grass gunter portrait
Po první "básní", kterou Günter Grass (*16.10.1927 – † 13. 04. 2015) zveřejnil v roce 2012, se objevila další kritika Evropské Unie ze strany populárního spisovatele. Přichází v čase, kdy se velká část skutečných odborníků shoduje na posledních třech měsících existence eurozóny v podobě, jakou ji známe.


Grassova "báseň" byla zveřejněna v Süddeutsche Zeitung a zdvihla neobyčejně silnou mediální vlnu, kritizující jeho názor.  Má to svou logiku. Jakmile začne být populární osoba - spisovatel angažován v neprospěch vládnoucích garnitur a veřejně, se silnou sledovaností, kritizuje neschopnost EU řešit stávající ekonomickou situaci, má to vliv na veřejné mínění.

Navíc řecká otázka, kterou se Grass ve svém díle zabývá má řadu pikantností.
Například v básni uvádí Kroisose (560–547 př. n. l.) prvního řeckého monarchu, kterému Řekové byli povinni platit daně a který nakonec svou říši zničil. Není těžké si domyslet, koho tím Grass myslel. Christine Lagarde, šéfka MMF je zrovna tou, která Řeky peskovala za daňovou neukázněnost, přičemž sama zůstává daní ušetřena. A to při čistém ročním příjmu kolem jedenácti milionů korun.

Jeho srovnání úsporných opatření pro Řecko s pohárem jedu, podanému na smrt odsouzenému filozofovi Sokratovi, nedá dodnes spát mnohým politikům. Zdá se, že Grass nahání strach, proto mediální odezva PR agentur byla tak silná, ař to vypadá, jakoby by byli všichni proti němu. Opak je však pravdou.

Podobně to vypadá i v Česku, kde mainstreamová media denně vytvářejí jedině správný obraz společnosti, kterému snad věří jen samotní "skleníkoví" politici, ale ne normální lidé. Ti už mají  jasno, na rozdíl od politických stran. Jediného čeho se zřejmě lidé nedočkají je angažovaný český spisovatel. Ti už totiž vymřeli nebo byli koupeni.

Není na škodu si připomenout slova Marka Twaina:
Občas vážně nevím, jestli svět řídí moudří lidé, kteří si z nás utahují nebo hlupáci, kteří to myslí vážně.

Pozitivní na básni je i literární stránka.
Günter Grass po mnoha letech zpopularizoval angažovanou poezii, která, jak vidno, má mnohem větší sílu, jak nekonečné dlouhé rozbory a komplikované projevy.

Hanba Evropy
Báseň Güntera Grasse ke krizi v Řecku

Chaosu blízko, protože nezvládaje vlastní trh,
vzdaluješ se zemi, jež byla ti kdysi kolébkou.

Co tvou duší hledáno a za nalezené se ti jevilo,
odkládáš teď mezi nejnižší hodnotu šrotu.

Jako svlečený dlužník na pranýři trpí země,
kterou díky jejím dluhům odbavuješ už jen frázemi.

Odsuzuješ ji k chudobě, ačkoli její bohatství
zdobí tvá muzea: tu tebou opatrovanou kořist.

Zemi mnoha ostrovů, dobývanou zbraněmi
těch, co k uniformám vláčeli torny s Hölderlinem.

Země dnes sotva trpěná. Ač její vrchnost
bývala tebou brána za partnerskou.

Země práv zbavená; pro niž tvá dogmatická moc
znamená čím dál ukrutnější stahování opasků.

Vždyť tobě natruc je Antigona oděna v černém
a smutek obléká i lid, jehož jsi bývala hostem.

Ti tvoji, podobní králi Kroisovi, všude kolem hrabou
ode všeho, co se jen třpytne, a plní si své trezory.

Pij, chlastej! Řvou tví komisařští roztleskávači,
ale Sokrates zlostně vrací ti nedotčený pohár zpět.

Proklínat v chóru, jak zvyklostí, budou tě bohové,
jimž z tvého popudu má být vyvlastněn Olymp.

Duchovně zakrníš, pamatuj. Uškodíš-li té zemi,
jejíž duch tě, Evropo, vymyslel.

(Z němčiny přeložil Daniel Strož)
Zdroj: