steklac tri muzi
Znáte Tři muže ve člunu, legendární dílo Jerome Klapky Jerome? Kdoby neznal, ale možná nevíte, že máme i českou obdobu. Steklačovo humorné vyprávění o tom, jací by byli George, Harris a Jerome dnes.


Vojtěch Steklač  se inspiroval anglickým humoristou a napsal knížku, v níž oni výtečníci vystupují. Filozofují jako kdysi, dějí se jim neuvěřitelné příhody jako kdysi, avšak žijí dnes, jsou našimi vrstevníky. Takže na ně útočí reklama ze všech stran, soutěží o cokoli a - kupodivu - vyhrávají ceny, které nepotřebují.

Veselé vyprávění o třech přátelích, kteří hodlají nějak naložit s nečekanou výhrou a zároveň se při té příležitosti na chvíli zbavit manželek, nastavuje zrcadlo české společnosti na počátku nového století. V době, kdy zdravý rozum, přes všechno vzdělání a přístup k informacím se stále ztrácí v nemyslícím davu. Autorovi se podařilo navázat na skvěle rozehrané příběhy z konce 19. a začátku 20. století a přesvědčit nás, že lidé se ve svém chování nezměnili po staletí.

Tři muži v jednadvacátém století / Vojtěch Steklač / Vydalo XYZ, 2010

Ukázka z knihy:

Dobročinné akce jsou velice potřebné. Kromě toho, že rozsévají dobro, často se jich účastní i známí umělci. Je proto dobré spojit je s autogramiádou. Úplně nejlepší je, když jsou vystupující umělci bezúhonní, ale to většinou nebývá možné.
Je to takový začarovaný kruh. Aby umělec mohl být známý, musí se pravidelně objevovat v médiích. Ovšem média živí skandály a umělec bez skandálu je prakticky bezcenný. Ovšem bezcenné na dobročinné akce zvát nemůžeme, to by lidi nepřišli.
Existují také lidé, kteří dobročinné akce organizují, protože mají buď silné sociální cítění, nebo je to prostě baví. Téměř pravým opakem takových lidí jsou věční stěžovatelé. Ti také organizují, avšak výhradně protestní akce.

Takovou typickou stěžovatelkou je třeba slečna Rosewaterová. Slečnou je už dlouho, teď už v penzi, ale dříve bývala učitelkou. Vyučovala hudební výchovu a tělocvik. V těch dětských dobách jsem ze svých přátel znal pouze Harrise. George do naší školy nechodil. Někdy mám podezření, že George vlastně nechodil do vůbec žádné školy. On to ale vždycky nějak rafinovaně zamluví. Jednou jsem se ho třeba zeptal, kolik tříd vlastně absolvoval, avšak George jen mávl a rukou a utrousil, že to nikdy nepočítal.

Ale podepsat se umí, to vím téměř jistě, protože jsem na vlastní oči viděl šek, který podepsal. I když ten podpis byl nečitelný.
Věčné stěžovatelky se poznají podle toho, že si věčně na něco stěžují. Podle toho, na co si stěžují, se pak dělí do dalších dvou podkategorií. Do té první patří ti, kteří si stěžují pořád na to samé, například na počasí. Takoví lidé nikdy neřeknou, že je docela hezky, spíše řeknou, že to mizerné zatracené počasí sice vypadá hezky, ale že to určitě dlouho nevydrží. Druhou podkategorii tvoří ti, kteří se pokaždé stěžují na něco jiného, takzvaní novátoři. Je pozoruhodné, na co všechno je možné si stěžovat. Brzy zjistíte, že když máte potřebu, můžete si stěžovat prakticky na cokoliv. Například na kašnu.

Pokud si pamatuji, tak stála na náměstí v naší čtvrti odnepaměti a nikdo si na ni nestěžoval. Až na slečnu Rosewaterovou. Ta si ovšem nestěžovala na celou kašnu, ale především na skulpturu v jejím středu, která představovala hon na lišku. Nebylo to dílo mimořádných uměleckých kvalit, ale bylo pěkné. Honci na koních se štvali, liška zděšeně prchala a voda tryskala.
A právě v té vodě tkvěl zádrhel. Dá rozum, že v drtivé většině kašen tryská voda. Mohou samozřejmě existovat i takové, kde netryská, ale je otázka, proč se jim pak říká kašny. V kašnách voda obvykle tryská z různých otvorů, například z rozevřené tlamy. Taková možnost se samozřejmě nabízela u psí smečky, neznámý umělec ji však nevyužil a nechal vodu tryskat jak z psího, tak koňského močového ústrojí. Navíc šlo i o genderově nevyvážené tryskání, protože tryskali výhradně samci.

V tom tedy byla podstata stížnosti slečny Rosewaterové: Na náměstí dochází k veřejnému močení a nikomu to nevadí. Slečna Rosewaterová tedy vybízela obyvatelstvo, aby tomu věnovalo zvýšenou pozornost.
Upřímně řečeno, obyvatelstvo na to kašlalo, ale kvůli veřejnému močení zasedala městská rada. Většinou hlasů rozhodla, že močení na veřejnosti je nepřístojné, avšak u skulptur sporné. Nedá se u nich totiž hovořit o močení funkčním, ale spíše mechanickém.

Slečnu Rosewaterovou to rozzuřilo. Za bledé měsíční noci, kdy na náměstí ani v blízkém okolí nebylo živáčka, navštívila kašnu ve vysokých gumových botách, v jakých se chodí obvykle k řece na ryby, a paličkou na maso pozurážela několik podle ní zvláště nepřístojných genitálů.
Po tomto činu rychle zmizela, a že se ho dopustila, to se policii nikdy nepodařilo prokázat. Částečně zohavená skulptura k sobě ovšem poutala pozornost. Lidé se u ní zastavovali stále častěji a uzavírali sázky, týkající se hmotné škody. Nejdůležitější při tom bylo odhadnout množství materiálu, který bude potřeba k opravě. Zhruba řečeno, jednalo se o to, jak asi dlouhé bylo to, co bylo uraženo. Tady se mínění veřejnosti dosti silně rozcházelo. Většina obyvatel totiž nevycházela z věrné umělecké reality, protože tak detailní fotografie kašny se nezachovala, ale spíše z představ o této realitě.

Beletrie česká – nové knihy

Planina ticha, meditativní próza Stanislava Vodičky

Útlá knížka básnické prózy je stejně křehká jako byl život autora, knihaře a básníka, přítele Demlova, Stanislava Vodičky.

Čechokanaďan Michal Adler a jeho krátké úsměvné i moudré povídky a příběhy

  Krátké čtenářům přístupné příběhy, které můžete snadno přijmout za své. Jejich jazyk a prostý způsob jeho vyprávění, jsou to, co můžeme vyprávět u ohně, v hospodě nebo na řece... nebo...

Vládcové vesmíru přináší málo známý průřez sci-fi tvorbou uznávaných klasiků

Antologie Vládcové vesmíru přináší objevný průřez vědecko-fantastickou tvorbou uznávaných klasiků české literatury, jakými byli Jan Neruda, Svatopluk Čech či Eduard Bass, mistrů české fantastiky Karla Čapka i J. M. Trosky...

Čtyři stěny. Povídky Alžběty Bublanové o neschopnosti žít slušně ve světě lidí

Žijeme ve světě, pobíháme po ulicích, spěcháme do práce, spěcháme do vztahů i ze vztahů. A když se zastavíme, stejně nic nevidíme. Protože jinak nic není. Za knihu povídek Čtyři...

Stín kapradiny Josefa Čapka mě překvapil až v letadle libozvučnou češtinou

Když jsem na gymlu měl číst tuhle knihu, skončil jsem na druhé straně. Nedalo se to. Ten romantický styl knihy byl v tak velkém protikladu s knížkami beatniků, které jsem...

Páralova nadčasová bílá válka s hnědým mnohozvířetem

Vynikající futurologický román o principech totalit je dnes téměř zapomenut. Nicméně aktuálnost a nadčasovost příběhu vynikne zvláště se spisovatelským talentem Páralovým a právem se řadí ke klenotům české beletrie.

Poláčkův Dům na předměstí. Čtivá kniha o mezilidských vztazích na hranici psychotrileru a veselohry

Poláčkova kniha o vztazích mezi lidmi s mistrně popsanými charaktery a opravdu krásnou češtinou. Poláček sice v knize popisuje vztah majitele bytu a nájemníka, ale cítíme, že se kriticky zamýšlí...