ctenarstvi deti knihy
Od podzimu 2008 zavedlo několik britských nakladatelství  filmovým průmyslem inspirovanou novinku. Kupující si na přebalech knih budou moci přečíst, od kolika let je jejich obsah vhodný ke čtení.

Nakladatelství rozlišují pět kategorií – vhodné od 5, 7, 9, 11 a 13 let.
Knihy mají také doporučení, na kterém místě v knihkupectví či v knihovně by měly být umístěny. Proti se postavilo formou petice přes 750 autorů dětské literatury včetně Terryho Pratchetta nebo Joanne K. Rowlingové.

Tento opravdu primitivní názor hraničící až se stupidní neznalosti dětského čtenáře podporuje dokonce i řada literárních kritiků
jako například Sarah Gradyová, která se za novinku postavila: „Dětské knihy kupují rodiče, ne děti, a já rozumím snaze nakladatelů přinést jim co nejvíce informací.“ řekla programová ředitelka festivalu zřejmě  zaneprázdněná přepínáním knoflíků u sporáku.

Rozlišení kategoriií podle tak malého věkového odstupu je ale opravdu zavádějící a víceméně naznačuje že co rodič, to blbec.
Podle našich zkušenosti existuji jen tři zakladní kategorie jejichž hranice se ale i tak značně stírá. Jsou to začínající a malí čtenáři, dětší čtenáři a mládež. Věkové rozlišení tyto kategoirie láme zhruba v 8 a 11 letech.

Úroveň chápaní dětí je totiž v současné době naprosto jiná, než jaká byla před deseti lety.
Rozdílnost přístupu k informacím a tím i chápání souvislostí a objem znalosti je velmi rozdílná už u dětí od  6 let. Na to nepotřebujte žádné drahé průzkumy, to vám řekne každý učitel základní školy.

Britská snaha je tak čistě obchodní záležitost zaměřená na rozšíření nabídky knih pro tu populaci rodičů, kteří nedokáži při nákupu knih samostatně myslet. A protože zřejmě takových nakupujících je i v Česku hodně, věřím, že k tomuto nápadu se přidá i řada českých nakladatelů.

Zmatené britské dítě nakonec nedostane žádnou knihu, protože rodič zapomněl doma občanku, aby mu knihkupec mohl prodat knihu určenou pro správný věk.
Podle prý chystaného zákona může být rodič právně stíhán, pokud se jím koupená kniha objeví v rukou ditěte, které na to nemá patřičný věk.
Při současném politicko - společenském uvažování a trendech nejen v České republice si ale nemyslím, že tato vize je příliš k smíchu.

DOPORUČUJEME

A možná za několik let už takové rozdělení nebude jen doporučení, ale striktní příkaz. Má vaše dítě 9 let, tak může číst knihu pouze pro čtenáře do 9 let. Má 11 let, takže koupit můžete knihu jen do jedenácti. Pokud by  rodiče koupili knihu pro starší čtenáře, pak riskují, že duševní a emociální vývoj jejich ditěte bude silně narušen nepříznivými vlivy a  mohli by být soudně stíháni.

Proto bych už dnes zavedl povinnost, aby nakupující podepsal prohlášení, že knihu nebude číst dítě starší, než je uvedeno na tiraži knihy, za což ponese plnou právní zodpovědnost. Věřím že tento příkladný občanský přístup podstatně zvýší prodejnost knih.

Nakonec bych byl pro, aby se ustanovila celostátní komise, která by knihy zařazovala do patřičných kategorií a dávala by tak knihám patřičnou licenci.. Tady by se našlo konečně smysluplné uplatnění pro řadu literárních kritiků, zvláště ty, kteří neumí odlišit ani knihy pro děti a mládež.


Zaujalo nás