mikes poklad na ostrove 1

V knize Roberta Lewise Stevensona Ostrov pokladů (Poklad na ostrově) postavy Billy Bonese a Johna Silvera notují pirátskou písničku o patnácti námořnících, co nasávají rum na truhle nebožtíka. Jeden ji zpívá v hostinci U Admirála Benbowa a ten druhý – na palubě Hispanioly. Když se nad tou písničkou zamyslíme, její slova nedávají smysl. Jak „na truhle nebožtíka“? Jaký nebožtík? Proč se truhla dostala do písně? Není to úplný nesmysl? Představte si, že ne.


„Truhla nebožtíka“ nebyla žádnou truhlou, ale ostrovem v Karibském moři, v oblasti Kuby, na který byl vysazen, spolu s dalšími zbouřenými piráty, reálně existující Billy Bones. Každý z odsouzenců dostal po flašce rumu a ještě jim hodili na břeh svazek krátkých šavlí. Výpočet kapitána byl jednoduchý. Na ostrově nebyl zdroj pitné vody a rum měl umocnit žízeň, aby na vzbouřence čekala mučivá smrt (pokud se do té doby nerozsekali navzájem v opilosti).

Název „Truhla nebožtíka“ nevznikl náhodou. Ostrov byl úplně malý – 10x20 metrů, kamenitý, podobný truhle. Ale na těch 200 metrech čtverečních bylo ohromné množství hadů. Takže naděje na přežití nebyla žádná.

mikes poklad na ostrove 2
Ilustrace Bohuslav Mikeše (1969) z jednoho nejznámějšího vydání Albatrosu v edici KOD.

O měsíc později se kapitán lodi na ostrov vrátil, aby pohlédl na vyschlé mrtvoly. Ale spatřil své bývalé druhy živé. Naučili se sbírat rosu, objevující se v noci na kouscích plachtoviny, lovili za odlivu mezi korály kraby a želvy, jedli hady vysušené na slunci.
Na žádost posádky kapitán vzbouřencům odpustil a vzal je zpět na loď. Příběh se brzy rozšířil mezi piráty z dalších lodí a později vznikla i píseň o těžkých zkouškách, které zažili jejich „spřízněnci v povolání“.

mikes poklad na ostrove 3
Ilustrace Bohuslav Mikeše (1969) z jednoho nejznámějšího vydání Albatrosu v edici KOD.

Poklad na ostrově | R.L. Stevenson
přeložila: Hana Šnajdrová | Vydal Albatros v roce 1969 s ilustracemi Bohuslava Mikeše

Inspirující myšlenky...

Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou.
Seneca, O laskavosti