bittnerova muj zivot s gamblerem

Gamblerství je smrtelná nemoc, píše ve své deváté knize Můj život s gamblerem Martina Bittnerová. Tato výjimečná kniha z Nakladatelství Petra Štengla přináší syrový autobiografický příběh, na jehož začátku stála velká láska a na konci přišla nečekaná smrt v podobě sebevraždy.

Publikace přibližuje soužití s profesně velmi úspěšným člověkem, který ale dlouhé roky marně a za pomocí odborníků bojoval se svou závislostí na hazardu. Bittnerová vypráví o všech událostech s odzbrojující otevřeností. Přináší tak jedinečný pohled na odvrácenou tvář hazardního průmyslu, jehož zhoubný vliv se u nás stále podceňuje.

Počet lidí závislých na hazardu totiž v České republice výrazně roste a bohužel díky online hazardu se tento problém čím dál více týká i mladistvých. Podle oficiálních odhadů je u nás 55 až 110 tisíc osob závislých na hraní či sázení. Avšak do statistik se počítají pouze ti, kteří vyhledají odbornou pomoc. Značná část gamblerů zůstává bohužel systémem nezachycena a tím pádem se neobjevuje ani v uvedených číslech.

„Bylo pro mě nesnadné napsat tuto knihu a zároveň souhlasit s jejím vydáním, protože samozřejmě půjde do běžné distribuce,“ dodává Bittnerová. Stala se tím zároveň první tzv. „spoluzávislou“ u nás, jež dokázala své zkušenosti a zážitky literárně zpracovat.

„Šlo mi v zásadě o to, aby se o hazardu začalo v naší společnosti mluvit otevřeně a pravdivě. Z těch důvodů také v návaznosti na knihu připravuji řadu besed pro studenty i veřejnost,“ vysvětluje autorka, které se právě před jedenácti měsíci úplně převrátil dosavadní život.

Ukázka z knihy...

Když jsem odjížděla na listopadové besedy, svíral mě divný pocit. Dva týdny předtím z Honzy totiž vypadlo, že zase recidivoval. Vyhodil z okna další neskutečné peníze. Týdny se přetvařoval a lhal mi. Nezbývala ve mně už ani špetka síly to řešit a z nervového vypětí mě přepadla chřipka. Ta mě během posledních deset let potkala snad jen jednou. On také onemocněl. Proto jsme poslední společný týden strávili spolu. Já jen brečela, občas vyčítala a nakonec prohlásila: „Ty jsi ten náš vztah už dávno prohrál.“ Zatvářil se nešťastně a nevěděl, co kloudného na to má odpovědět.

Jak mi později svěřil jeho bývalý spolupacient, Honzu ten hazard prostě bavil. Nahrazoval si jím nejspíš všechno, co mu v životě chybělo. Pocházel z rodiny, která znala jen dvě věci: těžkou dřinu a peníze. Tam nebylo ani pomyšlení na běžné radosti, které každý z nás potřebuje. Jinak to neuměli a ani mně se nepodařilo Honzu přesvědčit, aby zkusil hledat jiné cesty. Nechtěla jsem ho předělávat. Šlo mi o to, aby pochopil, že bez chvilkového pocitu štěstí se žije těžce. A přitom se nedá ničím nahradit, natož mamonem, po kterém tolik toužila a touží jeho matka.

Nemoc mi kromě času na přemýšlení přinesla i přívaly vzpomínek na dětství. Trpěla jsem celou dobu marodění ještě větším nechutenstvím než kdy dřív. S nechutenstvím vlastně bojuji už od útlého dětství. Dlouhou dobu mě matka krmila podivným mixem banánů s piškoty, protože všechno ostatní jsem odmítala. Musela mě prý vyloženě přemlouvat, abych si vzala pár lžiček normálního jídla. Pamatuju si moc dobře na školy v přírodě. Než zkrátka sníst něco, co mi nechutnalo, to raději hlad.

Někdy si říkám, že mě to utrpení těšilo. Možná šlo o nějaký způsob sebemrskačství. Možná to byl projev neutěšených podmínek. První dva roky mého života jsme strávili ve dvoupokojovém bytě spolu s matkou, babičkou a jejím přítelem. S otcem jsme se začali sbližovat až později a nikdy se nám to úplně nepodařilo. Ty dva roky tam prostě chyběly. On si navíc s holkou nevěděl rady. Vždycky chtěl syna, který by s ním lepil letecké modely a četl knihy o druhé světové válce. Každý rok mě brával do Technického muzea, stejně jako na letecký den ve Kbelích. A tak i dodnes mám tendenci obdivovat vojenskou techniku. Přestože nesnáším násilí a války, armádní vozidla mě fascinují.

Beletrie česká – nové knihy

Markéta Lazarová, mistrovská Vančurova kniha a Vláčilův nejlepší film

Vančurův jazyk je krásná čeština a nemá nic společného s pojmenováním starodávný, jak si mnozí myslí. Možná proto Markéta Lazarová nepatří mezi jednoduché knihy a mnoho lidí knihu odsoudí, protože...

Planina ticha, meditativní próza Stanislava Vodičky

Útlá knížka básnické prózy je stejně křehká jako byl život autora, knihaře a básníka, přítele Demlova, Stanislava Vodičky.

Údolí včel. Vynikající kniha podle scénaře legendárního Vláčilova filmu

Vláčilův film Údolí včel je obecně považován za jeden z vrcholů české kinematografie. Baladická novela se odehrává v druhé polovině třináctého století. Líčí životní střet dvou přátel a křižáků Ondřeje...

Dobré a ještě lepší jitro Františka Nepila, kniha i audio

Kdybych měl říci, čím je František Nepil, řekl bych, že vypravěčem, napsal kdysi Miroslav Horníček a pokračuje. A to je vzácné, protože vypravěčů ubývá. Kdyby v nějaké zemi ubývalo hlíny...

Mínotaurův ostrov. Třetí část trilogie Jana Kameníčka

Po knihách Daidalova zoufalství a Ikarovy monology završuje Kafkův a Fuksův pokračovatel (populárně řečeno) další ze svých trilogií. Dělá to svazečkem Mínotaurův ostrov a technicky vzato je tu součástí textu...

Rekviem za kantora Bacha. Mistrovská novela o soumraku Johanna Sebastiana Bacha

Může mistrovská novela Jana Kameníčka Rekviem za kantora Bacha (třetí vydání) i dnes uchvátit čtenáře? Třeba i ty mladé, co se ještě úspěšně neubránili tónům citu. Jakou má novela o...

Jiří Č. Ulrich s humorem i odvážně o třech dívkách v ohrožení rakovinou. Jedinečný román

Tři dívky v ohrožení (2019) s pozoruhodnými ilustracemi Ivany Danhoferové napsal herec a současně „inženýr ze Škodovky“. Ze strany „vědecké“ se přitom jedná o poměrně odvážnou science fiction a kniha...