kovar zajac benedikova epidemie v dejinach
V roce 1983 zasáhla do dlouhodobě komplikované izraelsko-palestinské situace záhadná epidemie, která vyděsila svět a zároveň vyvolala neuvěřitelnou hysterii v mainstreamových médiích. Je to velmi ukázkový případ propojení vědy, politiky a médii ve vyváření poplašných zpráv za účelem manipulace velkého počtu lidí.

21. března 1983 v palestinské vesnici Arraba nedaleko města Jenin přiběhla sedmnáctiletá dívka z místní školy k oknu, kašlala, zhluboka dýchala a stěžovala si, že se dusí. Krátce poté se dostavila ospalost a bolest hlavy. Učitelka poslala dívku domů. O několik hodin později se stejné příznaky objevily u mnoha dalších studentek. Všichni zmínili, že cítili zápach podobný zkaženým vejcím nebo rybám.
Policie následně 34 dívek eskortovala do nemocnice v Djenne. Lékaři z místa potvrdili, že ve škole byl cítit odporný zápach.

Při zjišťování příčin tohoto stavu bylo nejprve vysloveno podezření na otravu plynem. Zajímavé však je, že podobné příznaky hlásilo i několik izraelských vojákyň, které nemocné dívky doprovázely do nemocnice. Stěžovali si také na bolesti hlavy a břicha, malátnost, žaludeční nevolnost a pocity jako před omdlením.

Nejpodivnější na celém případu bylo, že lékaři v nemocnicích nedokázali identifikovat žádnou známou nemoc, která by způsobila stav pacientů. Nikdo netušil, co infekci způsobuje, jak se šíří, a hlavně laboratorní výsledky nepotvrdily virový ani bakteriální původ onemocnění.

Nemoc dostala název "Dženínský syndrom".
Za týden bylo hospitalizováno 360 pacientů, z toho 260 mladých dívek, zbytek pacientů tvořily ženy v dospělém věku a ojediněle se vyskytly i případy mužů a starších osob postižených touto neznámou nemocí. Hospitalizovaní pacienti byli napojeni na kyslík, dostávali infuze glukózy a léky na uklidnění. Příznaky často vymizely během několika hodin, v některých případech během několika minut. U některých pacientů se však příznaky vrátily i poté, co jim bylo sděleno, že budou propuštěni domů.
Nákaza však brzy zasáhla celý Západní břeh Jordánu. Hospitalizováno bylo 943 osob. Izrael nařídil na 20 dní uzavřít školy na celém území a zpřísnil bezpečnostní opatření.

Mediální hysterie.
Bez ohledu na výsledky lékařských testů začala palestinská média informovat o použití izraelského slzného plynu, který údajně způsobil slepotu u 34 postižených dívek.
Izraelský tisk nezůstal s bombastickými titulky pozadu. Deník Jediʼot achronot (z hebr. ידיעות אחרונות) vycházel již 22. února. Březen 1983 přinesl šokující zprávu: "Třicet čtyři studentek střední školy ve vesnici Arraba v okrese Jenin náhle onemocnělo slepotou, bolestmi hlavy a břicha a cyanózou [modré zbarvení kůže, pozn. autora] horních a dolních končetin.

Mezitím se zpráva o epidemii rozšířila do celého světa.
Počty postižených zaplnily titulní stránky New York Times, časopisu Time, britského deníku The Guardian i periodik mnoha dalších zemí, dokonce i vzdálené Malajsie a Japonska.
Zprávy byly čteny nekriticky, bez jakéhokoli ověření faktů.
Mnohá palestinská a arabská média začala předbíhat konspirační teorie. Největší popularitě se těšil ten, který hovořil o cíleném šíření neznámé nákazy ze strany státu Izrael...

Co bylo příčinou epidemie v roce 1983?
Izraelské a mezinárodní vyšetřovací týmy se shodly, že se jednalo o hromadnou psychogenní nemoc (MPI) nebo epidemickou hysterii. Ta popisuje šíření příznaků nemoci v populaci navzdory nepřítomnosti známého virologického nebo bakteriálního agens. MPI se od ostatních typů kolektivních bludů liší tím, že je doprovázen i fyzickými příznaky. Oběti takové infekce mohou pociťovat bolest a celkovou slabost. Náhlé lokální epidemie hysterického chování, jako je skákání, smích nebo nejčastěji jen bolesti hlavy, nevolnost a omdlévání, byly mnohokrát zaznamenány v uzavřených institucích, jako jsou školy nebo kongresy, nebo v menších komunitách po celém světě.

Albert Hefez se ve své studii z roku 1985 snažil vysvětlit příčiny epidemie na Západním břehu Jordánu a popsat psychologický mechanismus, kterým se nákaza šířila. Ve srovnání s klasickým přenosem organických onemocnění viry nebo bakteriemi měla epidemie z roku 1983 jiného přenašeče. 

Zatímco asi 20 % prvonákazníků se mohlo otrávit vdechnutím plynné látky, která pravděpodobně unikla z latrín a z nedokonalé kanalizace ve vesnici, zbylých 80 % patří do kategorie MPI / epidemické hysterie.

A nositelem nákazy byla podle Hefeze média. Právě oni nejvíce přispěli k eskalaci a šíření epidemie. Skutečnost, že noviny přinášely stále pesimističtější scénáře a konspirace, aniž by se zmínily o rychlém vyléčení první skupiny dívek, jen umocnila psychologický dopad celého případu.
"Dženínský syndrom" ukázal, jak nebezpečné může být šíření neověřených informací a hoaxů mainstreamem.
Pouze jedny noviny, The New York Times, se však veřejně omluvily za to, že o případu nesprávně informovaly.

Tato epidemie si naštěstí nevyžádala žádné oběti.
Mnoho palestinských dívek však bylo skutečně oběťmi - oběťmi propagandy a nástroji šíření lží. Podle izraelského profesora Rafaela Israela byla tato epidemie, kterou označil za "plánovaný podvod", také jedním z faktorů, které o čtyři roky později podnítily vypuknutí palestinského povstání proti Izraeli.

Ukázka z knihy:
Epidémie v dejinách / Branislav Kovár, Oliver Zajac, Lucia Benediková / Premedia 2021

Autor kapitoly / výpisky: Jozef Hyrja
Kniha nabízí texty renomovaných archeologů a historiků, shrnující epidemické i pandemické nákazy, které již lidstvo dokázalo překonat.