stedron milos skladatel

Prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. (* 9. února 1942 Brno) je současný český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. Miloš Štědroň je členem vědeckých a uměleckých rad a oborových rad pro doktorské studium na MU Brno, JAMU a UP Olomouc, oponentem habilitačních a profesorských jmenovacích řízení, posuzovatelem projektů pro grantové agentury, členem Leoš Janáček Gesellschaft Zürich. Byl také členem správní rady Nadace Český hudební fond v Praze. V letech 1998–2000 působil jako proděkan pro vědu a výzkum FF MU.


ROZHOVOR:

František Brikcius: Pane prof. Štědroni, studoval jste na brněnské Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění, studijně jste pobýval v Darmstadtu, Belgii, Holandsku, Mnichově a ve Vídni. Měla získaná ocenění za kompoziční tvorbu (např. Prix musical de Radio Brno, Prix musique folklorique de Radio Bratislava, cena v Santanderu za nejlepší hudbu k filmu Balada pro banditu) zásadní vliv na Váš profesionální vývoj?
Miloš Štědroň: Ceny a jejich vliv na kompozice? Pokud jde o cenu za hudbu k filmu Balada pro banditu, vážil jsem si jí, protože předsedou poroty v Santanderu byl Carlos Saura. Ale dozvěděli jsme se o tom až skoro za rok díky noticce v čsp Film a doba. Pak nám z Barrandova dali zprávu- po naší urgenci-, že dostaneme plaketu a nějakou sošku. Nic však už přes urgence nepřišlo ... To Prix de radio Bratislava- tam jsme spolu s přítelem Arnoštem Parschem skutečně vymýšleli, abychom vyhráli. Podařilo se to v roce 1975.

F. B.: Dlouhodobě spolupracujete s legendárním brněnským divadlem Husa Na Provázku. Kterou inscenaci máte nejraději?
M. Š.: Pokud šlo o Provázek, jehož jsem zakládajícím členem, dělal jsem odhadem 60-80 scénických hudeb- mezi nimi musicaly, "opery" a "balety" pro Provázek. Nejvíc rád mám vždy to, co právě dělám. No alespoň pár preferovanějších titulů: Balada pro banditu, Máj, Pohádka máje, Commedia dell arte, Chameleon, Balet Makábr, Píseň o Viktorce, Příběhy dlouhého nosu, Leoš aneb Tvá nejvěrnější, Moc-art.

F. B.: Napsal jste monografie o Leoši Janáčkovi (Leoš Janáček a hudba 20. století. Paralely, sondy, dokumenty; 1999), jehož 160. výročí narození si v rámci Roku české hudby letos připomínáme. Jaký je Váš vztah k Janáčkovi?
M. Š.: Můj vztah k Janáčkovi? Celoživotní okouzlení. Jsem dělníkem na poli janáčkovského edičního dění- mám za sebou desítky edičních titulů, ale i úprav- třeba orchestrální znění zápisníku zmizelého se synem Milošem Orsonem, právě teď 1. kvartet jako klavírní trio pro trio Petrof, aspoň 60 janáčkovských studií, 1 monografie, realizace houslového koncertu Putování dušičky a symfonie Dunaj a dalších věcí spolu s Leošem Faltusem.

F. B.: Byla Vám také udělena Cena města Brna. Co obnáší život skladatele v Brně?
M. Š.: Co obnáší život skladatele v Brně? Asi se lze těžko uživit jen skládáním- dokázal bych to zřejmě, ale volil jsem podvojnou kariéru, která se mi líbila a líbí- jsem Celestin a Floridor- vylézám z vědy do divadla a zpět. I teď a v tomto věku.

F. B.: Jste autorem desítek filmových a scénických hudeb. Jaký je rozdíl při tvorbě hudby pro film a pro divadlo?
M. Š.: Rozdíl při tvorbě pro film a divadlo? Ta dimenze prošla za dobu mé aktivní účasti velkými proměnami. Filmová hudba je tak diferencovaná, že si netroufám to nějak analýzovat takto v krátkosti. Jsem v pozici Haškova domovníka ze Švejka, který křičí- Já Vám dám, vy pacholci, mně analýzovat moč. Ale bez legrace: divadlo je velmi různé a film taky. Takže s vědomím toho musíte k tomu přistupovat a další už je vesměs v rukou režisérů...

F. B.: Ve čtvrtek 6. listopadu 2014 bude v Domě U Kamenného zvonu, na zahajovacím koncertu Festivalu Brikcius, uvedena Vaše skladba Tance krále Leara. Pro jakou příležitosti vznikla?
M. Š.: Pro jakou příležitost vznikaly Tance krále Leara? Pro mého zvěčnělého přítele Bedřicha Havlíka, violoncellistu Moravského kvarteta, kterému jsem napsal několik skladeb- třeba i violoncellový koncert. Pak jsem přidával bicí, natočili jsme to na CD a pak to prošlo ještě řadou úprav a redukcí. Potom jsem připojil cink a začal jsem psát druhou a třetí řadu- s varhanami atd. Bedřich zemřel a projekt zůstal nedokončen.

F. B.: Co v současné době připravujete?
M. Š.: Co teď dělám? Je toho víc. Napsal jsem kvartet- asi 10-minutový na památku Pavla Haase a Viktora Ullmanna- k výročí. Chystáme to na CDs Graffovým kvartetem- dur. cca 10 minut. Pak mám točit s Bledarem Zajmim mé violoncellové skladby s doprovodem klavíru koncem listopadu na CD, současně pracuji na nové verzi opery Chameleon pro Opera diverza- premiéra zhruba za rok. S houslistou Pallou chystám CD s Pallasacagliou pro něj / cca 9 min./ a s Ivou Bittovou chystáme CD pro Radioservis.

F. B.: Tužka a notový papír, nebo počítač? Případně Finale, nebo Sibelius?
M. Š.: Miluji tužku- tedy speciální fixku nebo plnící pero s černým inkoustem/- gumu nepotřebuji, nemažu, ničím, přelepuji a píši znovu- pak to oxeruji. Na rukopis moc nevěřím- všechno vyhazuji- nic neskladuji. Občas Finale, ale menší věci a výjimečně. Baví mě psát rukou.

F. B.: Co Vás v poslední době nejvíc potěšilo?
M. Š.: Co mě potěšilo? Je toho moc. Každá nová krásná kniha- třeba české verze esejů Milana Kundery, ocenění mého přítele Jindřicha Štreita, Morávkův Amadeus atd. atd.


F. B. Děkuji za poskytnuté odpovědi.


Více informací o Miloši Štědroňovi je k dispozici na webových stránkách
https://www.Brikcius.com  a Wikipedia