olsanske hrbitovy
Předesílám: tímto bych ráda jak server hlidacipes.org, tak i správu pražských hřbitovů, zejména toho Olšanského, poslala expresis verbis do hajzlu. A to kvůli článku, který se mi opakovaně zobrazuje, vyskakuje FB i jinde a je rozesílán (proto nechávám níže celou adresu, zakončenou "content=rozeslaneoznameni".

Celý článek se mi jeví jako protiruská propaganda, která ovšem má jeden cíl: "hodit vidle" mezi českou společnost a v Čechách žijící Rusy, případně ruskou komunitu vůbec.
Ráda bych připomenula, že Rusové v Čechách, to nejsou (jen) přistěhovalci z posledních let, u nichž je nám předestíráno, že to jsou vlastně Putinovi zvědové (kupodivu: že by zde žili proto, že proti Rusku něco mají a nechtějí tam žít, to nám, soudruzi, tak nějak zapadlo...) ale ruská emigrace má u nás tradici již od 20. let, 20. stol., kdy se do Prahy přemístila celá komunita politické strany Eserů, zlikvidované samozřejmě bolševiky, doplněná menševiky i prostě "jen" ruskou inteligencí, prchající před krvavým bolšenickým převratem.
( O čemž svědčí na příklad básnířka Marina Cvetajeva a její "Pražské elegie", jedna z jejích nejvýznamnějších básnických sbírek...) Dívat se proto na ruskou emigraci jako na nějaké novodobé migranty je zjevně historický nesmysl.

V uvedeném článku není ani jedna fotografie, která by "ruské pompézní hroby" ukazovala.
Ovšem - co je to pompéznost?? Byli jste někdy na italských hřbitovech? Kromě úplně nejchudších hrobů nenajdete hrob "nepompézní", neboť "slušný" hrob, a to i ve velmi provinčních destinacích, má podobu fakticky zádušní kaple. Pozoruhodné je, že řada těchto "pompézních hrobů" - tedy zádušních kaplí, jsou mimořádnými kousky drobné architektury specifického druhu, často velmi kvalitní, zobrazující a užívající poslední trendy moderní architektury.
O tom jsem se přesvědčila naposledy před pár dny v malém městečku v italské Umbrii, Spoletu, kde jsem místní hřbitov prošla po návštěvě baziliky z nějakého italsky nechutného 9. století, stojící v bezprostřední blízkosti hřbitova.

Je zřejmé, že každý národ má své specifické kulturní zvyky, týkající se označování hrobů svých mrtvých.
Protože se o toto kulturní specifikum dlouhodobě zajímám, mohu posoudit: byla jsem na buddhistických hřbitovech v Japonsku, hinduistických pohřebištích (spalovištích) v Nepálu, na zoroastriánských "věžích ticha" v íránském Yazdu, na muslimských hřbitovech v Samarkandu, Káhiře, ba i jinde...

Židovské hřbitovy jsou mou láskou od mladistvých let, kdy na mikulovský hřbitov jsem jezdila v době, kdy po něm ještě neštěkl ani pes a mezi rozvalenými hroby na jaře prokvétaly zplanělé narcisy.
Podmnožinou evropských hřbitovů jsou samozřejmě hřbitovy křesťanské, kde na první pohled je možno rozeznat hřbitovy katolické a evangelické (nepřesné to označení) stejně jako, světe div se, hroby německé a české. Prostě vypadají jinak a coby rodačka z česko-německého Brna, která absolvovala hojné rodinné návštěvy na "Centrálku", je pochopitelně poznám na první pohled.

Popírání těchto "kulturních zvyklostí" jednotlivých národů, a to včetně projevů, spojených s kultem mrtvých, je nejen nepochopení ze strany kritizujícího, ale především to je projevem hlupáckého projevu zakomplexovaného pocitu kulturní nadřazenosti, který má své kořeny, jak jinak, v neznalosti, nevzdělanosti a vlastní tuposti, případně komplexech méněcennosti. Nebo, jako ve zdejším případě, je to prostě nástroj ideologické propagandy.

No a nyní snad k těm hrobům pravoslavným.
Každému, kdo se jen letmo potkal s ruskou kulturou, je známo, co to je "široká ruská duše". Rusko je zemí obrovských rozměrů, a to nejen ve smyslu geografickém, ale i duchovním. "Širokost" je způsob, jakým Rusové uchopují sami sebe, svou vlastní existenci, která je prostoupena životem na východě evropské společnosti (ke které neoddiskutovatelně patří), avšak formována je i svou staletou přítomností na asijském kontinentu.

Kromě toho je Rusko sice křesťanské, avšak pravoslavné. A to je něco sakra jiného než nám známý katolicismus, ba případně i ty reformované církve. K "velkému schizmatu", tedy oddělení pravoslavné církve a církví západních (tehdy pouze katolické) došlo roku 1054, kdy kardinál Humbert de Silva Candida exkomunikoval konstantinopolského patriarchu Michaela Kerullaria a všechny, kteří s ním stejně smýšlejí (tedy prakticky celou Východní církev) a ten v reakci na to exkomunikoval konkrétní původce klatby, papežské legáty, ale nikoliv už tehdejšího papeže sv. Lva IX., který je poslal.
Povšimněte si prosím: vztahy Východu (Ruska) a Západu (západní Evropy) začaly vzájemným prokletím, které trvalo 910 let (!!!), přičemž "Západ" proklel fundamentalisticky a komplexně a "Východ" reaktivně a jen přímé původce. Tento stav trval do roku 1965, kdy představitelé obou církví toto prokletí ze sebe navzájem sňali - no, Pánů Bůh zaplať, ale úplně to nepomohlo...

Hodnotit za této situace kulturní a náboženské zvyky jiného národa, který je uplatňuje na území sice České republiky, avšak v místě tak říkajíc "kulturně si přisvojeném" , považuji za nehoráznost.
Se škodolibostí mně vlastní si počkám na první "pompézní" muslimský hrob, který se na Olšanech či jinde ukáže - a s potěšením si počkám na reakce pražské hřbitovní správy - totiž, jestli si troufne...
Nyní však konečně k těm samotným pravoslavným hrobům. Protože bydlím kousek od Olšan, slibuji, že se tam v nejbližší době vypravím a přinesu já fotodokumentaci o tom, jak to s tou "pompézností" vypadá.

Nyní mi však dovolte se podělit o svůj jiný zážitek s pravoslavnými hroby. Týká se ruského hřbitova v Nice.
V tomto městě byla již od poloviny 19. století významná ruská komunita, což bylo dáno též tím, že Nice byla letním výletním místem řady členů carské rodiny. Četnou ruskou komunitu najdete v Nice dodnes. Ruský hřbitov najdete na nejvyšším vrcholku kopce, který se zdvihá nad dnešním místním letištěm. Je to zvláštní místo, ve kterém se setkává odraz modrého moře, splývajícího s horizontem, s modrou oblohou, klenoucím se nad ním.

Chápu, proč si Rusové vybrali právě toto místo, zatímco pragmatičtí Angličané, kterých žilo v Nice vždy též požehnaně, se spokojili se hřbitovem níže položeným a tím i podstatně přístupnějším. Ruský hřbitov v Nice jsem prošla celý. Na hrobech jsem četla jména, vytesaná v předreformní azbuce, která vešla do dějin. Vedle příslušníků ruského národa leželi i jejich manželé, v některých případech evidentně nejbližší přátelé či souputníci. Překvapilo mne jedno: byli ze všech, opravdu ze všech národností a národů Evropy. Švédskem počínaje a Černou Hrou, případně Řeckem a Kyprem, konče.

Takže, abych to nějak ukončila, milá správo pražských hřbitovů: Rusko bylo a je součástí Evropy.
Se svými zvyky, kterým občas nerozumíme. S jejich náboženstvím, které je, bohužel, jak se mi jeví, stále ovlivněno IV. křižáckou výpravou,(1203-1204), která skončila vydrancováním Konstantinopole, kdy západní křižáci vraždili pravoslavné obyvatelstvo s pokřikem "dobrý pravoslavný - mrtvý pravoslavný". Tak už s tím nemístným napadáním a obviňováním z pompéznosti přestaňte. I kdyby hrobky a hroby byly "pompézní" sebevíc, mnoho Vám do toho není.
Pokud tvrdíte, že ano, dejte zbourat ty pseudogotické hrobky z 19. století, kterých na Olšanech taky není zrovna jen pár... Na to si taky netroufnete, že?

A na závěr snad jen připomenutí: nechat se dát zneužívat k ideologické propagandě je vždy ošklivé, ale dovolit, aby k ideologické propagandě byli zneužívání mrtví, na to mne napadá jen jedno slovo, kupodivu, neruské, leč pocházející z jiddiš: CHUCPE.

https://hlidacipes.org/nevkusne-pompezni-prazske-hrbitovy…/…