výrazně zaznívá humanistický postoj k otázkám světa a důraz na odpovědnost v mezilidských vztazích. 

Markétin zvěřinec je z roku 1971 a i v současnosti je hodnocen jako jedna z výrazných uměleckých novel české prózy pro mládež.
Klíma v příběhu dívky, snící o svém otci, vsadil na vnitřní prožitky jedenáctileté hrdinky. Její cesta za koněm, který představuje zhmotněnou vzpomínku na otce, je cestou za novou zkušeností a setkáními. Markéta postupně opouští svůj sen a v setkání s „medvědem“ (titul odkazuje na pojmenovávání nových matčiných nápadníků zvířecími jmény) zažívá hluboký lidský zájem, v próze se objevuje několik  významově bohatých epizod – jako např. ve vyprávění medvěda- přítele  o zabitém koni z lidské nenávisti nebo ve scénách z venkovské pouti.

Možná, že ještě rozšíří Ivan Klíma českou prózu pro děti a mládež o nový titul, přejme mu (a nejen proto) ještě mnoho plodných let.

Inspirující myšlenky...

V síti televizních stanic už se uskutečnilo globální propojení – ať kdekoli na světě zvolíte kterýkoli programový kanál, vyvalí se na vás bohužel stejný veletok blbosti. Vysílání řízené komerčními interesy většinou oslovují spodní polovinu těla – břicho a žlázy. Potlačuje kulturu ve jménu zábavy. Kultura totiž znamená kultivaci. Bylo by záhodno oslovovat srdce a mozek. Namísto toho vás mají nasytit a ukojit pokleslí baviči svými vyčpělými anekdotami a záplava soutěží, v nichž se hraje o prachy, a mají vás „informovat“ zlomkovité zprávy z černé kroniky. Což všechno se upíná k hlavnímu cíli, vrcholu, ose, účelu mihotání – k spotřebním reklamám. Jde o spontánní nebo cílevědomou debilizaci?
Zdeněk Mahler