drda jan pohadky

Když nastane den stého výročí narození populárního spisovatele a scénaristy Jana Drdy (4. 4. 1915 – 28.11. 1970), neozve se ani jeden novinář mainstreamu. Vlastně je chápu. Nedovzdělanost, zaneprázdněnost školeními ohledně tupé válečné propagandy a rozeštváváním lidí a strach o místo. Drda je zvláště mládeži předkládán jako komunistického nadšeného spisovatele.

hrabal ceska
Jakub Češka (*1971) už motivicky analyzoval dílo Milana Kundery (Království motivů, 2005) i práce Rolanda Barthese (Zotročený mýtus, 2010); ale Hrabal je Hrabal a patero odborných studií, na nichž si věru dal záležet, se teď vynořilo v knize Bohumil Hrabal. Autor v množném čísle. Připomeňme v LUKu aspoň v krátkosti, čím vším se publikace zaobírá.

vachal brezina skryte dejiny 1
Proč O. Březina Skryté dějiny nedokončil a nevydal je? A obdobně, proč po své páté knize básní Ruce nevydal další básnickou knihu, z níž řadu básní otiskl v časopisech? Ne, že by snad neměl pro své knihy nakladatele; naopak sami se mu nabízeli a mohl si vybrat! Také snad nebyl příčinou nedostatek volné chvíle k práci...

jablonova stezka velkoborsky
Neobyčejný životní příběh Jonathana Chapmana, ne nepodobný příběhu Jeana Giona, Muž, který sázel stromy. Poutavý příběh odkrývá nejen pozitivní stránky stěhování národů do Severní Ameriky, ale také neobyčejně krutý holocaust, který po sobě zanechali bílí osadníci vůči indiánskému obyvatelstvu a také vůči sobě samým.

Inspirující myšlenky...

Všímal jsem si koše na odpadky u dveří jejího bytu, a tak jsem zjistil, že pravidelně čte obrázkové magazíny, cestovní prospekty a horoskopy; že kouří exkluzívní cigarety Picayunes; že se živí hlavně tvarohem a dohněda upraženými krajíčky okoralého chleba; že jí vlasy tak zestrakatěly trochu jejím přičiněním. Z téhož pramene jsem poznal, že dostává žoky psaníček od vojáků na různých frontách. Vždycky byla roztrhána jakoby na záložky do knih. Někdy jsem si z toho koše jednu vytáhl. Nejčastěji se v nich vyskytovala slova jako nezapomeň a stejská se mi po tobě a prší a piš, prosím tě a sakra a vem to ďas, a také opuštěnost a láska.
Truman Capote, Snídaně u Tiffanyho