albatros nej knihy

Během února 2014 oslovil Albatros autory, ilustrátory, významné osobnosti české kultury, knihovnice a knihovníky a v neposlední řadě také důvěrníky KMČ  a zeptali jsme se jich, na jakou knihu z dětství nejraději vzpomínají. A tady je výsledek.


    Pohádky Boženy Němcové
    Robinson Crusoe
    Děti z Bullerbynu
    Bílý tesák
    Dášeňka čili život štěněte
    Tajuplný ostrov
    Vinnetou
    Pohádky K. J. Erbena
    Mikeš
    Dobrodružství Toma Sawyera
    Kubula a Kuba Kubikula
    Luisa a Lotka

V první dvacítce samozřejmě nechyběly další známé tituly jako Ferda Mravenec, Broučci, Honzíkova cesta, Devatero pohádek, Medvídek Pú, Rumcajs, Trosečníci z Vlaštovky nebo Povídání o pejskovi a kočičce.

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik