marquez portrait
Brilantní povídky španělsky píšícího autora Gabriela Garcíe Márqueze (1928) patří podle mne nejen k tomu nejlepšímu co stvořil, ale i k vrcholům světového písemnictví. Povídky psal Márguez 18 let. Celou dobu brousil původních 64 námětů  jak drahokam, přepisoval, škrtal, měnil až nakonec jich v roce 1992 vydal jeden tucet. V tom je Márquez podobný Hemingwayovi, jenž zastával podobný přístup k psaní povídek a který často tvrdil, že dobrá povídka je jako ledovec. Jen část je přímo vidtelná, ale to důležité je skryté pod hladinou.

dvanactpovidek

Přesto, že povídky Márqueze nemají společné téma a jsou na první pohled velmi různorodé, spojuje je jedinčná čistota stylu, ve které se objevuje typické překrytí tzv. magickým realismem, které je pro něho typické. Projevuje se hlavně tím, že svým postavám dává neuchopitelné mystické vlastnosti, aniž bychom vůbec tušili proč. V tom je také ukryta brilantnost a jedinečnost autorova vyprávění.

Všechny povídky mají společný popisný a klidný začátek. Pak však dochází k prudkému zlomu.
Od té chvíle se mění všechno, k čemu Márguez v předcházející části směřoval. Přesto nemáme pocit, že jde o náhodu, ale předem daný logický běh události, který nás probouzí a vede neúprosně k cíli. Jakobych cítil podobenství se životem člověka, který, ukolébán zvyky společnosti a sterotypním během svého bytí je najednou probuzen v okamžiku vlastního satori. A od té chvíli poznání už je schopen rozeznat nejen minulost svých chyb, přítomnost hledání, ale i konečnost své budoucnosti. Jakoby Márquez zlom ve své povídkách považoval za obřad probuzení.

Povídky Márqueze jsou velmi čtivé a na první pohled nenáročné vyprávění.
Mají však svou magickou hloubku, ve které se zjevují lidské pravdy a mystický uzavřený kruh života lidí. Ne nadarmo dostal autor Nobelovou cenu (1982) a to i přes svoje veřejné sympatie ke kubánské revoluci, Castrovi a víru v lepší uspřádání světa, než je současný kapitalistický model uzavřený v náboženství zvaném peníze.

Sám Márguez o knize povídek napsal:

"Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit."

Dvanáct povídek o poutnících / Doce cuentos peregrinos / Gabriel García Márquez / Vydal Odeon, 2005 / počet stran 170, váz.,


Beletrie světová – nové knihy

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Charles Bosmann a Pětilibrová bankovka. Skvělé povídky jihoafrického O'Henryho

Velmi čtivé povídky plné humoru i jízlivostí z pera jihoafrického O'Henryho, které bývají označovány jako "historky z voorkamery". Odehrávají se totiž v "předsíni" transvaalského poštmistra Jurieho Steyna, kde se počátkem...

Nostromo, Conradova sto let stará kritika korupce a touhy po moci

Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Asi nejsilnější próza Waltariho. Město smutku a radosti

Nejznámější je Waltariho Egypťan Sinuhet, ale zřejmě jeho nejsilnější dílo, co se týče sdělení, ale potažmo i formy je Město smutku a radosti. Tato novela nebyla dlouho vydána v češtině...

Povídky o zaslíbené zemi. Jak vidí Ameriku Doctorow.

E.L. Doctorow (1931–2015) je spisovatel, který nikdy nevnímal Ameriku jako zemi zaslíbenou, ale naopak vidí všechno zlo, které bují z podhoubí americké demokracie. Přitom nemoralizuje, ale popisuje. Vidí pokulhávající dobro...

Victor Hugo a Muž, který se směje. Nejemotivnější román o znetvořeném světě lidí a hledání lásky

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám...

Inspirující myšlenky...

Ne poznání, ale jen čin otvírá člověku a národu skutečnost. V myšlení není obsažen žádný ryzí život, v racionální vědě není žádná duševní věčnost. Podstata všeho je mystická. Věda ve snaze dosáhnout stále větší přesnosti a specializace - to vše je zvrácenost, věda se nyní podobá železničnímu řádu, odklonila se od života. Intelekt je cizí severnímu duchu, hledat budoucnost máme na cestě vůle.
Oswald Spengler (1880 – 1936)