brikcius eugen seifertova cena

Cenu Jaroslava Seiferta 2015 obdržel básník, prozaik, dramatik a publicista Eugen Brikcius. Porota ocenila jeho knižní soubor A tělo se stalo slovem.

Svazek Brikciusova souborného básnického, prozaického a esejistického díla vydalo v roce 2013 nakladatelství Větrné mlýny.

Eugen Brikcius se narodil roku 1942 v Praze. Upozornil na sebe už v šedesátých letech organizací výtvarných happeningů. Po čtyřech semestrech studia pražské filozofické fakulty pak zamířil na londýnskou univerzitu. V roce 1973 byl zatčen na osm měsíců za „hanobení Sovětského svazu“, které spočívalo ve zpěvu písničky s textem. Podepisuje Chartu a emigruje v roce 1980 do Londýna. Ve Vídni se živil jako úředník. Po roce 1989 začal vydávat i sbírky knížku se Šrutovými překlady latinských básní Cadus rotundus Sud kulatý, Eugeniální verše, Mesón El Centro a další.



Eugen Brikcius / A tělo se stalo slovem
Sebraný spis všetečného literáta a umělce Eugena Brikciuse, narozeného v roce 1942 v Praze, obsahuje kompletní autorovo slovesné dílo v poezii, próze, jeho studie a eseje věnované výtvarnému umění, literatuře, kultuře i fenoménům mystifikace či gurmetství a rovněž scénáře psané pro televizi a rozhlas. Texty, vznikající od 60. let minulého století po současnost, jsou děleny do oddílů podle žánrů a zahrnují jak věci, které již byly vydány knižně po roce 1989, tak práce otištěné posud jen časopisecky, v různých katalozích, monografiích, sbornících a bibliofilských publikacích i texty ještě nezveřejněné. V Brikciově sebraném spise tedy jsou jednak aktualizovány autorovy dnes už špatně dostupné tituly Vyložení umělci (1991), Sebraný spis (1992) nebo Útěcha z mystifikace (1995) a připomenuty v novém kontextu jeho ceněné knihy prózy a poezie (Spanilá jízda a jiné krásné prózy, 2003; Sny Eugena Brikciuse, 2002; Eugeniální verše, 2000; aj.), jednak prvně uvedeny na světlo četné texty dosud neznámé. Komplexní literární obraz Eugena Brikciuse, specifické a nepominutelné postavy české kultury posledního půlstoletí, doprovází zevrubná úvodní studie Viktora Šlajchrta.

„Je dobré vědět, jak zaplašit splín či podobné úbytě: Trpící maluje tak dlouho krajinu, až vznikne obraz - jedna báseň. Kdo nepřijde na chuť malbě, může ovšem jednu báseň se stejně hojivými účinky rovnou složit. Vždyť krajina není jen optickou modelkou, zaznívá z ní i šeplavý trylek. Kdo má uši k slyšení, je ke krajině přiloží a s ní básní. Když i múze zdá se, že co její milý básní, básni podobá se, je to báseň - jedna báseň.“
Eugen Brikcius / Báseň - jedna báseň

Cena Jaroslava Seiferta byla založena Nadací Charty 77 ve Stockholmu v lednu roku 1986.
Toto literární ocenění je udělováno za význačné dílo vydané či jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech. Ocenění bylo dosud udělováno každoročně. Správní rada rozhodla o tom, že počínaje ročníkem 2013 bude Cena Jaroslava Seiferta udělována každé dva roky.

Seifertova cena >>

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)