mo yan nobelova cena spisovatelNobelova cena byla udělana čínskému spisovateli Mo Yanovi za příběhy, které se díky směsi fantazie a reality, historické a sociální perspektivy řadí po bok takových děl jaké jsou knihy Williama Faulknera nebo Gabriela García Márqueze. Tak znělo rozhodnutí poroty.

Jenže se vzhledem k tomu, že autor v Číně patří k oficiálním autorům, považuje se udělení této ceny za politický ústupek poroty Nobelovy ceny.
Je to jen další kapka do hořkého poháru o smysluplnosti Nobelových cen, které mohou dostat lidé, i když jejich činnost neodpovídá požadavkům na udělení ceny. Viz. například Cena Míru pro Obamu apod.

Mo Yan (pseudonym pro Guan Moye) se narodil v roce 1955
a vyrůstal v Gaomi v provincii Shandong na severovýchodě Číny. Jeho rodiče byli zemědělci. Ve věku 12 let, během kulturní revoluce odešel ze školy do práce. Nejprve pracoval v zemědělství, později v továrně. V roce 1976 nastoupil do Lidové osvobozenecké armády a během této doby začal studovat literaturu a psát.

Jeho první povídka vyšla v literárním časopise v roce 1981. Průlom přišel o pár let později díky novele Touming de hong luobo (1986, publikoval ji ve francouzštině jako Le Radis de Cristal 1993).

V jeho knihách se hodně objevují zkušenosti z mládí a ze života provincie, kde se narodil. Je to zřejmé i v jeho románu Hong gaoliang jiazu (1987, Sorghum Red 1993). Kniha se skládá z pěti příběhů, které se prolínají v Gaomi během několika bouřlivých desetiletí 20. století. Red Sorghum byl úspěšně natočen v roce 1987, režírovaný Zhang Yimou.

Román Tiantang suantai zhi ge (1988) a jeho satirické Jiuguo (1992) už byly v Číně posuzovány jako podvratné protože se zde objevují ostré kritiky čínské společnosti.
Další kniha Fengru feitun (1996) je široká historická freska zobrazující 20. století Čínu prostřednictvím mikrokosmu jedné rodiny. Román Shengsi Pilao (2006) zase používá černý humor k popisu každodenního života a násilné společenské transformace. Román Tanxiangxing (2004) je pdobný příběh o lidské krutosti v rozpadající se říši.

Kromě románů, Mo Yan publikoval řadu povídek a esejů na různá témata. V Číně je oficálně propagovaný autor a byl zvolený místopředsedou provládního Svazu čínských spisovatelů.

Mo Yan v češtině
V nakladatelství Dauphin vyjde kniha povídek Když prosem kosa projede a román Krev a mlíko. Ten na příběhu malého chlapce seznamuje čtenáře s historickým kontextem Číny téměř celého 20. století. "Krev a mlíko je bestsellerem, je však velmi drsným, surovým vyprávěním, jako většina jeho textů.

Překlad z https://www.nobelprize.org Čítárny
Celé dílo: https://en.wikipedia.org/wiki/Mo_Yan

Photocredit: Wikipedia


Inspirující myšlenky...

Kchung-c' (Konfucius) byl údajně jeho starším současníkem. Podle tradice se prý Konfucius, když se o tomto mudrci dozvěděl, vypravil do státu Čou, a zeptal se jej: "Co učíš o morálce? Co mi můžeš říci o pěstování dobrého charakteru?" Lao-c' se prý hlasitě rozesmál a řekl: "Jen pokud jsi nemorální, zrodí se v tobě otázky spojené s morálkou. A jen postrádáš-li charakter, začneš o něm přemítat. Charakterní člověk vůbec neví, že je něco jako charakter. Morální člověk neví, co znamená slovo morálka. Nebuď pošetilý! Nic nekultivuj. Prostě buď přirozený. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých přání, svých povrchních gest a ctižádostivých plánů." Konfucius se údajně k Lao-c' již nikdy nevrátil...