denemarkova portret red

Spisovatelka Radka Denemarková oznámila PEN klubu a české Obci překladatelů svůj odchod s přáním, aby s nimi nadále nebyla spojována.


Její poslední kniha je modrožlutá, o živlech, a dá se číst z obou stran. Modrá (Přebytky něhy) je delší než žlutá (Přebytky lidí). Kniha má jméno Kobold (z němčiny - skřet, kreatura, monstrum). Koboldi žijou mezi náma: v rodině, ve škole, v práci. Nejvíc je jich v byznysu a politice. Nadprůměrná inteligence, nulová empatie. Největší kobold: prezident Klaus.

viz celý rozhovor
https://www.vice.com/cs/read/kdo-se-boji-radky-denemarkove

Vybráno z rozhovoru

Sváděli tě někdy koboldi k napsání knihy nebo scénáře na zakázku?
Koboldi mají různou podobu. Ďábel umí nastražit léčky. Má podobu nabídek, které jsou finančně velice lukrativní. První pikovteřinu ti hlavou proletí, že by to finančně zajistilo děti. Poprvé to byla nabídka napsat televizní seriál. Třeba bych do toho i šla, ale jedině, kdybych měla absolutní volnost. A ta nikdy, nikdy nebude. Tady by nikdo nic takového jako je třeba Městečko Twin Peaks nenatočil. Odmítla jsem, okamžitě. Podruhé to byla nabídka napsat knihu o Václavu Havlovi, prosvětlit jinak, pravdivě, i kontroverzně atd. Zjistila jsem, že mě to moc nezajímá. Odmítla jsem, okamžitě. A potřetí to bylo zfilmování mého románu Peníze od Hitlera. Nejdřív to vypadalo dobře. Než se ukázalo, co je za průser ta producentka, lítala v tom spousta peněz, mluvila spousta lidí. Uvědomila jsem si, že kdybych měla narážet do konce života na dvdéčkách nebo na internetu na takovéto zfilmování, tak by mě to zabilo, to nemůžu Gitě Lauschmannové udělat, je to postava, na které mi tolik záleží. Tady vůbec převažuje snaha dělat všechno stravitelný, čitelný, přehledný… pěkný věci, ale pro nedělní podvečer v televizi, ne pro velký plátno. Stírá se hranice mezi komercí a uměním. Ale film už přece ukázal, co všechno ve výrazu i obsahu umí! Byli tady Resnais, Fellini, Vláčil, jsou tu bratři Coenové, Mallick, Aronofsky, to bychom tu mohli sedět hodiny a vyjmenovávat… Jenže vysvětlit něco zásadního některým producentům nejde, naplňují zjednodušené vzorce. Nejde jim vysvětlit, že svobodná a nezařaditelná tvorba je to nejdůležitější, co člověk má. Takže obecně - když se občas nějaký kobold objeví, tak už ho poznám. A stačí říct: „Zalez“. Řada obětí udělá tu chybu, že si koboldy do života pustí. Proto říkám, že i oběť je vinna.

Máš ceny za překlad německé nobelistky Herty Müllerové. Překládáš si své knihy sama?
Myslíš do němčiny? Ne, já jsem přesvědčená, že cílovej jazyk má být překladatelova mateřština, kterou má pod kůží. Já tudíž překládám do češtiny. A proto vím, že autor do překladu nemá příliš kecat, je to tvůrčí práce. Já chci od překladatelů nasazení v podobě promýšlení textu, mojí tvorby jako celku, mě samý, kontextu. Protože ti, co nevnímají život, druhýho člověka, nemůžou vnímat umění. A ne všichni mají nastavený třeba stejnej smysl pro humor, ironii. Z čehož plyne, že ne všichni můžou překládat všechno, což je omyl filologů. Nebo můžou, může to bejt i hezkej překlad. Ale bude o něčem jiným než originál. Nejde totiž jen o jazyk. S některými překladateli to trošku boj byl, ale spřátelili jsme se. Stejně jako já jsem se spřátelila s autory, který překládám. Mí překladatelé musí rozumět stylizovanýmu světu mejch knih a vykloubenýmu jazyku.