skala ml olomoucAž do 19. srpna 2012 bude trvat Skálova největší souborná přehlídka. V Trojlodí jsou vystaveny sochy, objekty, instalace, ale také obrazy a kresby, v komornějším Salonu pak Skálova fotografická tvorba. Kromě toho si lze prohlédnout v Divadle hudby do 20. června 2012 průřez Skálovými knižními ilustracemi.

Zároveň Franta Skála pokřtí svou novou knihu.
Česko-anglická publikace, kterou vydalo nakladatelství Arbor vitae ve spolupráci s olomouckým muzeem, představí řadu jeho starších a zvláště novějších prací.
Vydání nové knihy Františka Skály bylo načasováno k výstavě Muzeum, která v olomouckém Muzeu moderního umění do 19. srpna představuje jeho tvorbu v dosud nejrozsáhlejším průřezu od počátků v 80. letech až do současnosti. Slavnostní křest česko-anglické publikace se uskuteční ve čtvrtek 24. května od 18 hodin přímo ve výstavním sále Trojlodí. „Stejně jako vernisáž výstavy i křest knížky uvede František Skála  krátkým vystoupením, performance. Knížka bude samozřejmě v prodeji a zájemci si ji mohou nechat podepsat,“ informoval kurátor výstavy Michal Soukup.

V pokladně Muzea moderního umění si přitom zájemci mohou zakoupit i další knihy, katalogy a časopisy, které se ke Skálově tvorbě věnují. „Najdou zde Skálovy komiksy, deníky, katalogy, ale i pohlednice nebo plakát. Podařilo se dokonce zajistit posledních padesát kusů Skálovy monografie, kterou nakladatelství Arbor vitae vydalo v roce 2004. A námi prodávané výtisky lze považovat za bibliofilii, neboť všechny autor podepsal,“ upozornil Soukup.

Více informací: http://www.olmuart.cz

Skála navíc v pátek 25. května 2012 vedl workshop výroby kytar a večer odehrál koncert s kapelou Finský barok v Divadle hudby.


Myšlenky z knih

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid