muriel komiks-fest

Desátý ročník komiksových cen Muriel. Ceny se poprvé udílely na mezinárodním komiksovém festivalu Koma, jenž proběhl ve dnech 22. až 25. září 2016 v Brně. 


Nejlepší původní kniha

Oskar Ed: Můj největší sen – Branko Jelinek (Lipnik)

Drak nikdy nespí – Džian Baban, Vojtěch Mašek, Jiří Grus (Trutnov – město draka)

Zátopek … když nemůžeš, přidej! – Jan Novák, Jaromír Švejdík (Argo, Paseka, ČOV)

Nejlepší původní scénář

Oskar Ed: Můj největší sen – Branko Jelinek (Lipnik)

Candide 2: Velký inkvizitor – Karel Jerie (BB/Art)

Zátopek … když nemůžeš, přidej! – Jan Novák (Argo, Paseka, ČOV)

 ♦

Nejlepší původní kresba

Drak nikdy nespí – Jiří Grus (Trutnov – město draka)

Zátopek … když nemůžeš, přidej! – Jaromír Švejdík (Argo, Paseka, ČOV)

Oskar Ed: Můj největší sen – Branko Jelinek (Lipnik)

Nejlepší zahraniční komiks

Hilda – Luke Pearson (Paseka)

Fax ze Sarajeva. Příběh o přežití – Joe Kubert (Crew)

Zahrada ve zbrani a jiné příběhy – David B. (Baobab)

Nejlepší překlad

Fax ze Sarajeva. Příběh o přežití – Pavla Horáková (Crew)

Hilda – Martina Knápková (Paseka)

Temnými cestami – Richard Podaný (Crew)

Nejlepší krátký komiks

Páteř domu – Lenka Šimečková (Aargh! 15)

Lov – Anna Dvořáčková (Komiksfest! 2015)

Sprchy – Karel Osoha (Aargh! 15)

Nejlepší strip

Pevnost – Dan Černý (Pevnost)

Opráski sčeskí historje – Jaz (historje.tumblr.com)

Pas faux pas – Jan Pomykač (komiksarium.cz)

Nejlepší lettering

Sandman: Předehra – Alena Sarah Tejnická (Crew)

Hilda – Filip Kraus, Martin Košťál (Paseka)

Zahrada ve zbrani a jiné příběhy – Františka Loubat Lachmanová (Baobab)


Přínos českému komiksu

V panelech a bublinách: kapitoly z teorie komiksu

– Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš (Akropolis)


Komiks od roku 1968 do současnosti

– Dan Mazur, Alexander Danner (Universum)

Síň slávy

Jaroslav Weigel

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby