camus pad

Někdy přemýšlím o tom, co o nás řeknou v budoucnosti historikové. O našem moderním člověku jim bude stačit jediná věta: smilnil a četl noviny. Dovolil bych si tvrdit, že touto výstižnou definicí bude celý námět vyčerpán... To jsou slova z knihy Pád (La Chute ,1956), která je poslední velkou prózou Alberta Camuse (7.11.1913 – 4.1. 1960).

Pád je rozsáhlejší povídka, která odkrývá skutečné zásady spravedlnosti, které jsou zakořeněné v člověku a poukazuje na jeho faleš a dvojznačnost.
Pařížský advokát Baptiste Clamence, hlavní postava povídky, vede svůj monolog k člověku, kterého potkal náhodou v amstrdamské hospodě a jenž ale vůbec nereaguje. Advokát je považovaný za slušného člověka, jenž se chová ke všem zdvořile a mile. Jednoho dne v noci však spatří na mostě dívku, která se evidentně chystala k sebevražednému skoku do řeky. Když ji míjel zastavil se, ale pak šel dál. I když za sebou uslyšel výkřik, neotočil se a neudělal vůbec nic.

Tragická chvíle na mostě znamená v životě Clamence zásadní zlom.
Pád a křik  se odráží čím dál silnějí v jeho svědomí. Začíná si uvědomovat, že celý jeho řádný život je pouze skrytý egoismus, utápějící se v sebelásce a v nenávisti k ostatním. Uvědomuje si skutečnou podstatu svého života a tím se mu se zcela zbortí jeho mýtus o vlastní dokonalosti. Chce nalézt řešení, chce vymazat děsivý výkřik, který se mu vryl do jeho paměti. Hledá lásku, ale není ji schopen.

Na rozdíl od předešlých románů má tento text místy až autobiografické znaky. Dívka na mostě byla například narážka na jeho ženu Francine v Oranu a Paříži 1953.

Kniha patří ke zlatému fondu světové literatury nejen svou naléhavostí hledat pravdu především uvnitř sebe sama, ale také touhou nacházet skutečné kořeny spravedlnosti a morálky.

Ukázky z textu...

Každý si přeje být nevinen, stůj co stůj, i kdyby se kvůli tomu muselo obžalovat celé lidstvo a nebesa.
Lidé spěchají soudit, aby nebyli souzeni sami. Proč by ne? Nejpřirozenější lidská myšlenka, zrozená v člověku bezděčně a jakoby z jeho nejvlastnější podstaty, je přesvědčení o vlastní nevinnosti.
Kdo to je soudce, kajícník? Je to člověk, který přizná svoji vinu a proto má právo soudit druhé.

Všichni jsme na jednom hnojišti.
Jsme prapodivné, ubožácké bytosti, a přestože se tak málo zamýšlíme nad svým životem, máme dost příležitostí nad sebou žasnout a cítit k sobě hnus.

Věřte, všechna náboženství se začnou mýlit v okamžiku, kdy určí morálku a hřímají přikázání. Boha není zapotřebí k tomu, aby stvořil vinu a trest. Na to stačí naši bližní za pomoci nás samých. Mluvil jste o posledním soudu. Dovolte, abych se tomu se vší úctou zasmál. Očekávám ho klidně: poznal jsem něco horšího, soud lidí. Pro ně neplatí polehčující okolnosti, dokonce i dobrá vůle je přičítána zločinu. Slyšel jste aspoň o kobce plivanců, kterou si nedávno vymyslel jeden národ, aby dokázal, že je největší na světě? Je to zděná díra, v ní stojí vězeň a nemůže se hnout. Bytelné dveře, které ho svírají v té betonové ulitě, se zamykají na úrovni brady. Je vidět jen jeho obličej a do toho mu vydatně plive každý dozorce, který jde kolem. Vězeň, vklíněný do své kobky, se nemůže utřít, třebaže mu je, pravda, dovoleno zavírat oči. A tohle je vynález lidí. Na tohle malé arcidílo Boha nepotřebují.

Vždycky jsem byl svobodný. Prostě já si připadal svobodný vůči všem z toho jedinečného důvodu, že jsem nikoho neuznával za sobě rovna. Vždycky jsem si připadal inteligentnější než všichni ostatní, to už víte, ale také rozumnější a obratnější.

Některá manželství, zbyrokratizovaná neřest, se stávají márnicí odvahy a vynalézavosti.


camus portret paris

Každý inteligentní člověk má jeden sen: být gangsterem a vládnout společnosti pouhým násilím. Protože to není tak snadné, jak nás přesvědčují specializované romány, lidé to obyčejně nechávají na starost politice a přidávají se k nejkrutější straně. Pravda, co na tom, že se sami pokoříme, jen když tím dosáhneme vlády nad všemi? A já v sobě odhaloval blažené sny o tyranii.

Otroctví? Ach to ne, jsme rozhodně proti! Člověk může být nucen zavést si je u sebe doma nebo v továrně, jistě, to patří k věci, ale vychloubat se tím, to přestává všechno!

Proroků a zázračných léčitelů je čím dál víc, všichni spěchají, aby včas dorazili s dobrou novinou nebo se zaručeně samospasitelnou organizací, rychle, než bude země pustá.

Už dávno jsem přestal číst. Kdysi jsem měl doma plno knih, ale přečetl jsem je jen zpoloviny. A to je nechutné, asi jako když si někteří lidé uloupnou kousek paštiky a zbytek vyhodí.

Svoboda není odplata, ani vyznamenání, které oslavujeme při šampaňském. Ale ani dárek, kazetka s pamlsky, po nichž se jen olizujete. Ach právě naopak, je to dřina, dálkový běh, úmorný a v úplné osamělosti. Žádné šampaňské, žádné přípitky ani přátelé s očima něhou zrosenýma. Jste sám. Proto tedy je svoboda neúnosné břemeno.

Kdo o lidstvu hodně přemýšlel, ať už z povolání nebo z vnitřní potřeby, pocítí nakonec nostalgický stesk po pralidech.


Beletrie světová – nové knihy

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Spolčení hlupců. Zatracovaný román Tooleho, oceněný Pulitzerovou cenou

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat...

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Blázen a jiné paraboly moudrého Chalila Džibrána

    Chalíl Džibrán je známý jako básník a malíř a jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Západ ho zná...

Jakeův problém se sexuální gymnastikou vyřešil Amis naprosto bravůrně

 Začtěte se do pravdivého příběhu šedesátiletého oxfordského docenta, kterého omrzela věčná sexuální gymnastika.

Ztracený obzor je fantastický příběh o objevu Šangri-La, tajemné tibetské civlizace ukryté v Himalájích

Velmi zajímavý příběh Jamese Hiltona z Tibetu, ve kterém se střetává západní způsob života se staletou tibetskou filosofií a úctou ke všemu živému.

Ledové peklo Campbella. Klasická sci-fi Věc měla před úvodem ještě tři kapitoly

Roku 2018 v USA objevili cosi zajímavého v pozůstalosti redaktora Johna Campbella, Jr. (1910-1971), a to rukopis Ledové peklo.

Myšlenky z knih

Není žádný rozdíl mezi žitím a učením … je nemožné, zavádějící a škodlivé přemýšlet o nich odděleně.
John Holt