hutarova milada portret citarny

Milá Ivano, tolik jsem Ti toho nestihla říct…


Před chvílí jsem si pročítala program Světa knihy 2013, v neděli jsi měla v pořadu Poezie pro děti 21. století debatovat s malými čtenáři a jejich rodiči, ale už nepřijdeš. Hodně těžce se s tím smiřuji. Byla jsi součástí mého profesního života tak moc, že ve mně prostě zůstaneš napořád. Říkala jsem o Tobě, že jsi moje dobrá víla, která si mě všimla v trávě a vystrčila mě na sluníčko. Jako hosta jsi mě kdysi pozvala na Suka, který by bez Tebe nebyl. V době, kdy mě ještě nikdo neznal, jsi mi prokázala tu čest, že jsem se spolu s paní Ljubou Skořepovou stala kmotrou Tvé knihy Národní divadlo – 33 portrétů.

Mou Začarovanou třídu jsi poslala do mezinárodního projektu Barfie, který v Rakousku soustřeďoval knihy bojující za rasovou snášenlivost. Vymyslela jsi úžasný projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, který letos vstoupil už do 5. ročníku, a vyzvala jsi mě, abych se stala autorkou pilotní knížky Okno do komína. Když jsem psala Kluka a psa, knihu o třeťákovi na vozíčku a o jeho asistenčním psu, stála jsi při mně radou i přímou pomocí, když jsi mě seznámila se cvičiteli asistenčních psů i s rodiči postižených dětí. Vlastně díky Tobě jsem se stala patronkou Klubu Hornomlýnská při Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR. A je toho mnohem víc.

Držím v ruce dvoudílnou publikaci Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež a další s názvem Současní čeští ilustrátoři knih pro děti a mládež, školní čítanky a metodické příručky. V propagování knih a jejich autorů jsi byla neúnavně vynalézavá, protože jsi věděla, že to vše děláš pro dnešní i budoucí generace dětských čtenářů. Naše pracovní vztahy přerostly v kamarádské, ale obdiv k Tobě mi zůstal. Jsem ráda, že jsi po desetiletích odborné a popularizační práce stihla napsat a v nakladatelství JaS vydat dvě své detektivky. Věřím, že jsou v knihovnách Tvých kolegyň knihovnic po celé republice.

Tolik jsem Ti toho nestihla říct… a znovu poděkovat.

Letos vyjde knížka Okno do komína podruhé, tentokrát už nejen pro prvňáčky, ale pro všechny. Doufala jsem, že mi ji pokřtíš. Tolik jsi toho pro mě udělala, Ivano, ale zdaleka nejsem jediná. Je nás moc, malých i velkých, kteří si Tě v sobě ponesou jako nezapomenutelnou součást svého života.

Ivona Březinová


Myšlenky z knih

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek