sekora ferda mravenec
Genderové šílenství začíná prosakovat médiemi jako infekce. Autorkami feministických teorií, popírající biologickou podstatu Homo sapiens i zdravý rozum, jsou převážně absolventky zvláštních škol humanitního zaměření. Abych byl genderově vyvážený, musím přiznat, že existují i genderově vyvážení autoři.

Mladé genderové aktivistky jsou navíc posedlé pohádkami, kde sveřepě zkoumají prý urážlivé genderové streotypy a jejich negativní vliv na zdravý vývoj našich dětí.

A tak si občas můžete přečíst šílené výpotky jako Genderová analýza filmu Sněhurka a lovec, Genderové stereotypy ve vybraných pohádkách Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, Porovnání genderových aspektů ve vybraných pohádkách bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena, Pochopení a akceptace feministických pohádek dětmi předškolního věku, Genderové stereotypy v pohádce O Popelce. A nakonec došlo i na Ferdu Mravence.

Diplomová práce, Genderové stereotypy v knížce Ferdy Mravence, je ale ukázková blbost.
To píši s naprostou vážností. Na rozdíl od oponentky Mgr. et Mgr. Tereza Jiroutové Kynčlové si nemyslím, že: "Doposud bylo jen málo děl české dětské literatury podrobeno genderově senzitivní analýze, a proto volbu tématu bakalářské práce Kateřiny Navrátilové hodnotím jako invenční a zdařilou", ale že se jedná projev naprosté nedovzdělanosti a pokročilé hlouposti.

Autorka ve své tzv. vědecké práci dokonce uvádí jako zdroj tvrzení větu nějaké novinářky Peringerové z Deníku, aniž by vůbec projevila náznak ověřit si hloupé tvrzení. Jedná se o větu, že Sekora "je známý doma i ve světě, kde ho označují za Disneyho české knihy". Opravdu bych rád věděl, kdo takové hlouposti ve světě říká. Pokud by autorka byla aspoň trochu vzdělaná, poznala by už na první pohled, že Sekorova ilustrační tvorba nemá s americkým animátorem nic společného.

Pokud jsem použil slovo stupidita pak bych si dovolil pro jistotu uvést definici prof. Koukolíka:

Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů.

Dost řečí, podívejte se na výpotky z diplomky a buďte v klidu ))

Chlapec, který šel sám lesem
Jedná se o první postavu, se kterou se při čtení knížky seznamujeme. Jde o malého hocha, který šel lesem, z čehož můžeme vyvodit, že byl nebojácný a statečný, jinak by nešel sám. Přitom to je malý chlapec, který by sám v lese neměl být. A právě tento chlapec objeví ve velkém mraveništi naši hlavní postavu – Ferdu Mravence. Mimoto tam vidí i další mravence, každý něco dělal nebo něco nesl, spatřil také chůvu s malým děťátkem v peřince. - Tady je pěkně ukázané, jak je ženě přiřazena role matky a chůvy, jak je žena neodmyslitelně spjatá s dětmi. I na obrázku je nakreslený mravenec v sukni a s boty na podpatcích, což jen potvrzuje stereotyp o tom, že ženy jsou parádnice.

Ferda Mravenec je úplně poprvé představen jako křičící mravenec se šátkem kolem krku, ranečkem na zádech (raneček ve mně vyvolává pocit cestovatelství a samostatnosti, a samostatnost je vlastnost, kterou máme spojenou s mužským pohlavím) a jehličím v rukou, na kterém jezdil v mraveništi jako na sáňkách. Na sáňkách si počínal velmi šikovně, je popsán jako „čipera mravence“, který „vytáčel zatáčky“, což potvrzuje první stereotyp u mužů, a to ten, že se muži nesnadno zraní

V souvislosti s tím se v knize dozvídáme, že Ferda zůstal venku „jak zmoklá slepice“. - Tady stojí za povšimnutí, že pejorativní označení je spojeno s ženským rodem.

Další postava je představena jako „nějaká slečna Beruška, napudrovaná, namalovaná a nastrojená, která přiletěla, stáhla křidélky pod krovky a chvíli si upravovala šaty a dělala jakoby nic. Potom vytáhla zrcátko a upravovala si vlasy na čele.“ – Vidíme, že Beruška je parádnice, která se zajímá jen o svůj vzhled. Zároveň je namyšlená, narcistní, záleží jí jen na sobě samé, což nevystihuje typický ženský stereotyp, zde autor přidává ženskému pohlaví další zápornou vlastnost navíc.

Včela hrála s mravenci kuličky, ale ti si všimli, že u hry podvádí, svoji kuličku nohou vždy přišoupla víc k důlku. A když se dotčení mravenci ozvali, dostali ještě od včely pohlavek. - Opět vidíme spojení negativní vlastnosti spojené s ženským pohlavím.

Ženy jsou obecně upovídanější než muži, což souvisí i s tím, že dávají častěji najevo svoje city a emoce. Přitom jednou poslali s chůvičkami na louku ne zrovna chytrého mravence Kuřihláska. Ten si všiml, že jedna kukla má křídla a zavolala chůvy. Mezitím někdo ukradl zbylé kukly. „Proč jsi nás volal?“ plakaly. „Budeme na tebe žalovat.“ S ženským pohlavím je spojena další negativní vlastnost – žalování.

Krb, jakožto střed domu, je považován za mužskou část, pro ženy je potom za typické místo považován chlév, zahrada, kuchyň (Bourdieu, str. 13). Tím pádem jsou ženy spojené i s vařením.

V celém textu jsme se pouze jednou setkali se situací, která se vymykala stereotypům, a to bylo tehdy, když Ferda plakal. Naopak je smutné, že jediná výraznější ženská postava, postava Berušky, je záporná. Holčičky nemají v knížce postavu, s kterou by se mohly ztotožnit, žádný vzor dobrého chování, protože ploštice Růměnice je několikanásobná matka a není brána jako holčičí hrdinka.

Pro muže je typické místo tržiště, kde se setkávají s ostatními muži, zatímco typické místo pro ženy je domov. Ale i prostor uvnitř domu je rozdělen dle pohlaví. Krb, jakožto střed domu, je považován za mužskou část, pro ženy je potom za typické místo považován chlév, zahrada, kuchyň (Bourdieu, str. 13). Dle tohoto rozdělení nemůžu ve vybrané dětské knížce analyzovat výskyt mužských a ženských postav, protože veškerý děj se až na výjimky, např. kapitola u soudu, odehrává venku – na louce, u rybníka, v lese.

U mandelinky je přídavné jméno malé, což vyvolává pocit nesamostatnosti. Na druhou stranu u kobylky je napsáno, že byla pro každou švandu, což je pozitivní vlastnost. „Také se přišel podívat šibal podšitý – střevlík.“ Opět spojení šibal podšitý vyjadřuje mazanost a chytrost, která je zase spojena s mužským rodem. „Poslouchal motýl, ještěrka. A taky se tu objevují kováříci (kováříci Ferdu zachrání od nezaslouženého výprasku), dva báječní řemeslníci.“ Vidíme jasně genderově rozdělené role: kovářík – muž – manuálně zručný, cvrček – muž – bohatý49, ploštice – žena – děti.

V jedné kapitole chtěl Ferda Berušku překvapit a zezadu na ni vybafnout, Beruška se však polekala a začala na Ferdu nadávat a plakat a křičet („Ty kluku protivný, ty umazanče, já tě nemohu ani vidět! Kliď se odsud!)“. Za negativní mužský stereotyp je považována hrubost35, která v tomhle případě sedí na Berušku. Nejen, že autor využívá u Berušky pouze negativní ženské stereotypy, ale využívá i negativní mužské. To ve mně vyvolává pocit, že ženy jsou hysterické, nepříjemné, nepřátelské, protože Beruška neměla žádnou kladnou vlastnost.