hemingway odeon pecina

Nakladatelství Odeon uvede znovu na čtenářskou scénu slavná díla Erneste Hemingwaye s grafickou úpravou Martina Peciny. Odeon využívá skutečnosti, že Hemingway v posledních letech vůbec nevycházel,  a proto vydává deset svazků těch nejznámějších děl.

Některé díla vyjdou údajně i v nových překladech, např. Stařec a moře, Fiesta, Sbohem, armádo, i když existují velmi kvalitní překlady Nenadála či manželů Pellarových. Obálku a vnitřní úpravu svazků navrhl Martin T. Pecina.

Příjemným překvapením od pana Jůzla z Odeonu bude, pokud vyjde kopmpletní sbírka Hemingwayových povídek, (Three Stories And Three Poems, 1923, Povídky, SNKLU, Praha 1965, přeložil Radoslav Nenadál) které jsou i po letech tím nejlepším, co kdy Hemingway napsal.

Také by nebylo na škodu, kdyby se k těmto svazkům přidaly knihy jako Reportér Hemingway od Drahoslava a Ivana Machalových nebo slavná Hotchnerova biografie Papa Hemingway.

Zajímavá poznámka Josefa Škvoreckého z doslovu k románu Sbohem armádo (Odeon, 1958)
Hemingway s oblibou volil za názvy svých knih citáty z děl známých nebo alespoň povědomých anglicky mluvícímu člověku, takže titul navodí atmosféru.
Již název prvního románu "Vychází slunce" je citátem z biblické Knihy Kazatel, 1,5. "Mít i nemít" připomene alespoň vzdáleně větu z monologu Hamletova.
"Komu zvoní hrana" je úryvek z textu alžbětinského básníka Johna Donna.
"Přes řeku a mezi stromy" jsou podle vojenské tradice poslední slova umírajícího generála z války Severu proti Jihu Stonewalla Jacksona.
"Sbohem, armádo!" (A Farewell to Arms) je kombinací citátů: "A Farewell" je titul básně alžbětince George Peela, obsahující verš "Adiewe: to Armes, to Armes, to glorious Armes" (Adieu, armádo, armádo, skvělá armádo). Je to patheticky patriotická báseň, kterou Peele věnoval veliteli anglického loďstva Siru Francisi Drakeovi po porážce španělské Armady. Její téměř šovinistický tón tvoří ovšem kontrast s obsahem Hemingwayova románu a působí proto na čtenáře, který báseň zná, ironicky.

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu