diogenes anonym cca 1780
Diogenés hledá lampou dobrého člověka. Anonymus (cca. 1780)

Psaní dopisů ve starém Řecku patřilo k ceněným dovednostem, stejně jako rétorická cvičení. Tento dopis je podvrhem na téma Diogénes. Autor si však rozhodně zaslouží pochvalu neboť obsahově je dílem skutečného myslitele a za druhé je zřejmě jediným upomenutím na slavného filosofa a představitele filosofické školy kynické, která dostala své jméno podle gymnasia v Kynosarges, kde její duchovní otec, Antisthenés, s oblibou konal své přednášky.

Diogenés ze Sinopé (asi 400–323 př. n. l.) podle toho dopisu sám sebe nazývá psem, podle asketického způsoba života, který připomíná život toulavého psa. Vše začalo příchodem Díogena do Athén, po vyhnání ze Sinópé, odkud byl možná vyhoštěn pro penězokazectví. Zde se připojil k posluchačům filosofa Antisthena, jehož filozofii domyslel do krajních důsledků a řídil se jimi ve skutečném životě. Po jeho smrti nastupuje na jeho místo. Podle mýtu žil buď v sudu v Metróu, chrámě matky bohů Kybely nebo na konci vesnice (ve staré řečtině se prý jednalo o stejné slovo).

Jean Leon-Gerome Diogenes 1860
Díogenés od malíře Jean-Léona Gérôma, 1860

Stavěl se proti všem zásadám, zvykům, mravnostem a obyčejům, honbě za majetkem a slávou, odsuzoval lidi za modlářství. Neuznával manželství, ženy a děti měly být společné všem mužům. Kritizoval pokrytectví společnosti a tvrdil, že náboženství zásadně zneužívá druhé ve prospěch těch, kteří náboženstvím vládnou. Pýcha je předsudek, bránící vidět pravdu.

Díogenés opustil Athény nedobrovolně, jako otrok a byl odvezen na Krétu. Tam se údajně nechal koupit korintským kupcem Xeniadésem nikoli ale jako otrok, nýbrž jako muž, který umí vládnout jiným lidem. V jeho rodině učil jeho děti, žil a dále hlásal své zásady. V Korintu také zemřel.

alexandr diogenes Caspar de Crayer cca 1650
Tradovaný mýtus setkání Alexandra Velikého a Diogéna. Caspar de Crayer (cca.1650)


Text dopisu...

Pes Diogenés posílá těm, kteří se nazývají Řeky, mnoho běd. A ty vás stíhají stejně, i když vám to nepřeji. Neboť podle vzhledu jste sice lidmi, duší však jste opice; všecko jenom předstíráte, neznáte však nic. Tak se vám mstí příroda. To, že jste si dali zákony, vás učinilo velmi zpupnými, protože si je nyní berete za svědky své vrozené ničemnosti. Nikdy nežijete v míru, ale celý život až do stáří trávíte v ustavičném boji a jste ničemnými společníky ničemných společníků. Navzájem si závidíte, kdykoliv spatříte, že ten druhý má o maličko jemnější plášť nebo o trošku více peněz nebo že je v řeči bystřejší nebo že je vzdělanější. Nic neposuzujete se zdravým rozumem, ale upadáte jen do pravděpodobností, dohadů a zdánlivostí a na všem shledáváte vinu. Nic neznáte – ani vaši předkové, ani vy sami – a právem proto trpíte, že jste vystaveni na posměch své vlastní neznalosti a hlouposti.

Nenávidí vás nejen filosof, který je nazýván psem, ale i sama příroda: neboť máte málo radosti a mnoho smutku, a to i před tím, než se ženíte, i po svatbě, protože se ženíte jsouce ničemní a nevrlí.

Kolik lidí a jaké muže jste zabili, jedny, když jste je přemohli ve válce, druhé v tom, co vy nazýváte mírem, když jste na ně uvalili vinu! Nevisí mnozí na křížích, nebyli mnozí sťati obecním katem, nebyli jiní z rozhodnutí obce donuceni vypít jed a nebyli zas jiní vpleteni do kola, protože jste usoudili, že jednali proti právu? Neměli jste se pokusit, vy ničemové, raději je převychovat než je zabít? Není nám vskutku třeba žádných mrtvých, jestliže se nechceme sytit jejich masem jako masem obětí, ale je nám třeba dobrých mužů, vy ničemové. Ty, kteří neumějí číst a kteří neznají hudbu, učíte notám, abyste je měli po ruce, kdykoliv takové lidi potřebujete. Proč tedy nepřevychováte ty, kteří jednají proti právu, a nepoužíváte jich, když potřebujete muže, kteří se řídí právem? Zvláště když používáte i muže, kteří porušují právo, kdykoliv chcete tajně sprovodit ze světa nějaké město nebo vojsko. A to ještě není tak hrozné! Když i k věcem správným používáte násilí, lze očekávat, že i to, co je mocnější, není ušetřeno vašich ničemností. Ke komukoliv přistoupíte, na tom pášete bezpráví, vy ničemové. Vy sami jste hodni pořádného trestu. V době svátků Hermových4 a Athéniných jíte a pijete v gymnasiích6 i uprostřed samotného náměstí, potácíte se tam opilí, provádíte necudnosti, dáváte si všechno líbit jako ženy. A při tom konáte ještě bezbožné činy tajně i veřejně. Mně psovi na takových věcech vůbec nezáleží, ale vy si na nich velmi zakládáte.

A když nám psům bráníte v životě přirozeném a opravdovém, nepášete snad na nás křivdu? Já pes vás mohu trestat jen slovy, opravdu vás všechny ztrestá sama příroda. Vždyť nad vámi všemi bez rozdílu visí smrt, před níž se klepete strachy. A často jsem viděl žebráky, jak se těší dobrému zdraví právě pro svou nouzi, a naopak boháče churavějící z nenasytnosti svého neblahého žaludku a svých chtíčů. Neboť tím, že jim vyhovíte, pošimráte na chvilku své choutky rozkoší, která vám pak připraví velké a silné útrapy. A nic vám pak nebude platný ani váš dům, ani krásné hlavice sloupů v něm, ale upoutáni na svá zlatá a stříbrná lůžka budete se po zásluze kroutit v bolestech. A nebudete mít ani dostatek síly k tomu, abyste snědli alespoň zbytky svých lahůdek se zeleninou. Ale jestliže máte rozum – jako že ho nemáte, když jste opilí –, uposlechněte moudrého Sókrata a mne a sejděte se všichni dospělí ke společné poradě a naučte se buď uměřenosti, anebo si raději dejte oprátku na krk. Neboť není možné jinak žít, jestliže nechcete žít jako na hostině, kdy se po nemírném pití a v nadměrné opilosti motáte a potácíte, takže vás druzí musí vést a sami nejste schopni se chránit.

Když tak hýříte a v duchu přemítáte, kolik je statků, jejichž pány jste nazýváni, přicházejí k vám dobře známí katové, které vy nazýváte lékaři, kteří říkají a dělají, co je vždy právě napadne. A ti vás, jak si to zasloužíte, řežou a pálí a obvazují a dávají vám léky k užívání i zevně. A když se uzdravíte, nevzdáváte za to dík tzv. lékařům, ale říkáte, že je za to třeba vzdát díky bohům; jestliže se však neuzdravíte, vyčítáte to lékařům.

V mé moci je žít více v radosti než v zármutku a více ve vědění než v neznalosti. To jsem získal stykem s moudrým Antisthenem, který rozmlouval jen s těmi, kdož ho znali; a druhým, kteří nevědí, co je příroda, rozum a pravda, se vyhýbal, „a nic se nestaral“, jak se praví v jednom dopise, „o hloupé šelmy, které nechápou slova psa“. Protože jste barbaři, přeji vám mnoho běd až do té doby, než se naučíte řecky a stanete se skutečnými Řeky. Ti, kteří jsou nazýváni barbary, obývají nyní mnohem líbeznější místa a i svými mravy jsou ušlechtilejší. Ti, kteří se nazývají Řeky, vedou války proti barbarům, barbaři však jsou toho názoru, že musí hájit svou zemi, a spokojují se tím, co mají. Vám však nestačí nic; neboť se honíte za slávou a chybí vám rozum a řádné vzdělání.