tolstoj vojna a mir
Lev Nikolajevič Tolstoj, který se narodil 9. září 1828 a umřel 20. listopadu 1910, tedy ne příliš dlouho před vznikem Sovětského svazu, byl považován Romainem Rollandem vedle Michelangela a Beethovena za jednoho z největších duchů dějin lidstva.


Ať už jsem byl ovšem Rollandem kdysi velmi ovlivněn, zejména jeho spisy o Ludwigu van Beethovenovi, jeho nadšení pro Lva Nikolajeviče jsem nikdy nesdílel.
Ne že bych snad o velikosti tohoto ruského génia pochyboval, raději mám ovšem Gogola – a ani toho, ani onoho nepovažuji za srovnatelné s Goethem, Shakespearem, Dantem nebo Cervantesem. Tolstoj je mi cizí z mnoha důvodů, jednak jako podle mého názoru dosti primitivní náboženský myslitel a filozof, jednak jako autor klasických románů, založených na popisu a na ději, jednak svou slavjanofilskou, mužickou orientací. Převáží-li u Tolstého (stejně jako u ještě mnohem většího ideologa Dostojevského) jejich hodnotová orientace, celý génius se propadne do mudrování.
Ale zůstává-li na straně barvitosti světa, na straně vcítěni a porozumění, je Tolstoj vynikající malíř ruského života, třeba ve svém opus magnum Vojna a mír. Stále se kloním k tomu, že by se tento román neměl opomíjet a měl by ho přečíst každý, kdo chce mít potuchy o evropské kultuře. Sám jsem ovšem od Tolstého nic dalšího nečetl, i když jsem zkoušel.

Tolstoj pocházel ze staré ruské šlechty, účastnil se válek na Kavkaze, potom také obrany Sevastopolu a byl mnohem více Rusem než vzdělancem západního typu, jako Puškin nebo Lomonosov.
Cestování po Evropě mu ovšem otevřelo oči a uvědomil si, v jaké to bídě jeho vlast spočívá. Pokusil se sám o reformu na své statku tím, že dával mužikům vzdělání ve škole, ale ničeho tím nedosáhl. Žil svůj život v odloučení, v nemilosti carské i církevní a razil své náboženství nenásilí. Jeho rodinný život nebyl uspokojivý a velmi se míjel s ideálem, na stará kolena tak opouští rodinu a umírá vlastně na útěku z domova. Kromě zmíněné Vojny a míru napsal Annu Kareninu, Vzkříšení, Kreutzerovu sonátu a mnoho dalších děl. Jeho vliv ne jen v ruské, ale i ve světové kultuře byl a je obrovský.

Vojna a mír je román z doby vpádu Napoleona do Ruska.
Její ambice vedou ke kontemplaci nad dějinami, nad rolí jednotlivce v nich a to v tom smyslu, že čin a velkolepé úsilí mohou být mnohem slabší než nečinnost, podpořená osudovou rozlehlostí Rusi. V tom je možné hledat Tolstého bytostně ruskou mentalitu, ale v zásadě je v tomto aspektu román víc než přetížen hloupým mudrováním. Zbytek, jak už jsem zmínil, je krásnou dobovou freskou se zajímavým dějem a se všemi znaky mistrovství klasického románu. Rozhodně jsem nikdy nelitoval, že jsem tento – v češtině čtyřsvazkový – román četl.

Obraz: Tolstoj / malba Repin, okolo roku 1887