xico xavierBrazilský spisovatel Chico Xavier byl dvakrát nominovaný na Nobelovou cenu míru, ale ta, jak víme, se spíše uděluje válečným štváčům než nositelům duchovního míru.  Xavier cenu nedostal, přestože napsal stovky knih. Možná to souvisí až z přílišným vědeckým postojem členů poroty nebo s tím, že přespřílišná duchovní aktivita lidí je médiemi vnímána jako podezřelá a falešná. Přesto sám se nepokládal za médium a ani za člověka, který má paranormální znalosti.

Byl propagátor křesťanství a v Brazílii přispěl ke vzniku kardecistického spiritismu jako náboženského směru, což katolická církev nelibě nesla, neboť podle dogmatické věrouky je reinkarnace nemožná. Spíš se ale o ní nemluví, neboť v Bibli zmínky jsou, ale silně potlačené. článek

Chico Xavier tvrdil, že mu při psaní pomáhá celoživotní průvodce,
kterému říkal Emmanuel. Nepřekvapí nás, že Chico Xavier věřil v reinkarnaci, že se lidská duše musí opakovaně vtělovat a prožívat na zemi mnoho životů. Podle něho byl Emmanuel ve starověkém Římu jako senátor, inkarnoval se ve Španělsku jako kněz a žil také jako profesor na francouzské Sorbonně.

Chico Xavier se narodil jako Francisco de Paula Cândido (*2. 4. 1910 – †30. 6. 2002) ve městě Pedro Leopoldo ve státě Minas Gerais v Brazílii. Teprve, když začal psát, byl znám pod pseudonymem Chico Xavier. Jak sám uvádí, velký vliv na jeho tvorbu i život měly knihy francouzského spiritisty Allana Kardeca. Stal se čestným občanem Sao Paulo a v roce 1977 mu brazilská vláda ho vydala na poštovní známce, což znamenalo definitivní a oficiální uznání jeho díla. Xaviérův životní model byla křesťanská pokora. Ve svém životě vše dával a nežádal nic na oplátku. Celý svůj život Xavier věnoval službe lidstvu.

Jako spisovatel byl mimořádně úspěšný.
Přestože jeho knihy vyšly v celkovém nákladu 50 milionů výtisků, dával veškerý výtěžek na charitativní účely. Psal metodou psychografie, automatického psaní a celkově je mu přičítáno 413 knih, které byly přeloženy do 33 jazyků. V češtině mi není známo ani jedno dílo.

Nedávno o něm natočil režisér Daniel Filho film. Tato autobiografie je opravdu výjimečná. Film běží na pozadí jednoho večera, ve kterém Xavier vystupuje v diskusním pořadu televize. Moderátor ho představuje jako největší a nejkontroverznější brazilské médium století. Pak sledujeme části jeho životní pouti, prostříhávaný děním v průběhu televizního pořadu.

Podle Xavierovy knihy vznikl v Brazílii film Nosso Lar (Náš domov). Děj se odehrává v nepozemském městě, které slouží jako přestupní stanice k návratu duší na Zemi. I tento příběh údajně nadiktoval Xavierovi z „druhého břehu“ jeho průvodce a duchovní učitel Emmanuel. Hlavním hrdinou knihy a filmu je zámožný starší lékař André Luiz, který na začátku filmu zemře. Ocitá se v pochmurné krajině, která připomíná peklo na zemi. Z toho rádoby očistce pak poznává svět jako "duše z druhého břehu".


Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka