kanturek jan

K práci, která Jana Kantůrka (4.5. 1948 - 22.3. 2018) později proslavila, se dostal díky své vášni pro Tarzana. Díky obnovení klubu Julese Vernea v roce 1986 začal překládat „na papír“, protože členové klubu si vyměňovali svá dílka mezi sebou.

V letech 1975 – 1990 pracoval jako technický redaktor v nakladatelství Artia, pak přešel na dva roky do Aventina, kde se necítil příliš spokojen. Tehdy ho navštívil Vlastimír Talaš a nabídl mu práci profesionálního překladatele. Nejprve se jednalo o westerny, conanovky a horory.

Pak ale přišel pan nakladatel s první Zeměplochou. Jan Kantůrek neměl tušení, že všichni profesionální překladatelé před ním tuto práci odmítli jako nemožnou. Musel vymyslet velké množství humorných i věcných českých ekvivalentů pro jména postav, jež jsou v angličtině většinou slovními hříčkami. Někteří čtenáři sice Kantůrkovi vytýkají nedůslednost a občasné věcné chyby, ale Terry Pratchett se však nechal slyšet, že dobrým překladem svých knih si je jist akorát v Holandsku a u nás. V Česku se stal jeho dvorním překladatelem.

Jan Kantůrek byl mnohokrát oceněn za své překlady v oblasti sci-fi a fantasy. Například získal cenu Akademie science-fiction, fantasy a hororu za nejlepší překlad i dlouholetou práci pro obor. Přeložil bezmála stovku titulů.

Jan Kantůrek čte z knihy:


Inspirující myšlenky...

Jsme tady mezi spoustou lidí. Uprostřed tolika lidí se mě po nějaké době vždycky zmocní panika. Mám pocit, že by mě mohli duševně umačkat. Kdybych tu zůstal, asi bych se dal do křiku.... Někdy člověk přečte celou knihu a nenajde jedinou větu, kterou by si zapamatoval a mohl citovat. A co s takovou knihou, řekněte?...Naštěstí u mne lidé nezůstavují mnoho stop. Snadno na mne udělají dojem, jako loď brázdu na vodě. Ale voda se zase zavře.
Aldous Huxley, Kontrapunkt