skvorecky-zbabelci
Josef Škvorecký (1924 - 2012) se svou manželkou, spisovatelkou a herečkou Zdenou Salivarovou založil v roce 1971 legendární nakladatelství 68 Publishers. Během následujících dvou desetiletích publikovali zakázáné české a slovenské knihy a stali se jediným zdrojem nezávislé československé literární činnosti většiny zakázaných autorů až do roku 1989.
Pan Škvorecký byl také plodný spisovatel a básník, jehož vlastní knihy byly po dlouhou dobu zakázány v socialistickém Československu. V Čechách byl časopiseckým a nakladatelským redaktorem, v Torontu přednášel anglistiku, českou literaturu a tvůrčí psaní.

Debutoval románem Zbabělci, ve kterém se poprvé objevila autobiografická postava Dannyho Smiřického, známá z dalších jeho knih jako např. Konec nylonového věku, Mirákl, Prima sezóna, Příběh inženýra lidských duší, Dvě vraždy v mém dvojím životě.

Nejvíc je bohužel známý svým románem i filmem Tankový prapor. Z tohoto veskrze lidského příběhu o lidech, kteří jsou násilně vlečení režimem nakonec Vít Olmer udělal trapnou filmovou karikaturu, která s původním literárním dílem nemá mnoho společného.

Byl známý svými detektivkami např., Smutek poručíka Borůvky, Hříchy po pátera Knoxe, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky.

Za svou literární a práci pro společnost byl mnohokrát oceňovaný, ale také nedoceňovaný. Lidská závist je prostě všude. Proč nikdy nedostal Nobelovou cenu je pro mne velkou záhadou. Na světě je málo tak skromných a intelektuálně myslících lidí, jako byl Josef Škvorecký. Má nemalou zásluhu na založení Akademie tvůrčího psaní a české literární ceně, které nesou jeho jmén.

Josef Škvorecký zemřel na rakovinu brzy ráno, třetího ledna 2012 v nemocnici Princess Margaret v Torontu. Bylo mu 87 let. Byl velmi významným českým spisovatelem a vydavatelem, emigrantem, který uprchl do Kanady po sovětské invazi v roce 1968.



Myšlenky z knih

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard