cestovni_pasText knihy se odvíjí  po krátkých odstavcích, rozhovorech, líčeních přírody a událostí, literárními prostředky  prosvětluje tu faráře, tu mlynáře, starostu, hlídače, či jejich ženy, ale také mechanismy  totality a života v nich.

Knihu Herty  Müllerové (*1953) pod názvem Cestovní pas vydalo nakladatelství Mladá fronta (112 stran, překlad a doslov Radka Denemarková). Získala v roce 2009, kdy ji vydalo německé nakladatelství Hanser, Nobelovu cenu za literaturu. Po celou dobu jejího čtení se neubráníte otázkám, v čem je jedinečnost té novely (už z rozsahu je viditelné, že jde o pouhou novelu ze života).

Více je dobré přečíst si něco o autorce samé.
Narodila se v německojazyčné rodině u rumunského Temešváru. V dospělých  letech  odmítla spolupracovat se známou Securitate, zakázali jí dokonce živit se překladatelstvím rumunské literatury, kterou vystudovala na  univerzitě a pracovala v mateřské školce jako učitelka. V roce 1982 vyšel její první knižní titul Doliny, poznamenaný cenzurními zásahy. Od roku 1985 byla umlčenou spisovatelkou se zákazem publikování.  Těmito okolnostmi byla donucena emigrovat v roce 1987 do Spolkové republiky Německa.

Právě vycestování z totalitní země a nekonečné čekání na cestovní pas se stalo ústředním tématem novely o jedné rumunské vesnici, která se vylidňuje. Úřední proceduru lze urychlit ponížením lidské důstojnosti, kterou žadatel, v tomto případě žadatelka,  obětuje.  

Poznáme-li tyto skutečnosti ještě před čtením novely, pochopíme snáze sílu a elegii příběhu,
v němž nechybějí barvité obrazy z dob, kdy Rumunsku vládl komunistický diktátor Čaušescu, který sice v jednu dobu dokázal vzdorovat imperiálnímu L. I. Brežněvovi (od roku 1965, zejména v případě vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, jehož se Rumunsko odmítlo zúčastnit), ale stal se nenáviděným vlastním lidem a skončil krutou smrtí v revoluci v prosinci 1889, krátce po naší sametové revoluci.

Autorka hledá v příběhu a ve své novele samu sebe.
Nebylo věru jednoduché žít  jako Němec v Rumunsku, které dokázalo německou menšinu vydírat a využívat.  Za každého rumunského Němce, který se vystěhoval do Německa, obdržel stát od tamní vlády několik tisíc marek, odstupňovaně  podle věku a  dosaženého vzdělání. V osmdesátých letech tak opustilo Rumunsko na 200 000 rumunských Němců, ovšem za cenu, jak jsem výše uváděl, přičemž se rozmohl černý obchod, devizová korupce při koupi či získání cestovního pasu.

Na příběhu Windischovy rodiny líčí autorka, co všechno takové lidi ovládá, stísňuje, zmocňuje se jich,
hledá pochopení rozdílu mezi lží a pravdou. V novele jsou místa, charakterizující vesnický mikrokosmos se všemi deformacemi člověka  včetně sexuálních trapností a ponižování žen, pro něž už sex není požitkem, ale krutým  ponížením,  častým zneuctíváním,   mužským ukájením kdekoli a kdykoli. Vše se zdá být jednoduché, přímočaré. Chudý člověk nepotřebuje svobodu, chybějí mu ustavičně peníze. Nic neriskuje a proto ani nemůže nic vyčítat tomu, kdo riskuje všechno. Soucit a sebelítost nemají v těch příbězích místo.  Zdá se to být kruté, ale asi pravdivě prožité a se spisovatelskou licencí napsané.

Po přečtení této novely se jistě mnozí čtenáři budou ptát a na autorce požadovat, aby v tomto psaní neustala, protože – jak začali všichni ti uprchlí Němci žít v onom vysněném Německu? Nebylo jim někdy hůř než těm, kteří v Rumunsku zůstali?

V doslovu překladatelka  (mimochodem brilantně převyprávěného dílka, protože šlo o postižení mnohdy velkých jemností a jejich vystižení naším jazykem) říká, že knihy dnes již německé autorky se polykají jako hořké pilulky.  Za své psaní ručí životem. Dotýká se podvědomí, dotýká se jehlou bolestivé dásně… Cítí vítr, i když je bezvětří… I tento příměr má svoji logiku: jméno protagonisty novely Windische  pochází od slova Wind, tj. vítr. Podstatné je, co se děje v nitru toho člověka.

Cestovní pas
Herta Müllerová

Vydala Mladá Fronta, 2009


Beletrie světová – nové knihy

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Erotický Václav Čtvrtek. Neznámé Pověsti nezbedné a divů plné

Václav Čtvrtek nepsal jen pro děti, jak se mylně domnívala sebevědomá podavačka v Luxoru, ale také pro dospělé. Jeho pověsti z Prahy a dalších českých měst jsou psány příjemně lehkým...

Domov Toni Morrisonové, ověnčené Nobelovkou a Pulitzerovou cenou

V roce 2013 vyšlo české vydání románu Domov, zrozeného v literární dílně Toni Morrisonové, prozatérky a esejistky, jíž rodným teritoriem je východoamerické Ohio (*1931).

Faust. Nadčasový příběh Turgeněva o nenaplněné lásce a násilné výchově rodičů

Příběh Fausta psal Goethe víc jak 25 let, druhý díl dopsal až v roce 1832. Mistr a Markétka je částečně parafráze na Fausta a tuto obdivuhodnou knihu psal Bulgakov 12...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Kafkova proměna poníženého a ztrápeného člověka v obtížný hmyz

Těžko říct, co vedlo Kafku k napsání Proměny (1915). Snad to bylo chování vlastní rodiny, snad to byla reakce na ponížené chování úředníků, které vypozoroval při své práci, snad to...

Myšlenky z knih

Toto bych chtěl pro své děti, kdyby byly ještě malé. Chtěl bych, aby vyrostly s pocitem, že jsou vládci svých životů. Chtěl bych, aby byly šťastné, ale také aby se staraly o štěstí druhých. Chtěl bych, aby byly emocionálně odolné, aby mohly odrážet nevyhnutelný stres a zklamání, které život občas přinese. Chtěl bych, aby měly důvěru ve svou schopnost učit se po celý život a přizpůsobit se světu, který se rok od roku mění stále rychleji. Chtěl bych, aby měly cíle, po kterých opravdu touží. Chtěl bych, aby byly schopné kriticky přemýšlet a činit racionální rozhodnutí, která jim pomohou dosáhnout jejich cílů. Chtěl bych, aby měly morální hodnoty, které pomáhají dávat smysl a strukturu jejich životům, a doufám, že to budou lidské hodnoty - hodnoty, které mají co do činění s lidskými právy a povinnostmi, a ne s pošlapáním těchto práv.
Peter Gray