prochazkova iva spisovatelka

Už v roce 2008, na lipském veletrhu, byl mimořádný zájem o autorku dětských knih Ivu Procházkovou. Její knížky totiž pravidelně vycházejí v německých překladech a spisovatelka je v Německu známá. V roce 2007 získala jednu z nejprestižnějších německých cen, Cenu Friedricha Gerstäckera za literaturu pro mládež za knížku Tanec trosečníků.


naziPo tomto úspěchu začala psát další knihu, dnes už bestseller, Nazí. O čem je kniha, jsme se zeptali přímo autorky:
"V září 2006 jsem začala pracovat na příběhu o dnešních dospívajících. Propletenec asi čtyř nebo pěti osudů šestnáctiletých lidí, z nich někteří se navzájem znají, jiní ne, ale všichni se v průběhu jednoho horkého léta tak či onak dostávají do vyhraněných situací, v nichž musí zmobilizovat všechny své síly. Stojí na rozcestí a musejí se rozhodnout, kudy dál. Většinou jednají na vlastní pěst, jako by se pohybovali na paralelních drahách, které nemohou opustit. Jedinou naději na přiblížení či setkání dávají krizové okamžiky a momenty vypjatých emocí, v nichž přestávají platit vžitá pravidla. Některé postavy vynaloženým úsilím a zodpovědností dozrávají, životy jiných se však tříští o mantinely dospělého světa dřív, než do něj skutečně nahlédnou."

Foto: STAZA Agency for Citarny.cz
Více: Zůstaňte dlouho nazí, vzkazuje spisovatelka Iva Procházková

 


Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka