harry potter vsechny knihy

Kam zařadit  prózy o Harry Potterovi ? Většinou se konstatuje, že se jedná o dobrodružnou fantasy literaturu, což je nepřesné, protože  jsou zde zastoupeny postupy a prvky dalších žánrů (mýtu, pohádky, iniciačního románu, dobrodružné literatury, detektivky, společenského a vývojového románu, prvky thrilleru) a postupy blízké popkultuře. Ani  spojitost s linií tolkienovské a lewisovské tradice fantasy literatury není přesným vymezením.
Na tyto zajímavé dotazy odpovídá prof. Urbanová.

Je možné vůbec srovnávat ságu o Harry Potterovi s Tolkienovým Pánem prstenů?

Možné je všechno, vzpomeňme na pseudovědecké výklady proslulého Medvídka Pú. Již teď vzniká bohatá sekundární literatura k oběma ságám, kterým k popularitě přispěly filmové adaptace. Přistoupím-li na takto kladenou otázku, pak spatřuji:

1. rozdílnost v intencionalitě, tedy určení pro děti. To není Tolkenův případ. Další rozdíl je prostorový. Spočívá v tom, že Tolkienův svět je uzavřený, navíc opředený legendami Středozemě, zatímco prostory Harryho Pottera jsou prostupné s realitou. Jedná se o současnou Británii (svět mudlů) a paralelní svět - svět čarodějů, v němž se mnohé lidské a magické linie umně prolínají. V obou světech vládne tajemství, avšak v Harry Potterovi do chodu událostí zasahuje také byrokracie (ve světě kouzel není vláda, ale zbytnělé Ministerstvo kouzel funguje), panuje zde nenávist,  dokonce sociální nenávist (včetně chudoby a prosazování čisté rasy), zaslepenost vlastní osobou a především závist.
Paralely mezi Pánem prstenů a příběhy Harryho Pottera budou vyhledávat spíše přívrženci Rowlingové než Tolkienovi. Shody můžeme nanejvýš shledávat v obecnější podobě. Například :
Pán zla, Pán temnot (Voldemort, Sauron) byl již jednou poražen, avšak vrací se zpět, aby nabyl sílu. Zlosyn není poražen pouze hrubou silou, je všudypřítomný, disponuje až abstraktní, snad nadpřirozenou energií.
Postavy Pána temnot jsou představiteli redukce, jsou spojeny s oslabením sil dobra, což koresponduje  s dobou, kdy dochází k šíření chaosu a zabíjení. Postavy Pána temnot jsou symbolem zkaženosti světa, morálního kolapsu, který bývá často produktem nějaké pochybené dohody (Voldemorta se Smrtijedy, Saurona  s Prstenem moci).

2. Určitá vazba je zřejmá směrem k tradici severských mýtů (společní jsou trollové, elfové, obři, jasné jsou odkazy k artušovské legendě atd.), avšak u Rowlingové nejsou tak samostatně propracované a dochází zde k míšení dalších vlivů.

Mají příběhy o Harry Potterovi  více z mýtu, nebo zůstávají pohádkou?

 Pohádkově se může brát tak leda Harry Potter a Kámen mudrců, tedy první díl. Postavy však nejen naplňují  své funkce, ale dovídáme se, jaký mají motiv k chování a jednání, jak vše souvisí s jejich povahovými vlastnostmi a dispozicemi. Charakteristika postav není jednoznačná. Třeba takový prof. Snape. Nenávidí Harryho Pottera a těžce nese, že mu jeho otec zachránil život. Není rád, že je takto zavázán. Nepřestane Harry Potterovi škodit, avšak dovede se postavit proti zlu a nikoliv mu přisluhovat. Snape má svůj charakter, svou historii spojenou se Smrtijedy. Má v sobě vnitřní tenzi, je psychologicky zajímavý.

    Tolkien a Rowlingová, jež je jistě na hobitech a dalších příbězích dobře poučená, mají společné i to, že vytvářejí působivé, přitom děsivé postavy, které přestupují dimenze pohádky a pověrečné pověsti. Fantastičtí tvorové, které utvářejí souvisejí s otupující hrůzou (Harry - mozkomorové, Frodo - děsivé přízraky Nasgúlové). Mozkomorové jsou přímo zosobněním absolutní hrůzy. Dovedou vysát z člověka veškerou radost, pocit štěstí a pohody, přinutí, aby člověk vzpomínal jen na to zlé. Něco tak děsivého v dětské literatuře jen těžce najdete. Podle některých interpretů je to dobrá průprava pro utváření životního postoje čtenáře, protože dítě nebo mladý čtenář brzy pochopí, že zlo je všudypřítomné, nelze jej odstranit, ani zakázat, temné stránky mohou pronikat do lidských vlastností, tužeb, představ, vzpomínek, může mít společné jmenovatele.
    Vyskytují se zde čarodějové, draci, magické rituály a kouzelné předměty s hlubšími významy (zrcadla, Harry – zrcadlo z Erisedu,  přečteme- li slovo pozpátku – desire/agl. Touha, Frodo – zrcadlo Galadriel) atd.

Myslíte si tedy, že mají blíž k Lewisovým Letopisům Narnie?

  Z Lewisova podání, k němuž se autorka veřejně hlásí, je zřejmě převzata prostorová prostupnost, přechod ze světa reálného do světa fantazijního – kouzelnického překonáním nějaké hranice. Vzpomeňme na dětské hrdiny Letopisů Narnie, kteří se dostávají do fantazijního světa prostoupením zadní stěny skříně nebo ponorem do obrazu.
   Přechodové místo v příbězích o Harry Potterovi představuje neexistující nástupiště 9 a tři čtvrtě na existujícím anglickém vlakovém nádraží, nebo neviditelný vstup do Příčné ulice v Londýně. Rowlingová však postupuje dál. V čarodějném světě se dál cestuje vlakem a lodí a v samotných Bradavicích jsou další přechodové prostory určené pouze pro zasvěcené. Připomenu třeba ložnice studentů, přístupně jen těm, co znají správné heslo, tajemná komnata, kterou otevře pouze Zmijozelův dědic atd.

   U Lewise a u Rowlingové se však jinak pracuje s časem. V paralelních světech v Narnie plyne čas jinak než v reálném, lidském světě, je to jiná dimenze. V Narnie prožívají děti jakoby několik let, které pomáhají pro vnitřní proměnu, pro iniciační akt, zatímco v reálném čase to je jen několik hodin. Podobně třeba Bastion v Endeho Nekonečném příběhu. V Harry Potterovi probíhá čas v obou světech  stejně, kontinuálně, kalendářově (dokonce se orientujeme v pevných bodech: expozice – počátek školního roku, odjezd do školy, krize: první měsíce školního roku, začíná se rozvíjet zápletka, peripetie: školy, Vánoce, zkouškové období, katastrofa: nahromadění úkladů, falešných podezření, nejvíce akčních prvků a do toho závěrečné školní zkoušky atd.

Co se myslí označením iniciační román?

   Takové atributy, jakými jsou zasvěcenost, vyvolenost, předurčenost, vnitřní proměna, které jsou mnohdy spojovány s esoterickým (mimosmyslovým a hlubinným) poznáváním.. Tady můžeme mluvit spíše o prvcích, které se promítají do vztahů adepta a mistra –zasvětitele, obzvlášť, když zde podle mytologické archetypu hrdiny scházejí rodiče. Albus Brumbál, ředitel Bradavické kouzelnické školy, je odesílatelem, dárcem i pomocníkem (viz V.J. Propp). Je to ten, kdo daruje Harry Potterovi kouzelnou hůlku, neviditelný plášť a další pomocné předměty, ale to by bylo málo, vyzbrojuje ho vědomostmi, ale zároveň jej postupně vystavuje nebezpečí, které již dovede sám zvládnout, protože na ně stačí svými schopnostmi a vědomostmi. Tím získává na sebevědomí, na samostatnost a je schopen čelit přibývajícímu nebezpečí. Pak jej dokonce odmění. Kdyby ovšem Rowlingová zůstala jen u pohádkové podoby, bylo by to málo a neupoutala by tolik čtenářů různých věkových kategorií. Harry Potter je formován tak, aby dospíval. Fyzicky, lidsky, magicky. Cílem zasvěcence je, že se sám může (ale také nemusí) stát zasvětitelem.
   Připomenu, že prvky iniciačního románu v sobě nesou třeba středověké skladby, starofrancouzský román o růži, dobrodružné knihy romantické doby, romaneta atd.

Čím podle Vás Potter oslovil čtenáře? Nebo je snad přímo uchvátil?

Když odmyslím megareklamní kampaň, tak to bude více skutečností. Především je text vystavěn tak, že se může číst bez ohledu na věk a nacházíte tam další významy.  Dále je to otevřenost děje, která je  spojena nejen s provokující otázkou, jak to dopadne, ale také s tím, proč z celé řady inspirací a filiací vybírá  autorka právě tu a ne jinou a co by se vlastně stalo, kdyby zvolila jinou, třeba mytologickou postavu.

Rowlingová dovede ve čtenáři ozvučit  něco, co důvěrně známe, co patří ke kolektivní kulturní paměti euroamerické civilizace, k socializačním vazbám, které fungují bez ohledu na stát a národnost, dovede vyprávět příběh a volit vhodné poetické a dramatické postupy. Vybavují se nám podoby s mnohými klasickými texty, třeba sfinga v bludišti dává v Ohnivém poháru  hádanku jako sfinga v starověké mytologii, Hagridův ochočený pes Chloupek nám připomíná známou obludu z řecké mytologie, rozpoznáme dozvuky artušovské legendy ( jeho záhubná stolice připomíná třeba Moudrý klobouk) atd.

V ledačem nás obohacuje z hlediska psychologického (boj s vnějším i vnitřním zlem, relativizace vztahů – vždyť Harryho kouzelnická hůlka je "pokrevní" sestrou hůlky samotného Voldemorta a Moudrý klobouk zvažuje, zda by se Harry nehodil do koleje zla, do Zmijozelu). Čtení  baví, protože je napínavé (dobrodružné, detektivní, s naznačením mnoha falešných stop – dobrá britská tradice). Kdo by netoužil stát se z outsidera někým výjimečným?
  
Jak se díváte na "potteromanii? V čem vidíte pozitivní, v čem negativní dopad?

    Asi očekáváte, že začnu sršet hromy a blesky, avšak tím, že se tak trochu zabývám sociologií literatury, dívám se na celý proces jako na systémový model masové komunikace, který je až školsky exemplárním příkladem a dal by se téměř využít  k pochopení toho, jak s námi může být manipulováno a kdy hrozí nebezpečí, že můžeme ztrácet sami nad sebou kontrolu. Je to příklad globalizačních praktik, kterým se nevyhneme (přece se všichni díváme na televizi, sledujeme filmy, používáme mobil, internet atd.), ale který zvláště v kultuře stále pociťujeme bolestně.

Budu teď stručná, i když to není snadné. V řetězci autor – text – čtenář si Rowlingová dovede udržet převahu a to dokonce tam, kde by řada vydavatelů, pirátských překladatelů atd. chtěla manipulovat s textem. Sama jako bystrá, vzdělaná a poučená autorka píše s vědomím otevřenosti sémantického dekódovaní psaného textu a respektuje čtenářovu potenci v recepci naplňovat text novými významy, třebaže děj mnohdy uměle prodlužuje a s přibývajícími díly zvětšuje dějovou plochost. Má přece jen na mysli, že umělecký text především klade otázky dotýkající se existenciální bytí, identity, nese v sobě něco z tajemství a nepodává jen jednoznačné odpovědi.

   Řetězce autor –vydavatel – čtenář,  linie : vydavatel – knižní trh, reklama, marketing, distributor – čtenář, to jsou prvky, které odborníky z kulturní oblasti snad nejvíce iritují. Tady do komunikační cirkulace výrazně zasáhly tržní mechanismy, společenská objednávka a sociální  faktory, které sérii knih strhují do roviny produktu popkultury  (seriálovost, technická dokonalost blízká počítačové hře, homogenizace vkusu atd.) a stávají se produktem masové mediální komunikace. Způsob vydávání Harryho Pottera (hledisko distributivní) je přesně vypočteno na vnější efekt, který pomáhá při receptivnosti, ale nahrává na smeč  odborné kritice. Osobně jsem ráda, že se posílil zájem o knihu, o literaturu, o četbu. 

Část otázek a odpovědí prof. Urbanové, který byly vysílání na ČT1 (Dobré ráno) dne 18. 7. 2005