sutton knihy
Antony Sutton byl zaměstnán jako vědecký pracovník v Hoover institut po mnoho let. Hoover institut je výzkumné pracoviště Stanford Univerzity. A když tam byl, tak v průběhu té doby napsal tří svazkovou práci na téma Západní technologie a ekonomický rozvoj SSSR. Taky napsal knihu "Národní Sebevražda" (National Suicide)
Tyto knihy popisují pozadí financování Sovětského Svazu od svého počátku.
Odkrývá fakta, že USA financovalo Sovětský Svaz, například během Vietnamské války. A Sověti financovali severní Vietnamce, kteří zabíjeli am. vojáky v jižním Vietnamu.

Z rozhovoru se dozvíte:
Kdo financoval Adolfa Hitlera a kdo mu dal vůbec možnost, že válku mohl začít.
Dozvíte se kdo financoval bolševické hnutí, které bylo v Rusku založeno roku 1917. A trvalo to až do pádu Berlínské zdi v roce 1991.
Dozvíte se o Trilaterální komisi a kdo ovládá americká média, kdo je neviditelná vláda a jaké jsou jejich cíle.
Proč neviditelná vláda financovala Adolfa Hitlera a financovala jejich protivníky a financovala komunismus od jeho úplného začátku.

ROZHOVOR S ANTONY SUTTONEM / ČERVEN 1980

Dr. Suttene, napsal jste knihu o třech svazcích, když jste byl členem Hooverova institutu. Můžete nám nějak shrnou pozadí těchto knih?
Ano, knihy které jsem napsal na Hooverově institutu při Stanfordské univerzitě, se zabývají technologií, která byla vynalezena na západě a jak tyto technologie byly zavedeny do hospodářství SSSR. A vlastně z toho vznikly tři jednotlivé knihy, každá z těch třech knih pokrývá určitý časový úsek vývoje SSSR.
1. 1917 - 1930
2. 1930 - 1945
3. 1945 - 1965

Pak jste napsal ještě další knihy, které byly převážně o Wall Street?
Ano, to byly knihy k distribuci. Jinak řečeno, nebyly to akademické knihy, ale určeny pro širokou veřejnost. Pojednávají o vybudování tří typů socialismu:
Bolševickém socialismu v Rusku.
Blahobytném socialismu v USA.
Nácionálním socialismu Adolfa Hitlera.
A každá kniha zkoumá zdroje financí, které pocházeli z Wall Street od mezinárodních bankéřů a byly použity na konkrétní vybudování těchto tří typů socialismu.

Takže Váš výzkum a analýza je snahou vyjevit historické fakta, které ovlivňují naši společnost. Setkal jste se s nějakými překážkami, které Vás měli zkusit odradit od publikování těchto informací, že se USA podílelo na financování mezinárodního komunismu?
Ano, zcela zřetelně.
Například když jsem byl v Hooverově institutu v roce 1972, tak jsem jel svědčit před komisi republikánské strany USA. A jeden kongresman osobně předal v tiskové podobě moje svědectví jedné tiskové agentuře. Tisková agentura to zamítla předat dál do tisku novin. Takže pak jsem se vrátil do Hooverova institutu v Kalifornii, a byl jsem předvolán do kanceláře ředitele. A bylo mě nepřímo naznačeno, že už nesmím dávat žádné projevy jako byl při mém svědectví. A že tyhle informace, by neměli být prezentovány na veřejnosti.

To byly informace o tom, že USA poskytovali vojenské technologie SSSR ?
Ano, v té době zrovna ano, protože zrovna probíhala válka ve Vietnamu. A jak víte, tak SSSR pomáhali finančně severnímu Vietnamu.

To bylo roku 1972?
Ano, to bylo v roce 1972. Například jsem věděl, že továrna Gorkij(GAZ), kterou mimochodem postavila americká firma Henryho Forda, továrna Gorkij měla sérii výroby aut GAZ. Auta GAZ byli pak spatřeny na straně Ho Chi Minha. My jsme poskytovali prostředky továrně Gorkij u prostřed války s Vietnamem. A tyhle náklaďáky pak pomáhali převážet munici, která zabíjela naše vojáky. A myslím si, že to je morálně špatné.
Řekl jsem to jak při výslechu v Miami, tak i v Hooverově institutu.

A co pak vlastně následovalo v Hooverově institutu, když se vlastně obávali Vaší informovanosti?
Moc jsem nedbal na nějaké zastrašování, a následující rok jsem vydal knihu Národní Sebevražda, která sumarizuje výpomoc USA pro Sověty, vojenskou výpomoc pro Sověty.
Když ta kniha vyšla, tak zde byl tlak, zastavit distribuci té knihy. Tlak byl na obou stranách, jak na vydavatele knihy, tak i na mou osobu.
A říkal jsem si, že to nemohu už vydržet a tak jsem opustil Hooverův institut.
Od roku 1975 jsem byl nezávislý spisovatel bez žádných kontaktů na vládu, nebo soukromý sektor.

Pojďme se podívat teď na financování německé válčené mašinerie mezi lety 1941 až 1945. Můžeme začít otázkou kdo stál za původním financováním Hitlera v letech 1922 až 1923.
Úplně původní financování Hitlera v roce 1922, bylo částečně financováno jen z Německa.
Jeden z prominentních američanů, který byl zapojen do financování Hitlera byl Henry Ford. Dokonce v roce 1938, dostal Henry Ford medaily za jeho spolupráci v začátcích nacistické strany v Německu. Hitler se samozřejmě snažil o puč už v roce 1923, ale šel za to do vězení. A to pak začla nová éra vzestupu Adolfa Hitlera.
Pravda, a pak v roce 1933 se dostal k moci legální cestou při parlamentních volbách.

Jak to bylo s financováním Hitlera během volební kampaně v roce 1933?
Tohle jsem zkoumal velmi do podrobna. Našel jsem v dokumentech z Norimberského procesu, několik bankovních převodů, do berlínské banky Delbrück-Schickler. Na účet, který byl pod správou Rudolfa Hesse. To byl fond, který byl použit k vzestupu Adolfa Hitlera k moci, v březnu roku 1933.
Mezi korporacemi, které posílali peníze Hitlerovi.. samozřejmě tam byla I.G. Farben, ale to je veřejně známé, ale německá pobočka General Electric s názvem AEG, která byla v té době pod kontrolou General Electric z USA. také například firma OSRAM.

Jaké bylo propojení mezi Osramem a General Electric
Propojení bylo mezi sdílení akcií General Electric USA, které kontrolovalo pobočku General Electric v Německu. A také General Electric vlastnil akcie a podíl ze zisku u firmy Osram v Německu. (používali Edisonovi patenty) Takže zde je Ford, General Electric, kteří pomáhali budovat Hitlera k moci.

Byly zde ještě nějaké velké korporace, které se podíleli na financování Třetí Říše?
Ano, určitě!
Standard Oil (Rockefeller). Pomáhali technickou spoluprací s I.G. Farben. Například, Německo nemohlo v roce 1939 započít válku aniž by mělo Tetraethylolovo. Potřebujete příměs Tetraethylolova, aby jste zvýšil oktanové číslo benzínu. Německo bez pomoci z venčí, nemělo technické možnosti toho dosáhnout. Tuhle část měla na starost ethanolová laboratoř v USA. A pak posléze jim byl Tetraethylolovo ve velkém dodáván.
Standard Oil se podílelo také na hydrogenaci, a to bylo zásadní pro Německo v 30. letech. Zvýšit oktanové číslo benzínu pro letecké účely. Tohle bylo Německu poskytnuto.
Například I.T.T.(International Telephone and Telegraph) bylo ve velmí vřelém vztahu s nacisty skrz Dr.Kurt Baron von Schröder, který byl ředitelem pobočky I.T.T. v Německu.
I.T.T. také měla kontrolu ne jen nad výrobou elektrických zařízení, ale například i továrnu Focke-Wulf, která vyráběla stíhací letadla pro Luftwaffe.

Takže z toho vyvozujete, že USA se podílelo na budování vojenského potencionálu?
Americké korporace a nebylo jich moc, jen některé, financovali Hitlera přes jejich pobočky v Německu. Poskytovali technologie, poskytovali materiální výpomoc, například Tetraethylolovo dodávali ještě před tím, než vůbec Německo mělo nějakou dohodu o obchodní spolupráci s USA.
Další kdo financoval byl Standard Oil v roce 1933, budoval v Německu rafinérie na naftu a benzín.
A to bylo nezbytné, aby vůbec Německo mohlo začít nějakou válku.

A tohle si myslím, že je velmi důležitá informace. Můžete jít trochu do detailu, kde Německo bralo ropu, aby mohlo vůbec nějakou 2.světovou válku začít? Protože Německo žádné zdroje ropy nemá?
Ano, Německo nemá zdroje ropy. To je pravda.
Během 2. světové války Německo používalo syntetickou naftu, která se vyráběla z uhlí. A základní technické procesy jak transformovat uhlí na ropu pochází ze Spojených Států Amerických. A převážně se na tom podíleli Standard Oil.
Standard Oil měl také podepsanou smlouvu na technickou podporu s I.G. Farben.
I.G. Farben přispěla v budování nacistického Německa asi 60 % výbušnin, které byly vyžadovány německým Wehrmachtem.
Asi kolem 40 - 50 % benzínu bylo potřeba pro německé vojenské síly Luftwaffe a Wehrmachtu.

A kde je vlastně ten hlavní propující prvek mezi Standard Oil a I.G. Farben?
Asi nejdůležitější spojující prvek těchto dvou firem na technické úrovni byl vzájemný obchod výměny patentů. Byla to finančně-technická dohoda. Byly zde ještě další propojující vazby s USA. A to přes filiálku I.G. Farben přímo v USA, která měli vztahy na finančně-technické úrovni se Standard Oil.

Je pravda, že stejní členi dozorčí rady ve Standard Oil, byli také někteří členi v dozorčí radě I.G. Farben v USA?
Ano, Walter C. Teagle, je který mě teď napadá.

Bylo jich víc?
Ano, bylo jich víc.
Bylo zde i nějaké propojení mezi Henry Fordem a americkou filiálkou v USA I.G. Farben. Nevím o tom, ne přímo.

Takže to co zde líčíte je, že americký průmysl poskytoval technologii, která pomohla vybudovat finančně a materiálně Hitlerovu vojenskou mašinerii?
Ano, tak to je.

Ve Vaší knize Wall Street a vzestup Hitlera, tak se zmiňujete o schématu bombardování. A zmínil jste tam fakt, že byly určité továrny, které byly ušetřeny bombardování ze strany Velké Británie. Že jsou zde určité vztahy, které jste tady zmínil, které měli vliv na to, že některé továrny byly nějakou záhadou zachráněny.
Za 2. světové války by elektro-inženýrský průmysl byl hlavním cílem bombardování. Ale v praxi, německé továrny General Electric nebyly bombardovány. Deset hlavních továren, a ani jedna nebyla zasažená bombami. A další tucet továren měli jen drobné poškození, jako rozbité skla a drobné škody.
Takže to co zde vidíme, je velmi zajímavý případ, průmysl, který by měl být cílem bomb za 2. světové války, tak nebyl bombardován.
Takže tohle je známkou něčeho, co je velmi podezřelé, proč tyto továrny nebyly bombardovány.

A co německé elektro firmy, ty byly vystaveny těžkému bombardování?
Na tohle jsem se díval.
Například firma Siemens, tak ta byla bombardována, o tom není pochyb, ale jako průmysl, to nebylo hlavním cílem bombardování, jako například továrny na tanky, či letadla.

Zmínil jste továrnu Ford v Kolíně, byl tohle vojenský cíl k bombardování?
Továrna Ford v Kolíně by mohla být jako primární vojenský cíl k bombardování. Napříkolad britské královské letectvo bombardovalo Fordovu továrnu ve Francii. Ale Fordova továrna v Kolíně, která patřila jedna z nějvětších v Německu, vystavená bombardování nebyla.

Byl zde nějaký vojenský rozkaz, aby tyto cíle nebombardovali? Je něco takového v záznamech leteckých rozkazů?
Díval jsem se do leteckých protokolů, které byly zaznamenány při bombarodvání Kolína.
Ford byl veřejně znám, že spolupracuje na vybavování německého Werhmachtu, ale nebyla jeho továrna bombardována. Takže to byl určitě cíl, ale nebyl bombardován. Takže někdo pravděpodobně měl tu moc vytvořit plán, kde továrny Henryho Forda byly ušetřeny bombardování, zatímco celý Kolín byl pod nánosem bomb.
Město Kolín bylo zničeno, ale tak jako ostatní města Německa, byli zničeny.
Ale prostě někde se něco stalo si myslím, a mám podezření na komisi, která vybírala cíle k bombarodávní. A mohu to říct zcela otevřeně, že byl vynesen rozkaz, že se ty továrny nemají bombardovat. Určité cíle byli jednoduše tabu, i když to byli vojenské cíle.

To mě připomíná některé rozkazy při Korejské válce.
Některé podobné rozkazy byli i ve válce s Vietnamem, kdy se neměli bombardovat určité lokality. Vím, že se tohle dělo, ale nezkoumal jsem to.

Ve vaší knize o Hitlerovi a Wall Street, je jedna zajímavá kapitola. O tom, jak Heinrich Himmler měl svůj speciální finanční fond. A o tom, jak některé německé firmy financovali příspěvky do tohoto fondu. A to ještě v letech 1943 a 1944.
Mnoho těchto firem, mělo velmi silné vztahy s americkými korporacemi.

Mohl by jste nám říct něco o fondu Capitol?
Fond Capitol, nebo také řečeno Konto S Fond. Byl to vlastně skourmý účet Heinricha Himmlera, používal ho pro jeho osobní účely. Co mě udivilo, z materiálů které jsem mohl studovat, které se týkali tohoto konta v letech 1933 a 1934, je, že více jak polovinu vkladů na toto konto provedli americké korporace.
Například v roce 1933 - I.T.T., Standard Oil, General Electric a možná i Osram, který přispěl. Ještě v průběhu 2. světové války roku 1944, jsme zjistili že byly vklady ze strany I.T.T. na konto Heinricha Himmlera, skrz Dr.Schrodera, který byl ředitelem americké pobočky I.T.T. v Německu.
Také jsme objevili že DAPAG(Deutsche-Amerikanische Petroleum A. G.), což byla dceřinná společnost Standard Oil v Německu, tak financovala Himmlera.(1943)
A to bylo uprostřed 2. světové války.

Tyhle fakta byla někdy přednesena před Norimberským tribunálem?
Ne, nikdy při soudním líčení s nacisty tohle nevyšlo najevo. Ale dokumenty o tomto existují, jsou o tom záznamy. Ale nikdy nebyly publikovány, co vím.

A Vy jste měl možnost k těmto spisům?
Ano, existuje asi 400 tun dokumentů, mnoho z nich jich bylo v Hooverově institutu. Nebo jsou vlastněny Hooverovým institutem. Tak jsem se dostal k původní dokumentaci. Myslím si, že to je tragická část americké historie, kdy si široká veřejnost neuvědomuje realitu vztahů mezi americkými korporacemi a financování a budování Nacistického hnutí.

Chtěl bych trochu teď mluvit o Norimberském procesu. Norimberský proces byl soud s nacistickými zločinci, generály, válečnými zločinci, kteří byli vinni ze zločinů proti lidskosti. Víte o někom z americké strany, kdo by byl obviněn za spolupráci s Nacisty?
Určitě jasně řečeno ne! Díval jsem se na kritéria, které definuje "válečný zločin" u Norimberského procesu. A jsem si jist, že podle mého, tak by odpovídali kritéria k tomu, aby jste mohl obvinit a vést s ním soudní proces. Ale nikdo se nikdy nepokusil obvinit někoho z USA a vznést obvinění u Norimberského procesu.

Myslíte, že byla nějaká snaha zahladit stopy před zraky občanů USA, že by měl být někdo z jejich země spolúčasten při vině na válečných zločinech z 2. světové války?
Fakt je ten, že zde byla vědomá snaha výroků od těchto prominentních biznismenů, že neměli žádné povědomí o tom, co Hitler dělal, při tom za zády Hitlerovi vystavěli piedestál válečné mašinerie. Myslím, že po válce se o tom nikde nepsalo, po tom jsem nepátral. Ale určitě dokumenty o tom, že by americké korporace dotovali Hitlera nebyly nikdy publikovány.

A jak to bylo vlastně s financováním, bankovní půjčky od velkých amerických bank a od velkých anglických bank, Hitlerovu Německu v letech 1933 až 1939. Když se Hitler připravoval na válku.
Musíme se vrátit trochu ještě dále v letopočtu a podívat se na půjčky Owena Younga.(Youngův plán 1924) A to je hodně důležité si tohle nastudovat, protože si myslím, že Youngův plán způsobil kolaps v Německuv roce 1933.

To byl Youngův plán?
Ano byl to Owen Young, který byl mimochodem taky ředitelem General Electric. Tohle je prostě člověk, který poskytoval půjčky jako úředník za vládu USA, která způsobila kolaps v roce 1933, když se dostal k moci Hitler. A následně po roce 1933 je zde série půjček, velmi známá je od Standard Oil, půjčilo minimálně několik milionů dolarů, aby se vybudoval objekt pro ropný průmysl.

Já by se chtěl vrátit teď ještě k tomu jak byl financován Bolševismus. Protože to je velmi důležité. Vraťme se do údobí do 2. ruské revoluce v říjnu a listopadu roku 1917, jak je tato Leninova revoluce spojena s americkým biznisem? Byl tam nějaký vklad z americké strany v té době? V letech 1917 a 1918, kdy Bolševismus převzal kontrolu v Rusku.
Ano, bylo několik incidentů, ale ten nejvíce důležitý byl v kterém hrál roli William Boyce Thompson, který patřil k největší akcionářům banky Chase Manhattan.(Rockeffeler-JPMorgan)
A v jedné z mých knih jsem publikoval kopii telegramu z New Yorku do Petrohradu. V prosinci roku 1917, abych byl přesný byl to jeden milion dolarů. A plukovník Thomson pak později uvedl, že to byl milion dolarů věnovaný Bolševikům k upevnění si moci.
Oni byli teprve v začátcích ovládnout Rusko, v té době měli pod kontrolou jen Petrohrad. Tohle je velmi transparentní důkaz toho, že jeden milion dolarů, americké fondy zaslali přes prostředníky na Wall Street peníze přímo Bolševickým revolucionářům.

A to jste publikoval v knize Wall Street a Bolševická revoluce.
Ano, publikoval jsem tam dva dokumenty, kopii telegrafu a novinový článek s výrokem Williama Boyce Thompsona.

Proč by americký kapitalista pomáhal Bolševismu?
Mně tohle vrtalo hlavou roky proč, proč? Jediná odpověď která mě dává smysl, je obsazení a kontrola trhů. USA si nepřálo, aby zde byla další země silná jako USA.
Když se podíváte na mapu světa, tak Rusko je dvakrát, třikrát větší než USA. Představte si dalšího konkurenta na trhu jako USA. Co USA chtělo, respektive lépe řečeno, co Wall Street chěl, že chtěli obsadit a řídit limit ruského trhu.
Socialismus je kontrola trhu.
Je to co jsem přednášel na Univerzitě Stanford, socialismus brání v rozvoji trhu. A proto socialismus bude vždy importovat vynálezy a technologie ze Západu. Takže si myslím, že záměr, který za tím stojí, byl podpořit rozvoj Marxismu. A jiné typy socialismů. Protože socialismus poskytne kontrolu Wall Street nad světovým trhem.
Na konci 1.světové války Rusko bylo zdevastováno díky hladomoru.
USA vyslalo humanitární akci, byla to Hooverova mise.

Víte o nějakých aktivitách, které Hooverova komise měla v Rusku?
Není pochyb, že v letech 1922, 1923 bylo Rusko na dně po průmyslové stránce. Asi tak jen 10 % v porovnání s čísly z roku 1913. Lidé hladověli v řádech stovek tisíc. A samozřejmě Hooverova mise byla o tom, pomoci Rusku. Ale většina pomoci šla Bolševikům, kteří měli pod kontrolou velmi malou část Ruska v té době. Velmi malá část pomoci šla pro Bělorusko, nebo dálný východ.

V letech 1922 a 1923, Lenin oznámil nové ekonomické zákony, a zavedení pěti letek. Můžete nám něco říct o systému pětiletky? A jak americké korporace hráli roli na budování vojenské síly SSSR?
Byly dvě oddělené fáze, nové ekonomické zákony byly vynešeny Leninem roku 1923. A co jsem zjistil a publikoval v mé knize vydanou Stanfordem, bylo to, že celý ruský průmysl byl znovuvybudován a rozjet zahraničníma korporacema.
Hlavně Němci, Brity, Francouzi a USA.
V roce 1928 SSSR, dosáhlo stejného výsledku ekonomického růstu jak v letech 1913. A od té doby se začlo prosazovat, tyto grandiózní pětiletky.
V roce 1928 Gosplan, což byla státní plánovací komise SSSR, vlastně naplánoval počáteční pětiletku. Posléze tento plán byl odmítnut, díky jeho neadekvátnosti.
A americké korporace se do toho vmísily a vlastně první a druhá pětiletka, byla vymyšlená v USA, americkými firmami.

Které konkrétní korporace to byly, které se na tom podíleli?
Design první pětiletky byl vytvořen podnikatelem, který nebyl nikomu moc veřejně znám, Albert Kahn.
Albert Kahn patřil k nejlepším průmyslovým architektům v USA, a Albert Kahn navrhl základní obsah ruské pětiletky.
A pak nalezneme stejné korporace, které budovali nové továrny.
General Electric, DuPont, Ford, Bristol Hercules, motory Curtiss-Wright a také korporace na které už se dnes zapomělo, například Vultee, Chance Vought, to byly firmy leteckého průmyslu.
Takže americké korporace přišli do Ruska a vybudovali ideu první pětiletky.
A co je důležité, že Sověti se začli tohoto plánu držet a kopírovat ho.
Takže vzali tuto počáteční výbavu a zmnohanásobili ji, a zkopírovali ji sto násobně.

Jakou roli hrála firma Henry Forda při rekonstrukci potencionálu Sovětského Svazu?
Velmi důležitou.
Ford vybudoval továrnu Gorkij(GAZ) a Gorkij vyrobil sérii vozů Gaz. Byli to nákladní vozy a osobní auta. Už v roce 1930 jste si mohli všimnout, že firma GAZ má vojenský potenciál. A Ford to věděl. On ji vybudoval. A my to víme, protože jsem našel výpisy v dokumentech ministerstva zahraničí USA.

Někdy slýcháváme jméno W. Averell Harriman, měl on nějakou roli v budování technologiích pro SSSR.
Zcela jednoznačně. Když se W. Averell Harriman vrátil z SSSR, tak byl obohacen o velký zisk. Převzal dohled nad gruzínskými manganovými doly, v počátku 20.let dvacátého století. Tohle souviselo pak s další pomocí pro Sověty. A mangan se stal hlavním exportním artiklem, ten pak byl použit jako zdroj k zahraničnímu obchodu a jako zdroj k další industralizace Sovětského Svazu.
A Herriman to potom prodal tu licenci, asi v roce 1929, a Averell Herrman dostal milion dolarů navíc při odprodeji, než při původní investici.

A jak se třeba podílel Armand Hammer, s jeho Occidental Petroleum?
Armand Hammer, je jeden ze zajímavých příkladů. Armand Hammer obdržel první zahraniční koncesi v roce 1922. Na těžbu azbestu na Uralu. Také pro Sověty vybudoval další biznis jako například výrobu tužek a propisek. Armand Hammer měl zisk kvůli jeho otci, mimochodem Armand Hammer dnes je ředitelem Occidental Petroleum. Jeho otec byl Julian Hammer, který zastával funkci generálního náměstka komunistické strany v USA.
A to zdůrazňuji, na vrcholu zde není žádný rozdíl mezi top komunisty a top kapitalisty. Jsou vzájemně propojení.
Máte Armanda Hammera ředitele Occidental Petroleum, jeho otec byl generální tajemník Komunistické strany USA v roce 1919.

Takže chcete říct, že to je uchvácení moci?
Ano, je to uchopení moci, ale uchopení moci na mezinárodní úrovni.

Během druhé světové války byl Sovětský Svaz poničen Hitlerovým Německem, jaký hrál Zákon o půjčce a pronájmu(USA) při rekonstrukci SSSR po druhé světové válce?
Zákon o půjčce a pronájmu(Lend and Lease Act) obnovil, zmodernizoval a rozšíčil potenciál SSSR, a to ještě během 2. světové války, a bylo tam pokračování pomoci do roku 1948 až 1949. Byl zde ještě další program po Lend and Lease Act, který měl být omezen jen na potravinovou výrobu.
Ale faktem bylo, že podle dokumentů uložených v federálním archivu Suitland v Marylandu, tak jsem našel, že i po skončení 2. světové války, i domnívám se, že to muselo být v rozporu s kongresem USA. Protože se dál ve velkém dodávalo a pronajímalo průmyslové zařízení do SSSR, za záštitou potravinové pomoci.

V roce 1948 vyšla úžasná kniha od George Racey Jordana, kde mluví o tom, jak USA pomáhali se zahraniční pomocí komunistům, a že to došlo tak daleko, že jsme jim poskytli i nukléární zbraně. Měl jste někdy možnost ověřit fakta, že by jsme jim poskytli Těžkou vodu(D2O), že jsme jim dodali i plány, jak stavět?
Byla to část práce, kterou jsem dělal v Hooverově institutu. Vyšetřoval jsem posílání dokumentů zahraniční pomoci, a vzal jsem vzorek a porovnal je s tím o čem psal major Jordan. Obecně vzato, tak major Jordan byl přesný tak dejme tomu kolem 5 %. Ale samozřejmě major Jordan vznesl obvinění, že USA posílalo materiál do SSSR.
V letech 1944, 1945, materiál, který byl později použit v atomové programu SSSR.
Takže není pochyb, že měl pravdu.
Poslílali jsme Těžkou vodu(D2O), která je nezbytná k nukleárnímu programu. Ale posílali jsme i další materiály, které laikovi nejsou tak známy. Posílali jsme tam například hliníkové tyče, a hliníkové tyče jsou zásadní k nukleární fůzi. Posílali jsme tam i grafit(C), to je taky další zásadní komponent k jaderné reakci. Takže obecně, jak jsem jen mohl si to ověřit, a já jsem ověřoval vládní dokumenty, tak major Jordan měl pravdu.
Takže s lety jsme viděli rostoucí hrozbu nukleárních zbraní z SSSR.

Sověti teď disponují raketami MIRV. Můžete nám nastínit, jak se Sověti vůbec dostali k těmto technologiím, které dnes ohoržují naše města v USA? Jak se vlastně vypracovali, aby dosáhli kapacit raket MIRV?
Musíte se trochu vrátit, aby jste pochopili jak SSSR mohlo vyrobit vůbec nějaký typ raket a vesmírnou technologii. To co udělali po druhé světové válce, že když se americké síly na krátkou chvíly stáhly, když Sověti okupovali východní Německo, tak očesali východní Německo, zabavili vše z posledních poznatků programu raket V-2, z míst jako Peenemünde a dalších. A V-2 byl základem pro vesmírný program SSSR.
Když přeskočíte pár let, tak v 70. letech, SSSR ještě nemělo možnosti k technologii MIRV.
A to proto, že neuměli vyřešit miniaturní kuličková ložiska, který byl potřeba k ovládání navigačního zařízení. Na světě byla jediná firma, která měla kapacitu tohle vyrobit, a to byla firma Bryant Chucking Grinder. Firma, která uměla udělat mechaniku náhonu do velmi tenkých rozměrů, kde uvnitř byla mechanika kuličkových ložisek. a bez těchto mechanických náhonů, prostě nemůžete vyrobit rakety MIRV ve velkém množství, vyrobíte třeba jednu, ale ne velké množství.
Firmě Bryant Chucking Grinder bylo dovoleno exportovat do SSSR, 45 těchto strojků, zatímco my v USA jsme jich měli jen 33.

Byl někdo kdo proti tomu řekl námitky?
Já jsem byl proti tomu ve vystoupení na Miami Beach v roce 1972, a také jiní lidé lidé se ozvali s protesty. Ale opozice byla jednoduše establišmentem zmařena. A hlavní koordinátor ignorace našeho protestu byl Henry Kissinger a následná vláda prezidenta Nixona. Takže se o tom vědělo, vědělo D.O.D.(Department Of Defence), když jsem o tom věděl já, tak o tom muselo vědět i D.O.D.(Ministerstvo Obrany) Ale protesty byly umlčeny a informace byly potlačovány.

Takže zde je další důkaz toho, že USA buduje dalšího svého protivníka, s vojenskou kapacitou a nukleární silou, která může ohrozit USA.
Ano, když to porovnáte s původními raketami MIRV, tak je to velký skok do předu, ve vývoji vojenské techniky. Nejsem voják, ale podle mě je tohle obrovský posun v před, a my jsme jim k tomu pomáhali. A dělali jsme to vědomě a úmyslně. Během války ve Vietnamu, tak SSSR a jejich východo-evropské satelity, byli hlavními dodavateli zbrojního průmyslu pro severní Vietnam, a pak zabíjeli americké vojáky v jižním Vietnamu.

Můžete nám trochu osvětlit jako to bylo s americkou pomocí a obchodem s SSSR a satelity východní Evropy? Právě během války ve Vietnamu?
Není zde pochyb, že Sověti byli hlavními dodavateli vojenského vybavení pro severní Vietnam. Dám Vám příklad, když například američtí letci letěli nad Ho Chi Minhovou stezkou, tak když se pozorovali nákladní vozy, tak podávali hlášení, že vidí americké náklaďáky! A to byly americké náklaďáky, protože pocházeli z továrny Gorkij(GAZ), Gorkij byl vybudován Henry Fordem, takže se dostáváte do situace, kdy USA financovalo obě strany válečného konfliktu! Ale náklaďáky byly vyrobeny v Sovětském Svazu, jak by USA podílelo materiálně na výrobě těchto náklaďáků? Záznamy z počátku 70. let, že USA zasílalo materiál do továrny Gorkij, když byla válka v plném proudu. Dokonce faktem je to, že naše podpora výroby bylo právě navýšení produkce nákladních vozů, z fabriky Gorkij, pro potřeby severního Vietnamu.

A jak to bylo s půjčkama, půjčovali USA nějaké peníze SSSR během této války, když SSSR bylo hlavním spojencem Vietnamu?
Ano, na počátku roku 1970, zde byly obrovské půjčky pro SSSR. Asi v roce 1976 to dělalo 40 miliard dolarů, které jsme jim poskytli na dluh. A samozřejmě tyhle peníze sloužili k tomu, nakupovat průmyslové zařízení z USA. A samozřejmě část těchto investic byla vložena do vývoje vojenského průmyslu, který byl pak použit ve Vietnamské válce.

Jak byla vyřešena doprava těchto vojenských potřeb do Vietnamu?
Ano, doprava byla velmi zajímavý příklad, SSSR má záznam asi o 6000 cest loďmi, které posílali zbrojní pomoc do Vietnamu. A já jsem prošel záznamy všech těch 6000 cest, většina těch lodí byla vyrobena podle západního designu, jako například trup lodi a motory, většina z nich jezdila na diesel. A přišel jsem na to, že 60 % sovětských lodí, které měli i vojenské užití, byly vyrobeno v zahraničí. A 40 % v SSSR, a to ve velkém měřítku podle západního designu.
Ale když se podíváte na motory pro zámořské lodě, tak objevíte velmi fascinující věci, příjdete na to, že 80 % motorů pro zámořské obchodní lodě v SSSR, jsou motory vyrobené na západě. Například Burmeister & Wain z Kodaně, Sulzer ze Švýcarska, italský FIAT byl už v té době velmi známý,.. Zbývajících 20 % lodních motorů bylo vystavěno podle západního designu. S technickou a koncesní pomocí od Sultzer a Burmeister & Wain.
Takže zde je jasný důkaz toho, že SSSR by nemělo žádné zámořské lodě, kdyby jim nepomáhal Západ.

A co by jste nám řekl o výstavbě továrny KamAZ?
Továrna na nákladní vozy KamAZ(Kamskiy avtomobilny zavod) byla vybudována na konci 60. a počátku 70. let. Základní předloha na továrnu byla smluvně poskytnuta firmou FIAT, ředitel firmy byl Giovanni Agnelli. A tohle je velmi důležité, protože Giovanni Agnelli je spojen s bankou Chase Manhattan(Rockefeller). Je v radě mezinárodních poradců banky Chase Manhattan v New Yorku. Na co jsem přišel, že vlastně FIAT nevyrábí stroje na výrobu automobilů. FIAT jsou továrny v Itálii, které jsou vybaveny americkými stroji, a vybavení bylo asi ze 60 -70 % z USA. Od velkých automobilek, které dodávali výrobní linky na výrobu aut. Myslím si, že název továrny FIAT v SSSR byla jenom zástěrka pro věřejnost, a to prostě odvést jinam pozornost od faktu, že během války ve Vietnamu, USA budovalo největší továrnu na světě. Celá zastavěná plocha zabírá 57 km čtverečních.
Stavěli jsmě pro Sověty s americkým vybavením největší továrnu na světě. A je tomu říkáno italská továrna FIAT. Myslím si, že to je celé divadlo.

Takže myslíte, že věděli o tom, že výroba těchto náklaďáků může být použito logisticky nebo vojensky, pro účely války ve Vietnamu?
USA vědělo, že továrna KAMAZ+ZMA mělo potenciál využití ve vojenství. V roce 1972 jsem napsal National Suicide(Národní sebevražda), snažil jsem se na Miami Beach v roce 1972 říct, vše ve svém svědectví před komisí. Ta továrna měla vojenský potenciál k využití. Vojenské nákladní vozy.
Věděli jsme to!

A dnes v Afghánistánu vidíme tyto nákladní vozy jezdit. Vyrobeny zahraniční továrnou s názvem KAMAZ, s vybavením od USA. A jak jste zmínil, tak zde byl kvůli tomuto tlak, aby Vás a vydavatele knihy odradili od jejího vydání.
Ano, bylo to kvůli tomu, že jsem zdůraznil fakta, že továrna KAMAZ má vojenský potenciál, že pomáháme k výrobě reket MIRV, s pomocí fimy Bryant Chucking Grinder, a mnoha dalšíma věcma.

Provedl jste fascinující studii Trilaterální komise, můžete nám něco říct o Trilaterální komisi?
Trilaterální komise je soukromá organizace, založená David Rockefellerem v roce 1973. Financována byla Rockefellerou nadací, a ještě několika jinými, jako třeba Ketteringova nadace, Danforthova nadace, nadace Henryho Forda, Fordova nadace byla zásadním přispěvatelem Trilaterální komise.
A cílem této skupiny je, podněcovat k diskuzi tzv. trilaterální regiony.
Je zde 300 členů, jedna třetina reprezentuje USA, druhá třetina reprezentuje Evropu, a třetí skupina reprezentuje Japonsko.
Ale na co jsem přišel, tak hlavní aktivity jsou zaměřeny na soukromý zisk bankéřské komunity v New Yorku(Wall Street).

Na veřejnosti jsou pochybnosti také o tom, že Trilaterální komise má vliv na naši politiku. Je takovým veřejným tajemstvím, že je přemírou reprezentace Trilaterální komise ve vládě Jimmi Cartera?
Myslím, že slovo přemíra je ještě hodně podceněný slovní termín. V Americe je 200 milionů obyvatel(1980) a z toho 77 členů je v Trilaterální komisi, a z těch 77 lidí je 18, kteří jsou ve vládní administrativě Jimmyho Cartera! To je jedna třetina celé americké Trilaterální komise.
Sám Jimmy Carter je členem Trilaterální komise. pan Mondale, pan Brown, pan Vance, pan Blumenthal, pan Brown, minister obrany jinými slovy, oni okupují všechny nejvyšší vládní posty, a také posty na jednotlivých ministerstvech.
Některé státní výbory jako například tajné služby a obrana, tak je čistě pod kontrolou Trilaterálů.
Takže zde máte 77 američanů, které vybírá jediný člověk, David Rockerfeller, ředitel banky Chase Manhattan. A vidíme, že se dostali až do těch nejvyšších klíčových funkcí americké administrativy ve Washingtnu. A to za vlády prezidenta Jimmyho Cartera.

Tím chcete říct, že to nejsme vlastně my, kdo vybírá členy v americké vládě, ale lidé za oponou?
Nevidím žádné jiné vysvětlení, podívejte se kdo se snaží teď o to dostat se ke kormidlu. George W.H. Bush je členem Trilaterální komise, pan John B. Anderson, pan Carter je Trilaterál.
Když se podíváte na články do novin jako News Week, Time magazín, U.S.News & World Report, tak tyto mainstream média nám říkají, že není čeho se obávat u Trilaterální komise.

Je zde nějaké propojení mezi médii a Trilaterální komisí?
Ano, je zde propojení a to především v novinových médiích, například šéfredaktor Chicago Sun Times James F. Hoge je členem Trilaterální komise, a myslím, ...Schacht..ano ředitel magazínu Times a nebo ředitel televize CBS Henry Schacht.
Takže zde je určitě propojení mezi médii a Trilaterální komisí. A to je možná ten důvod, proč nevnímáme, že Trilaterální komise má vliv na americkou vládu.
Mám v počítači zpracované všechny články, které vyšli o Trilaterální komisi od roku 1973. A po celém světě jsem našel za tu dobu 17 let, jen 73 článků.

A jaký je vztah mezi Trilaterální komisí a CFR(Council On Foriegn Relations-Rada pro mezinárodní vztahy)?
Rada pro mezinárodní vztahy je mnohem starší organizace, založená v roce 1919. Dělal jsem studii, kde jsem porovnával členství Trilaterální komise s členy Rady pro mezinárodní vztahy. A asi 50 % členů se překrývalo. Měli členství v obou organizacích.

xxx

Tento rozhovor byl natočen v roce 1980, krátce po té, co profesor Antony C. Sutton přestal veřejně vystupovat.
V kinize With No Apologies (Bez výmluv) senátora Barry Goldwatera na straně 280 uvedl:
"Trilaterální komise je... je vědomě plánovaný prostředek jak centralizovat mezinárodní komerční a obchodní zájmy, pomocí uchopení vlivu na vládu a politiky Spojených Států Amerických."
Antony Sutton nám zanechal pojednání, že bylo mnoho lidí, kteří začnou pátrat po tzv. neviditelné vládě.