patricny aurelius priroda
Nejsou a nemohou být lepší zákony, než nám dává příroda a myslím, že jestliže je ignorujeme, vymstí se to. A jeden z jejích zákonů či hlavních projevů, chcete – li, je rozmanitost. Nepřeberná a hýřivá jinakost, různost květů, listů, dřeva, lidí.


Ale lidi jakoby šli opačnou cestou. K čemu jsou třeba v kouzelném starém městě jménem Praha nějaké starbucksy, kfc? Pro koho je to dobré? Proč nemáme vlastní kavárny, každou jinou? K čemu slouží ty franšízy? Cui bono, probůh?

Snad je to tím, že mlčky tolerujeme tzv. glajchšaltování, že nám nejen nevadí stejnost, ale že se jí někdy někteří přímo dožadujeme. Proč by byl jinak u takřka legendární zastávky na D1 u Devíti křížů macdonald? A i ten kačer je importovaný, proč? Mívali jsme taky třeba nejkrásnější dětské knížky na světě! Kolik ve světě dostaly ocenění…A dnes?

Marcus Aurelius (Římský císař 161 - 180) píše:

...vytváří jiné věci nové, aby neměla zapotřebí látky odjinud, ani místa, kam by své odpadky odhazovala. Spokojuje se tedy svým vlastním prostorem, svou vlastné hmotou a vlastním uměním.
Marcus Aurelius / Příroda

Napadá mě, že i ty časopisy, nakladatelství, co jen zahlcují čtenáře importem, jdou jaksi proti vlastnímu smyslu své práce.
A tou přece není, nemůže být v první řadě zisk! ( Hle, ještě o tom sním…)

Málo se hledá, co máme svého, vlastního, možná lepšího, než ti světoví bestseleristé říkají. Nic doma nehledat a jen přejímat, znamená ochuzovat svět o rozmanitost, jít přímo proti duchu přírody.
Ale všechno, co jsem tu teď napsal, by asi nebyl problém zpochybnit. Kolik různých otázek mě napadá, otvírá se. Jen ten základní pocit z toho, že na krásných místech mého města jsou stále jako vejce vejci si podobné, stejné podniky, ten blbý pocit je nepochybný.

Naše dvě otázky:
a) Jsem sám, komu to vadí?
b) Proč tam lidi chodí?
Proč si, jak by řekla teta Kateřina z knihy o Saturninovi, nehledí svého? Jenže - jak si hledět svého, zavalený tím vším agresivním cizím?

Jeden z opravdu dobrých a celosvětově i hodně známých scénáristů, pan Jean-Claude Carriere píše :

Z ryze komerčních důvodů se vytratilo starobylé právo, právo, které má každá společnost, každý národ, každé etnikum: vymýšlet si své vlatní příběhy a svým vlastním způsobem je vyprávět. Ztráta, kterou lze považovat za vážnou, a dokonce velmi vážnou, do stejné míry, jako (z jiných důvodů) ztrátu prostředků vlastní obživy.

Chléb a hry. Někam to svoje, to vlastní, jen tak předáváme a nevíme kloudně komu ani kam.