douglas dont panic 25 5
Nemáte ručník? Nepropadejte panice! Mít po ruce pořádný ručník je ve vesmíru nejzásadnější věc. Jak řekl sám Ford Prefect v knize Stopařův průvodce po Galaxii: "Bez ručníku jsme namydlení.
"

Oslavujeme spisovatele Douglase Adamse, autora knihy Stopařův průvodce po Galaxii.
Když autor v roce 2001 náhle zemřel, rozšířila se na jeho památku po celém světě akce nazvaná Ručníkový den. Zapojit se může každý. Stačí si vzít ručník a vyrazit s ním do ulic nebo jen tak do práce. Takže 25.května  bez ručníku ani ránu.  Žijeme totiž na planetě v Mléčné dráze a ta je tak obrovská, že nikdy nevíte, kdy se vám ručník může hodit.

Co se dá dělat v tento den?
Ručník má při celé akci důležitý význam, podle něj se příznivci mezi sebou snadno poznají.
Účastnící akce se navzájem zdraví asi takto:
Ahoj jsem ten a ten a toto je můj ručník. Vaší povinností je pozdravit ručník přítele a podat jednomu rohu ručníku svoji ruku.
S ručníkme můžete chodit kolem pasu nebo jen tak ležérně si ho přehodit přes rameno a jít na obchodní schůzku.
Pokud chodíte školy, vysvětlete svým učitelům, co děláte. Podle jejich reakce poznáte čím vaši učitelé myslí. Někteří vás dokonce překvapí svým učitelským ručníkem
Pokud se vás někdo zeptá, co děláte s ručníkem, řekněte mu, ať si koupí knihu.

adams

Co říká Stopařův průvodce po Galaxii o ručnících.

Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Karkrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím můžete utřít, pokud vám  ještě připadá dost čistý.

Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou 'ztratil'. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.

Tento obrat ostatně pronikl i do stopařského slangu. Lze například říct: 'Hele, sasuješ toho húpyho Forda Prefecta? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ručník.' (sasovat = znát, brát na vědomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu děsný frajer, frúd = opravdu děsně správný frajer).

Tento kousek textu ze Stopařova průvodce po Galaxii, knihy zná mnoho čtenářů. Příběh Arthura Denta, který jednoho dne přišel dvojnásobně o svůj domov (nejprve byl jeho domek zničen demoliční četou a krátce po té byla zničena i celá planeta Země, jinou demoliční četou), spatřil světlo světa v sedmdesátých letech a dočkal se nejen  rozhlasového, ale i knižního a televizního zpracování.

A protože nevíme zda Adamsův příběh je vize nebo jen scifi, je třeba mít stále po ruce ručník. Pak vás nemůže překvapit ani případná scéna, o které se v knize píše:

Zemi zasáhlo náhlé ticho. Bylo to přinejmenším horší než předchozí hluk. Chvíli se nedělo nic.

Obrovské lodi nehybně visely na obloze, nad všemi pozemskými státy. Visely bez hnutí, obrovité, masívní, nehybné proti obloze, ztělesněné rouhání proti přírodě. Spousta lidí utrpěla šok, když se pokoušeli pochopit, co vidí. Lodi visely na obloze přesně tak, jak by tam viset nemohly.

A pořád se nic nedělo.

Pak se ozval téměř neslyšný šepot, náhlý kosmický záchvěv zvuku pronikajícího atmosférou. Všechny hi-fi přístroje na světě, všechna rádia, všechny televizní přijímače, všechny kazetové magnetofony, všechny nízko i vysokofrekvenční reproduktory a všechny středopásmové zesilovače na celém světě se samy od sebe bez hluku zapnuly.

Každá plechovka, každá popelnice, každé okno, každé auto, každá sklenice, každý kus rezavého plechu se rázem aktivoval jako akusticky dokonalý reproduktor.

Zemi, těsně předtím než zanikne, mělo být dopřáno vyzkoušet nejdokonalejší způsob reprodukce zvuku, největší veřejný rozhlas, jaký byl kdy vybudován. Ale nevysílal se žádný koncert, žádná hudba, žádná znělka, pouhá zpráva.

„Pozemšťané! Věnujte pozornost tomuto hlášení,“ řekl jakýsi hlas. Bylo to úžasné. Úžasně dokonalý kvadrofonní zvuk s tak mizivou mírou zkreslení, že i nebojácný muž by zaplakal.

„Hovoří k vám Prostetnik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy,“ pokračoval hlas. „Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové hyperprostorové expresní dálnice, která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určeny k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvě pozemské minuty. Děkuji vám.“

Rozhlas umlkl.

Děs nepochopení zachvátil přihlížející pozemšťany. Hrůza se zvolna sunula shromážděnými davy, jako by to byly železné piliny na listu papíru, pod nímž se pohybuje magnet. Vtom vypukla panika, zoufalá touha prchat, jenomže nebylo kam.

Když to Vogoni viděli, zapnuli znovu improvizovaný rozhlas:

„Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na vašem místním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě dělat kvůli tomu rozruch.“

Rozhlas opět zmlkl, jen ozvěna se nesla krajinou. Obrovité lodi se na nebi zvolna a bez námahy obrátily. Na spodku každé z nich se objevil otvor, čtverec černé prázdnoty.

Za chvíli se někomu někde zřejmě podařilo zmocnit se vysílačky, zaměřit vlnovou délku a odvysílat vogonským lodím zprávu, orodující za planetu. Nikdo neví, co se v ní říkalo, zato všichni slyšeli odpověď. Rozhlas znovu zlobně naskočil. Hlas zněl tentokrát hodně otráveně.

„Co tím chcete říct, že jste nikdy nebyli na Alfě Centauri? Proboha, lidstvo, vždyť je to přece jen čtyři světelné roky! Je mi líto, ale když se neobtěžujete zajímat ani o místní záležitosti, je to vaše chyba.

Energetizujte demoliční paprsky!“

Z černých otvorů vytrysklo světlo.

„Taková pitomá apatická planeta,“ dodal hlas na stejné vlnové délce, „s tou se přece nebudu párat!“ Kdosi vypnul rozhlas.

Bylo děsivé hrůzyplné ticho.

Ozval se děsivý hrůzyplný zvuk.

Bylo děsivé hrůzyplné ticho.

Vogonská stavební flotila odplula do inkoustové prázdnoty poseté hvězdami.

Původní díly knih Douglase Adamse.
Stopařův průvodce Galaxií 1.
Stopařův průvodce Galaxií 2. - Restaurant na konci vesmíru
Stopařův průvodce Galaxií 3. - Život, vesmír a vůbec
Stopařův průvodce Galaxií 4. - Sbohem, a dík za ryby
Stopařův průvodce Galaxií 5. - Převážně neškodná

WWW stránky a Douglas Adams

www.douglasadams.com - oficiální stránky D.N.A.
www.douglasadams.se - biografie, zajímavosti, rozhovory, ale i fotografie z dovolené
http://douglasadams.info - spousta informací o Adamsovi a jeho díle, zajímavé odkazy
www.zz9.org - Official Hitchhiker's Guide to the Galaxy Appreciation Society
www.h2g2.com - pozemské vydání Stopařova průvodce
D.N.A. na Wikipedii - nejen o Adamsově životě či literární tvorbě, další odkazy
www.savetherhino.org - organizace Save the Rhino International, kterou Adams podporoval
www.gorillas.org - Mezinárodní fond pro záchranu goril Diane Fosseyové, který Adams podporoval