promeny sveta
Kniha nachází odpovědi na nejdůležitější otázky 21. století a reflektuje souboj ideologií, východiska konzervativního a progresivistického pohledu na svět, dopady digitální revoluce, přístup ke klimatické změně.

Kniha odhaluje příčiny, proč v čele Spojených států stanul Donald Trump, rozebírá důvody brexitu i to, jaký bude mít dopad rozvod Velké Británie s Evropskou unií. Reflektujeme také postpandemickou dobu jako důsledek existence čínského viru, která na více než rok ochromila fungování ekonomiky i život ve společnosti.

Kniha Proměny světa představuje zejména výběrem 25 zahraničních osobností unikátní soubor, který v jiném českém vydavatelství nemá obdoby.
V knize se objeví společně Roger Scruton, Edward Lucas, Vladimír Bukovskij, Peter Pomerantsev, Timothy Snyder, Alain Finkielkraut, Alain de Benoist... vedle Roberta Kvačka, Petra Čorneje, Kamily Bendové, Deborah Tigridové, Karla Schwarzenberga, Marty Kubišové nebo Jiřiny Prekopové.

Proměny světa: 50 rozhovorů / https://eshop.echomedia.cz/p/U7Zdz/knihy

Ukázka:
Celý rozhovor Daniela Kaisera s Jiřinou Prekopovou si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo.

„Dneska už každej blbec ví, že dítě potřebuje pravidla a vzory. Potíž je, že to prozření přišlo možná příliš pozdě. Fundament, který nám kdysi naši předkové dali – a sem řadím i křesťanské hodnoty –, je z velké části pryč. Takže nejdřív se zničily kořeny, pak se povolil návrat, jenže dneska je to, jako kdybyste vysazoval sazenice v písku. Velké civilizace, Římani, Inkové, na nejvyšším stupni blahobytu obvykle degenerovaly. To je osudová věc. My v Evropě taky zažíváme fázi úpadku. Například úpadek věrnosti a zodpovědnosti za můj dospělý život je enormní.“

Co konkrétně máte na mysli?

Zdá se mi, že mladí lidé, ať v Německu, v Rakousku, nebo v České republice, by většinově rádi byli spolu jako muž a žena, založili rodinu a měli děti. Děti, ne jenom jedináčka. A přesto se jim jejich svazky rozpadají. Víte proč? Odpověď je jednoduchá. Ještě v mé generaci se na rozvody nehledělo dobře. Tenkrát platilo takové to: ten chlap už je rozvedenej, pozor na něj, radši si ho neber. Tahle kritéria přestala platit. Dnes se žena může klidně rozvést, je sociálně zabezpečená, muž platí alimenty. Žádné velké následky. Děti vidí jeden den otce, druhý den matčina druha, mají zmatek. Chybí jim vzor mužského, ale to už jsem říkala.

Byl váš manžel, dlouholetý politický vězeň v Československu, ve vašich očích víc chlap, než co jste v západním Německu vídala jako normu?

To je zajímavá otázka. On přežil patnáct let komunistického vězení, takový tvrdý Slovák to byl, takzvaná repa. Co slíbil, to splnil, za všech okolností. Zatímco například můj tatínek byl opravdu zženštilý, architekt a poněkud bohém. Jako tatínek byl úžasný, měli jsme se moc rádi. Ale nebyl chlap. Pamatuji se, jak třeba smýšlel o politice: Nečurej proti větru, nechoď do rizika. Což se mi nelíbilo.

Jak byste zhodnotila celkový přínos feminismu?

To je patologická záležitost. Já jsem nepotřebovala být feministka, abych se prosadila. Mně bylo od začátku mé kariéry ve Spolkové republice feministické hnutí protivné. Nicméně ano, dopad to mělo: změnila se role muže, žena je v rodině na trůnu, chlap pod ní. To zas souvisí s tou rolí žen po válce, kdy se jich řada musela obejít bez chlapa v domácnosti. A začaly se šířit takové ty nálady, jako že my chlapy nepotřebujeme, a když, tak jenom jako dárce semena. Samenspendler, v němčině je na to takovýhle terminus technicus. To já znám, prosím, ze své praxe případy, kdy se dítě své rozvedené matky ptá: Kdy přijde táta na návštěvu? A ona: Kdo? Jo, ty myslíš Samenspendlera. V sobotu. Takováhle ironie je dodnes mezi německými rozvedenými ženami hromadný jev. Mám pocit, že dnes už to pomalu končí, ale škody bylo napácháno dost. Zajímavé je, že dopad, který mělo oslabení tradičních rolí i v rodinách na děti, v dnešní vědě celkem nikdo nezkoumá.

Jiřina Prekopová (1929–2020)
Rodačka z Prostějova, vystudovala v Olomouci psychologii, po sovětské invazi emigrovala do západního Německa. Po začátcích mimo obor zakotvila nakonec na dětské klinice ve Stuttgartu. Specializovala se na děti postižené autismem a nervovými chorobami.
Počátkem 80. let od americké psycholožky Marthy Welchové převzala a rozpracovala tzv. metodu pevného objetí. Prekopová byla kritizována z ideových i odborných pozic, její nejznámější kniha Malý tyran se ale stala celosvětovým bestsellerem.

Zaujalo nás