trnka jiri animace
Jiří Trnka, malíř, grafik, ilustrátor a autor kreslených a loutkových filmů, se narodil 24. 2. 1912 v Plzni a zemřel 30. 12. 1969 v Praze.
Byl umělecky renesanční osobností, zasahující do oborů výtvarných i literárních, skloubil ve svém díle disciplínu filmovou, ilustrační, scénografickou, malířskou i sochařskou v jeden celek, vyznačující se specifickou poetičností.

Byl jedním ze zakladatelů českého loutkového filmu a protože nepřestával být výrazově všestranným, dosáhl v tomto oboru světové proslulosti. Ve svých loutkových filmech se ukázal být i velkým mistrem pantomimy, kterou pro tento nový umělecký obor znovu vzkřísil. Za animovanou tvorbu byl umělec doma i ve světě nesčíslněkrát oceněn, stejně jako za tvorbu ilustrační, za kterou získal cenu Hanse Christiana Andersena, jenž je považována za nejprestižnější mezinárodní ocenění pro autory působící v oblasti literatury pro děti.

Jiří Trnka a jeho vynikající Ruka (1966), která by i dnes měla problém s cenzory jediné pravdy.

V roce 1962 poprvé vyšla oblíbená knížka Zahrada, kterou umělec napsal i ilustroval. Knihy ilustrované Jiřím Trnkou opakovaně vycházejí nejen u nás, ale dočkaly se také mnoha vydání po celém světě.



30.12.2019 si připomeneme padesáté výročí jeho odchodu do nebe.

 


Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka