cikus_hulovaPrvní kniha Hůlové (1979) Paměť mojí babičce (2002) rozhodně překvapila. Další její knihy přijímám s velkými rozpaky a pocitem xkrát řečených pravd. Pravda, autorka je mladá a hledající, která umí vystavět příběh, jenž je často i čtivý. Jenže to na smysluplný román ani novelu nestačí. Na dobrou slohovou práci možná ano.

Autorka, která je cenami zahrňována nebo se sama ocitá v porotách, jenž hodnotí její knihy, by měla být mnohem kreativnější a osobitější a ne se ukolébat názory "kavárnami protřelých" kritiků nebo kolegů.

V knize Cirkus Les Mémoires je vidět, že Hůlová zcela záměrně podléhá současnému trendu telenovel, vyjít čtenářům vstříc a namíchat románový koktejl, který se bude líbit všem a bude úspěšný.
A tak, po přečtení jejich posledních knih, mnozí čtenáří pochopili, že ceny pro Hůlovou jsou spíše kamarádskými gesty a touhou vytvořit nový mýtus, než ocenění skutečné kvality. Bohužel je to příznačný jev pro většinu oceněných českých knih, zvláště na Magnesii Liteře.

V knize Cirkus Les Mémoires se snaží Hůlová popsat realitu, která je velmi příznačná pro posledních 50 let.
Mladí lidé opuštějí své domovy a vydávají se do dalekého světa, aby dobyli úspěch. Slovo dobýt jsem použil záměrně, abych podtrhl hloupou sveřepost, která je příznačná nejen pro naši  dobu. Také Tereza, mladá naivní dívenka, se ocitá v New Yorku (jak jinak, že?) aby zde vydala svoji knihu fotografií. Postupně potkává jedince, kteří mají stejný problém. Hledají svoji identitu, tápou ve světě, kde jediným měřítkem uznání je úspěch. Nic nového, řeknete si, a přesto například Murakami dokázal ze stejného tématu vytěžit stokrát víc, protože má osobitý styl,  zkušenost a umí pozorovat, což jsou znaky dobré literatury. Hůlová sice dokáže zajímavě popsat své postavy a jak jsem napsal, dobře vystavět příběh, nicméně tím končí. Klouže po prázdném povrchu, protože nemá co říct. Sděluje něco, co bylo stokrát sdělené, nic překvapující,  jakobychom četli noviny. Chvílemi to dokonce vypadá, jakoby sama psala o tom, co slyšela. Třeba v kavárně.
A to je hlavní důvod prázdnoty jejích knih. Nemá se o co opřít. nemá vlastní zkušenost, aby příběh vklouzl do hloubky a do přesvědčivosti. Proto její román Cirkus Les Mémoires zůstává jen na úrovni nepovedené telenovely. A čtenář si povzdychne nad vyhozenými českými dukáty.

Přesto, však lámat hůl na Hůlovou nelze.

Zcela jistě má talent a až jednou opustí teplo kaváren a přijemné řeči pochlebníků, až jednou prožije svůj velký životní příběh nebo nasaje škálu příběhů jiných a bude je schopna konfrontovat se svými zkušenostmi, pak se dočkáme knihy, za kterou si své ceny zpětně zaslouží. A já věřím, že se jí to jednou povede.

Zatím však podle mne napsala dvě věci, jenž si zaslouží pozornost: Paměť mojí babičce a vcelku hloupý projev na podivném Sjezdu spisovatelů, v němž se chtěla stát letadlem.

Beletrie česká – nové knihy

Ze života hmyzu aneb co napsali o své nadčasové hře bratři Čapkové

Hra bratří Čapků Ze života hmyzu je svérázným zrcadlem lidské společnosti a vlastně celého bytí na této planetě. Už ve své době naštval příběh Tuláka-myslitele řadu lidí a jak píši...

Domek pana Stilburyho, magický román Ivo Fencla

Ještě magičtěji než Fenclova kniha Styky s Jorikou (Periskop, léto 2013) na čtenáře působí sevřenější novela Domek pana Stilburyho (NAVA, podzim 2013).

Bezdomovci mají domy z mlhy. Mikiskova velmi zdařilá sonda do duše bezdomovce

Mikisek Přišel s novou knižní novelou Dům z mlhy, na problém bezdomovectví hledí z jiné perspektivy.

Můj svět v tobě. Nezvyklý talent dítěte v knize Renaty Šindelářové

Je-li autorka múzou políbená, zkušená žena, napíše čas od času příběh o mimosmyslovém „fungování“ docela obyčejného dítěte.

Lektorka z galerie na rohu Ivo Fencla. Magické vyprávění milovníka galerie

Byla jednou jedna Galerie na rohu a vyčkávala. Přijdou hosté? Taky vy tu galerii najdete; třeba když přeběhnete přes Náměstí Republiky ve směru šikmo od pasáže našeho nakladatelství NAVA. A...

Zvuk slunečních hodin jedinečné a talentované Hany Andronikové

Hana Andronikova zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v...

Markéta Lazarová, mistrovská Vančurova kniha a Vláčilův nejlepší film

Vančurův jazyk je krásná čeština a nemá nic společného s pojmenováním starodávný, jak si mnozí myslí. Možná proto Markéta Lazarová nepatří mezi jednoduché knihy a mnoho lidí knihu odsoudí, protože...