klaus destrukce zapadu
V současné době jsme přesvědčeni a obáváme se, že ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu, který svými důsledky znamená a zejména bude znamenat novou kvalitu našich životů.


V minulých letech nás většinou zneklidňovala „jen“ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství a jeho ekonomické náklady, masová migrace, multikulturalismus, pokrokářství, genderismus), ale dnes nastalo něco jiného.

Nyní se všechna témata spojují a slévají do širokého globálního levičáckého pokrokářského proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe.
Nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA.
Proto se IVK rozhodl – vedle pokračování v analýze a kritice jednotlivých, svobodu a prosperitu ničících společenských trendů – prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. Ano, označujeme to za společenskou krizi. Obáváme se zejména toho, že v dnešních Spojených státech amerických už nyní velmi zřetelně nastává to, co v příštích letech čeká i nás.

Aby nebylo mýlky. Sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální dění v USA. Není také projevem snahy o inventuru jednotlivých momentů celosvětové krize svobody.
Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi.

Jsme si jisti, že po této knize budou muset následovat analýzy další, s mnohem konkrétnějším záběrem, ale jsme přesvědčeni o tom, že nelze pokročit dále bez pokusu pochopit celek, bez uvědomění si toho, že motivace, metody, cíle i nátura všech pokrokářů jsou stejné, ať se projevují v té či jiné zemi, v tom či jiném tématu či oboru. Právě toto „stejné“, se pokouší vystihnout tento sborník.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Ladislav Jakl, dne 31. 7. 2020
Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

Institut Václava Klause
se soustavně věnuje aktuálním společenským trendům a tendencím a jejich analýze. Nezůstává u těch, které se výlučně týkají naší domácí scény, ale zabývá se i trendy celounijními, celoevropskými, celozápadními. Svou pozornost zaměřuje zejména na ty z nich, které ohrožují lidskou svobodu.

Více o knize: https://www.institutvk.cz/

Václav Klaus v rámci představení nové knihy v hotelu Kladno řekl:

Byli jsme vytíženi stupiditou falešného boje s koronapandemií, vydali jsme k tomu knihu Karanténa. Trápilo nás, co hrozí po karanténě, že se zneužila k tomu, aby se svět zadlužoval doma, v Evropě i celém světě, a to způsobem, že to nesplatí ani vnuci vašich vnuků. Děsivé pomyšlení. Uvědomme si, jak hrůzostrašné, smrtící a zásadně vážné to je. Do toho všeho přišlo bourání soch, pomníků a zříkání se historie, a pokus o revoluční změnu světa. Radikálně to k horšímu mění svět. Všechny dlouhodobé problémy se slily do extrémně levičácké pokrokové ideologie, proti které musíme bojovat. Jde o vznik hluboké společenské krize a je naší povinností vůči tomu vystupovat...

Dění, kterého jsme svědky ve Spojených státech, nemá podle jeho slov nic společného s bojem o svobodu. „Co vidíme na ulicích ve Spojených státech je snaha o co největší narušení lidské společnosti, která byla po staletí složitě evolučně utvářena. V tom, co se děje a čeho jsme svědky, se rýsují obrysy totalitně řízené společnosti budoucnosti...

Vývoj, který dnes vidíme v USA, bude podle něho jestli ne zítra, tak pozítří, tady u nás. „Spíš ale zítra než pozítří. Jedná se o kvalitativně nový fenomén, přestože má kořeny už od 60. let. Důležité říci je, že jestli mluvíme o revoluci, není to žádná revoluce zdola. Nevzpouzejí se ti, kteří zdola mají pocit útlaku a jsou nespokojeni s tím, co ti nahoře dělají. Jde o klasickou revoluci shora. Tuto revoluci pořádají levicové elity a jejich našeptávači. Jedná se o další příklad barevné revoluce...

Ukazuje se, že koronavirová pandemie, a s ní záměrné umělé šíření strachu bylo určeno k umlčení opozice. Otázkou je, jestli náhodou někdo trošku nepřispěl k tomu, aby se ta pandemie zrodila a vytvořila. V rouškách není náš křik dobře slyšet. Šíření strachu a umlčení opozice je dalším výrazným aspektem toho, co se v tuto chvíli kolem nás děje. Vidíme za tím levičáctví a návrat levicových utopií...

Pocítil jsem to na vlastní kůži, když jsem odjel do Ameriky na půl roku na jednu univerzitu. Odjížděl jsem den po pohřbu Jana Palacha, v lednu 1969, z toho rozjitřeného Československa a přijel do USA na jednu špičkovou slavnou univerzitu. A třetí týden jsem se probudil v tehdejším Československu. Black Lives Matter. Zažil jsem, kdy černošští studenti prvně v histori amerických vysokých škol obsadili univerzitu se zbraněmi. Několik dní se s nimi vyjednávalo, přijely všechny televizní štáby. Viděl jsem ty hochy tmavé pleti s puškami, jak vítězoslavně obsazují univerzitu. Takže zárodky toho v USA člověk viděl už v těch 60. letech...

Chtělo by to revoluci, musely by tanky začít jezdit po ulici. To nejde. Musíte vyhrát volby, změnit ústavu, udělat tisíc a jedna věcí a pak může někdo mluvit o opuštění Evropské unie. Říkám to já, jako člověk, který EU naprosto nenávidí a považuje ji za zhoubu naší společnosti. Moje kritika EU je absolutní. Ano, budu první vykřikovat, že EU je zlo a slepá ulička, ale nechcete být snad zednářským spolkem, ale politickým seskupením, které chce hrát reálnou roli v politickém světě...

Zdroj >>