marquez portrait
Brilantní povídky španělsky píšícího autora Gabriela Garcíe Márqueze (1928) patří podle mne nejen k tomu nejlepšímu co stvořil, ale i k vrcholům světového písemnictví. Povídky psal Márguez 18 let. Celou dobu brousil původních 64 námětů  jak drahokam, přepisoval, škrtal, měnil až nakonec jich v roce 1992 vydal jeden tucet. V tom je Márquez podobný Hemingwayovi, jenž zastával podobný přístup k psaní povídek a který často tvrdil, že dobrá povídka je jako ledovec. Jen část je přímo vidtelná, ale to důležité je skryté pod hladinou.

dvanactpovidek

Přesto, že povídky Márqueze nemají společné téma a jsou na první pohled velmi různorodé, spojuje je jedinčná čistota stylu, ve které se objevuje typické překrytí tzv. magickým realismem, které je pro něho typické. Projevuje se hlavně tím, že svým postavám dává neuchopitelné mystické vlastnosti, aniž bychom vůbec tušili proč. V tom je také ukryta brilantnost a jedinečnost autorova vyprávění.

Všechny povídky mají společný popisný a klidný začátek. Pak však dochází k prudkému zlomu.
Od té chvíle se mění všechno, k čemu Márguez v předcházející části směřoval. Přesto nemáme pocit, že jde o náhodu, ale předem daný logický běh události, který nás probouzí a vede neúprosně k cíli. Jakobych cítil podobenství se životem člověka, který, ukolébán zvyky společnosti a sterotypním během svého bytí je najednou probuzen v okamžiku vlastního satori. A od té chvíli poznání už je schopen rozeznat nejen minulost svých chyb, přítomnost hledání, ale i konečnost své budoucnosti. Jakoby Márquez zlom ve své povídkách považoval za obřad probuzení.

Povídky Márqueze jsou velmi čtivé a na první pohled nenáročné vyprávění.
Mají však svou magickou hloubku, ve které se zjevují lidské pravdy a mystický uzavřený kruh života lidí. Ne nadarmo dostal autor Nobelovou cenu (1982) a to i přes svoje veřejné sympatie ke kubánské revoluci, Castrovi a víru v lepší uspřádání světa, než je současný kapitalistický model uzavřený v náboženství zvaném peníze.

Sám Márguez o knize povídek napsal:

"Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit."

Dvanáct povídek o poutnících / Doce cuentos peregrinos / Gabriel García Márquez / Vydal Odeon, 2005 / počet stran 170, váz.,


Beletrie světová – nové knihy

Beránek. Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem, píše Lenka Procházková

Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve...

Šifra mistra Leonarda stále počítá s ignorancí i s nevkusem čtenářů

Musel jsem se nad tím zamyslet v souvislosti s povykem kolem knihy Šifra mistra Leonarda, jméno jejíhož autora si už nevybavuji úplně přesně. Je banální pravdou, že nikoli vše, co...

Spolčení hlupců. Zatracovaný román Tooleho, oceněný Pulitzerovou cenou

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat...

Hlad Knuta Hamsuna po identitě umanutého muže, který chce jen psát

Hlad Knuta Hamsuna je čtyřdílný příběh umanutého muže, rozhodnutého žít takřka jen z publikování článků. Jeho hrdost je taková, že je-li mu jednou umožněno přespat v nouzi na strážnici, ráno...

Psí srdce Bulgakova, ironická a velmi aktuální novela o rozdělené společnosti

Michail Afanasjevič Bulgakov napsal svou satirickou novelu Psí srdce v polovině dvacátých let minulého století. Opravdu si nebral servítky a nekompromisně komentoval dění ve společnosti, která se nacházela na počátku...

Myšlenky z knih

Člověk se stal soudcem. --- „Ještě slovo,“ zavolal na něho majestátní lev, „než vyneseš rozsudek! Podle jakého pravidla, člověče, chceš určit naši cenu?“ --- „Podle jakého pravidla? Bezpochyby,“ odpověděl člověk, „podle stupně, v jakém jste mi více nebo méně užiteční.“ --- „Znamenitě!“ odpověděl uražený lev. „Jak hluboko bych pak musil stát pod oslem! Ty nemůžeš být naším soudcem, člověče! Opusť shromáždění!“
Gotthold Ephraim Lessing, Bajky