bradbury 451 fahrenheita
Bradburyho nadčasová kniha Fahrenheit 451 je v stručně řečeno o nebezpečí cenzury jediné pravdy, o škodlivosti kolektivní stupidity na jednotlivce a celou společnost, ale také o naději.


Na počátku je jeden z hlavních hrdinů Montag pozorovatelem, který jakoby z Platónovy jeskyně pozoruje totalitní loutkovou maškarádu. Pak ale do jeho světa přichází Clarisse. Je jako zjeveni, která odhaluje další možnou cestu a vyvede ho z jeskyně. Stejně tak každý člověk může žít se svou autocenzurou a strachem v jeskyni nebo jednoho dne najít odvahu a vykročit ke světlu.

Nezapomínejme, že Bradburyho kniha byla jasnou reakcí na tzv. mccarthismus v době studené války, který se dá jednoduše definovat jako totalitní obrana proti totalitě. Zhruba od roku 1950 se mediálně produkoval v americké společnosti strach z komunismu.
Jeho hlavní aktér McCarthy dosáhl nebývalé kolektivní hysterie po celých státech, která vedla k nebývalému cenzorování a udávání kohokoliv, kdo měl jen nějaký pozitivnější názor na komunismus. Lidé byli rozděleni a žili ve strachu. Byli vyhazování z práce, předvádění k výslechu na policii nebo Senátu, veřejně dehonestováni. Na špici této totalitní nálady byla poprava manželů Rosenbergových v roce 1953 pro údajnou špionáž ve prospěch SSSR.

Ukázky z knihy: Ray Bradbury (1953) Fahrenheit 451

"Teď si vezměme například menšiny v naší civilizaci. Čím víc je obyvatelstva, tím víc je menšin. Hlavně abyste se nějak nedotkli citů milovníků psů a chovatelů koček, citů lékařů, advokátů, obchodníků, ředitelů, mormonů, baptistů, unitářů, Číňanů, Švédů, Italů, Němců druhé generace, Texasanů, Brooklyňanů, Irčanů, lidí z Oregonu nebo z Mexika. Postavy vystupující v této knize, v této hře, v tomto televizním programu jsou osobnosti čistě smyšlené, nemají představovat skutečné malíře, kartografy nebo řemeslníky kdekoli na světě. Čím víc se zvětšují trhy, Montagu, tím spíš si musíš dát pozor, aby ses nedotkl něčích názorů. Je třeba šetřit nejvnitrnější cítění těch nejnepatrnějších menšin.
Spisovatelé plní zlých myšlenek, zavřete své psací stroje! A oni je zavřeli! Z časopisů se stala příjemná limonádová selanka. Knihy, tak to alespoň prohlašovali ti zatracení snobští kritici, rozbředli ve špínu. Není divu, že přestaly jít na odbyt, říkali kritikové. Ale čtenáři, kteří věděli, co chtějí, byli spokojení a udrželi při životě obrázkové seriály. A samozřejmě také pornografické časopisy se stereoskopickými fotografiemi. Tady to máš, Montagu.
Nepřišlo to shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! Bohudíky, celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátů."
xxx

"Černoši nemají rádi Černouška Sambo. Spalte ho. Bělochům je proti srsti Chaloupka strýčka Toma. Spalte ji. Napsal snad někdo knihu o vlivu kouření na rakovinu plic? A kuřáci brečí? Spalte tu knihu! Žádá se klid, Montagu. Mír, Montagu. Nezatěžujte svými problémy ostatní. Anebo ještě líp: hoďte je do spalovací pece. Pohřby že jsou nevhodné a pohanské zařízení? Tak je rovněž zlikvidujte. Když někdo umře, za pět minut už se veze k Veliké peci, všude po celé zemi jsou vám k službám přenosná krematoria, která jsou přenášená helikoptérami. Deset minut po smrti je z člověka jenom obláček prachu. Nepářejme se se zásluhami jednotlivce v nekrolozích. Zapomeňte na ně. Spalte všechny, všechno spalte. Oheň je jasný a oheň je čistý."
xxx

Když školy začaly chrlit víc a víc běžců, skokanů, závodníků, hračičkářů, příživníků, hltalů, letců a plavců namísto badatelů, vědců, kritiků a tvůrčích pracovníků, potom se ovšem slovo "intelektuál" stalo nadávkou, jak si také zasloužilo. Z neobvyklých věcí máš vždycky strach. Jistě se pamatuješ na
spolužáka ve škole, který byl obzvlášť nadaný, který se nejčastěji hlásil a odpovídal na učitelovy otázky, zatímco ostatní dřepěli jako hromada vycpaných panáků a měli na něho vztek. A nevybrali jste si právě tohohle nadaného chlapce, když jste po vyučování chtěli někoho zmlátit nebo potýrat? Samozřejmě že ano. Všichni musíme být stejní.
Nejsou všichni zrozeni svobodní a sobě rovní, jak říká Ústava, ale všichni jsou srovnaní. Jeden každý je věrný obraz všech ostatních; teprve pak jsou všichni šťastní, protože tu nejsou žádní velikáni, před kterými by se člověk cítil bezvýznamný nebo podle nichž by se mohl měřit. Tak je to! Kniha v sousedství je jako nabitá puška. Spal ji! Vyndej ze zbraně náboj! Zlom lidskou mysl ! Bůh ví, kdo by se stal terčem sečtělého člověka? Já? Nestrpím to ani minutu. A tak když se všude na světě stavěly domy ohnivzdorné (tvoje domněnka včera v noci byla správná), nikdo už nepotřeboval požárníky pro staré účely. Dostali novou práci, stali se ochránci klidu naší mysli, lidmi kteří odstraňují náš palčivý, snadno pochopitelný a oprávněný strach z méněcennosti. Stali se oficiálními cenzory, soudci a katy. To jsi ty, Montagu, a to jsem já."