kobold denemarkovaKobold je kniha o živlech, která se dá číst z obou stran. Modrá (Přebytky něhy) je delší než žlutá (Přebytky lidí). Je to příběh rodiny Helly a Michaela Koboldových v průběhu jednoho století. Jejich osudy jsou propojené s tokem Vltavy i s místem Karlova mostu. Je to kniha o tom, co se s lidmi děje, když se namočí do nacistické a komunistické ideologie.

Je to kniha o podobách věčné lásky a rafinovaného násilí.
O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, do které se namočíme. Je to kniha o společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdro­jem těchto muk jsou, jak se zdá, Koboldové.

Koboldi žijí mezi námi: v rodině, ve škole, v práci. Nejvíc je jich v byznysu a politice. Nadprůměrná inteligence, nulová empatie. Největší kobold: prezident Klaus.

Kobold volně navazuje na knihy
A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

Kobold | Přebytky něhy. Přebytky lidí | Radka Denemarková | Host, 2011

denemarkova portret red

Co pro Radku Denemarkovou znamenají Koboldi, odpovídá v jednom ze svých rozhovorů...

Koboldi mají různou podobu. Ďábel umí nastražit léčky. Má podobu nabídek, které jsou finančně velice lukrativní. První pikovteřinu ti hlavou proletí, že by to finančně zajistilo děti.

Poprvé to byla nabídka napsat televizní seriál. Třeba bych do toho i šla, ale jedině, kdybych měla absolutní volnost. A ta nikdy, nikdy nebude. Tady by nikdo nic takového jako je třeba Městečko Twin Peaks nenatočil. Odmítla jsem, okamžitě.

Podruhé to byla nabídka napsat knihu o Václavu Havlovi, prosvětlit jinak, pravdivě, i kontroverzně atd. Zjistila jsem, že mě to moc nezajímá. Odmítla jsem, okamžitě.

A potřetí to bylo zfilmování mého románu Peníze od Hitlera. Nejdřív to vypadalo dobře. Než se ukázalo, co je za průser ta producentka, lítala v tom spousta peněz, mluvila spousta lidí. Uvědomila jsem si, že kdybych měla narážet do konce života na dvdéčkách nebo na internetu na takovéto zfilmování, tak by mě to zabilo, to nemůžu Gitě Lauschmannové udělat, je to postava, na které mi tolik záleží.

Tady vůbec převažuje snaha dělat všechno stravitelný, čitelný, přehledný… pěkný věci, ale pro nedělní podvečer v televizi, ne pro velký plátno. Stírá se hranice mezi komercí a uměním. Ale film už přece ukázal, co všechno ve výrazu i obsahu umí!
Byli tady Resnais, Fellini, Vláčil, jsou tu bratři Coenové, Mallick, Aronofsky, to bychom tu mohli sedět hodiny a vyjmenovávat… Jenže vysvětlit něco zásadního některým producentům nejde, naplňují zjednodušené vzorce. Nejde jim vysvětlit, že svobodná a nezařaditelná tvorba je to nejdůležitější, co člověk má. Takže obecně - když se občas nějaký kobold objeví, tak už ho poznám. A stačí říct: „Zalez“. Řada obětí udělá tu chybu, že si koboldy do života pustí. Proto říkám, že i oběť je vinna.


Beletrie česká – nové knihy

Kámen a bolest Michelangela, za který byl Schulz na indexu katolické církve

Renesanční Florencie na přelomu 15. a 16. století. Doba neobyčejného společenského i uměleckého pnutí je tématem vynikajícího románu Karla Schulze, jenž vyšel až po autorově smrti. Téměř okamžitě ho pražská...

Hořkej svět Josefa Škvoreckého, svobodného muže v nesvobodném světě

Hořkej svět vyšel před 35 lety ve více než sedmdesátitisícovém nákladu v Odeonu a byl tudíž k nalezení v knihovnách rodičů, prarodičů a přátel. Svazek těchto povídek, podobně jako povídkové...

A zavaž si tkaničky. Szpukova čtivá próza ze šumavské krajiny

V próze A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské přírodě, ke krajině kterou opravdu důkladně zná. Pomocí deníkových záznamů zachycuje bohatým jazykem drobné každodenní příběhy občas propojené...

Josef Váchal. Nad krvavým románem možno celé hodiny snít

„Surovost krváku?“ diví se roku 1924 Váchal. „Není jí! Denní události okolo nás předstihují drastičností, rafinovaností a šeredností i banální ubohosti těch nejvelkolepějších krváků… Skutečnost daleko předčí nejsmutnější fantazii a...

Nečekej, až zajde slunce, román Evy Kantůrkové

Je obětí, nebo je viníkem? Je jeho trest zasloužený? Ublížil rodině, když trval na svých principech? Lze ďábla obelstít? Tyto a další otázky řeší Josef, hlavní hrdina politického románu Evy...

Viktor Fischl. Dvorní šašci patří k mistrovským knihám velkého vypravěče

Krátká próza, která se díky vypravěčskému umění Viktora Fischla a díky neobyčejnému příběhu čte jedním dechem. Patří k těm několika málo knihám o holocaustu, která mají neuvěřitelný přesah až do...

Na otecké půdě. 120 let staré povídky z oblasti Žďárských vrchů

Kniha Na otecké půdě vyšla naposledy v roce 1894. Tento polozapomenutý, nicméně literárně cenný artefakt vydává v reedici nakladatelství MLHOVINA. Bohatou a krásnou starší češtinou vypravuje tato knížka o těžkém...