morrisonova toni domov
V roce 2013 vyšlo české vydání románu Domov, zrozeného v literární dílně Toni Morrisonové, prozatérky a esejistky, jíž rodným teritoriem je východoamerické Ohio (*1931).Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Woffordová, debutovala prózou Nejmodřejší oči (1983), později vydanou pod názvem Velmi modré oči (1995), a že jí byla přiznána Pulitzerova cena (1988) za prózu Milovaná a po dalších pěti letech jako vůbec první Afroameričance dokonce udělena Nobelova cena za literaturu (1993), to už je dostatečný důvod k tomu, abychom o autorce, jakož i o zatím posledním českém překladu jejího díla popsali něco digitálního prostoru.

Co ovšem nesmíme přehlédnout, je skutečnost, že Domov (Praha: Euromedia Group, k.s. - Odeon, 2013) není prvním překladem, který dal Morrisonovou poznat českým čtenářům. Vždyť v našich knihkupectvích byly k sehnání už prózy Jazz (1995), Ráj (2001), Láska (2005) i Milosrdenství (2010).

Anglický originál Home vydaný v Londýně roku 2012 přeložila do češtiny Zuzana Mayerová, přičemž k překladu doslov napsala Jana Šrámková. Z překladatelské tvorby Zuzany Mayerové (a v tomto konkrétním případě i kolektivu) nelze nepovšimnout si antologie černošských autorů Masky a tváře černé Ameriky (Odeon, 1985)

"Tebe zajímaj psí zápasy?" zeptal se Sumec. Zdálo se, že vyrušení uvítal. "Spíš zápasy lidí, který proti sobě štvali jako psy."
Ozval se jiný z mužů. "Tys neviděl toho kluka, co tu tehdá běžel s brekem? Jak se jmenoval? Andrewe, vzpomeneš si na jeho jméno?"
"Jerome," odpověděl Andrew. "Jako můj brácha. Proto si to pamatuju."
"Jasně, to byl von. Jerome," odpověděl Andrew. "Jako můj brácha. Proto si to pamatuju."
"Jasně, to byl von. Jerome." Sumec se plácl do kolena. "Říkal, že ho s tátou přivezli z Alabamy. Oba svázaný. A donutili je, aby spolu zápasili. S nožema."
"S vyskakovacíma nožema." Salem si odplivl přes zábradlí. "Prej je nutili bojovat, dokud bude jeden z nich naživu."
"Cože?" Frank ucítil, jak se mu stahuje hrdlo.
"Jo jo. Jeden z nich musel umřít, jinak by umřeli voba. A ty vokolo uzavírali sázky, kterej z nich to bude." Salem se zamračil a poposedl si na židli.
"Ten kluk povídal, že se navzájem trochu pořezali - jen tak, aby trochu tekla krev. Jenže voni jim řekli, že nechaj odejít jedině toho, kterej boj přežije. Prostě jeden musel toho druhýho zabít." Andrew potřásl hlavou.
Muži se jeden přes druhého rozhovořili o tom, co o té záležitosti věděli, a přidávali pocity a postřehy.
"Psí zápasy už jim nestačily. Udělali si psy z lidí."
"Dovedeš si to představit? Kluk proti vlastnímu tátovi?"
"Prej mu řek: "Nemůžu to udělat, tati.""
"A jeho táta řek: "Musíš.""
"Ďábelský rozhodování. Ať uděláš, co chceš, vobě cesty vedou do pekla."
"Nakonec, když kluk pořád nechtěl, mu táta povídá: "Poslechni mě, synku, naposledy v životě. Udělej to." A on prej řek svýmu tátovi: "Nemůžu tě zabít." Jenže mezitím ty chlapi kolem byli čím dál opilejší a vzteklejší, jako by je úplně posed ámok, a řvali na ně: "Dost štěkání a do sebe, kruci! Chceme vidět boj!""
"No a?" Frank ztěžka oddechoval.
"Co myslíš? Udělal to."

Tak je to. Krutý život afroamerického obyvatelstva v drsných reáliích společenského prostředí tam na Jihu obrazí kniha Domov bez zkreslení: ani nezveličeně, ani nepřikrášleně. K vytvoření nadčasového literárního svědectví využila Morrisonová veledokonalé povšechní znalosti života-předlohy.

Foto autorky: Wikipedia

Pozn. redakce: Anotace knihy
Píše se rok 1953, zrovna skončila Korejská válka a Frank Money se vrací domů, do malého městečka ve státe Georgia. Prožil různé válečné hrůzy, jeho zranění nejsou jen fyzická. Vrací se do země a doby, kdy reálná práva černochů byla spíše papírová než skutečná. Svůj domov zprvu nepoznává, za tu dobu se hodně změnilo. Stejně tak je otřesen svou vlastní netečností, pokud jde o mladší sestru, kterou zneužíval lékař v soukromé nemocnici. Posléze se Frank rozpomíná na své dětství, na svůj domov, na svou rodinu, a začíná v sobě nacházet odvahu k činům, na které dříve neměl ani pomyšlení.


Beletrie světová – nové knihy

Günter Grass. Plechový bubínek o pokřivené německé společnosti očima malého Oskara, který přestal růst

Kniha Plechový bubínek je pitoreskní životní příběh malého Oskara Matzeratha, zapsaná v posteli psychiatrické léčebny. Ten se v den svých tříletých narozenin rozhodne dále nerůst. V ten den také dostává...

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení

Solaris je originálním pohledem na existenci jiné inteligence, než jakou si člověk dokáže představit a je také jedním z nejpromyšlenějších sci-fi románů Stanislava Lema.

Jistota skal. O omezeném myšlení lidí, nevyzpytatelných snech a bezbřehém šílenství

 Jistota skal je poutavé a působivé dílo, které zkoumá lidské duše vystavené osamění, jednotvárnosti všedních dnů, drsnému životu v horách, obyčejné ubohosti i strachu z cizího a neznámého. Jérôme Bonnetto...

Beránek. Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem, píše Lenka Procházková

Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve...

Myšlenky z knih

Už v roce 1897 si George Bernard Shaw stěžoval, že vánoční oslavování vnucují obchodníci a novináři "neochotnému a znechucenému národu".