Autorská dvojice Miroslav Huptych a Jiří Žáček vydala už před lety antologii českých aforistů. Sami jsou známými českými básníky. Tentokrát se jedná o výběr aforismů světových autorů a myslitelů k tématu psaní a čtení knih a v neposlední řadě úvahy, fejetony, epigramy i verše padesáti českých spisovatelů. To všechno dělá z knihy Milovníci knížek milý a přátelský dárek pro každého zapáleného čtenáře.

milovnici_knizek


Milovníci knížek / Miroslav Huptych, Jiří Žáček / Vydává Práh, 2010 / 224 stran formátu 160x240 mm (B5), vázáno, cca 100 ilustrací,

Ukázky z knihy:

Kratochvil Jiří / Trakaře s knihami

Pokud bude žít lidstvo, budou s námi taky obrazy Leonarda da Vinci, Albrechta Dürera, El Greca, Pabla Picassa, Josefa Šímy i Jacksona Pollocka, abych uvedl aspoň několik jmen z té dlouhé řady, která – představuju si – nás bude provázet i vesmírem, jestli se nám jednou podaří odvážně se rozprsknout po celé galaxii. Ty obrazy jsou totiž našim nesmrtelným zrakem, jimi se díváme na skutečnost kolem nás i hlubokými trhlinami do svých niter a ten zrak nestárne a nehrozí mu zákal ani šeroslepost. A tady je právě rozdíl mezi výtvarným uměním a literaturou. Básně, povídky a romány by taky moc rády aspirovaly na nesmrtelnost. Jenže nemají šanci. Jak praví F. X. Šalda v eseji O takzvané nesmrtelnosti díla básnického: knihy těch, kteří byli přesvědčeni, že se svými díly učinili nesmrtelnými, teď „žerou myši v knihovnách a kromě několika odborníků filologů nečte je už nikdo, veliké je dnes mlčení o nich.“

Tou nejnápadnější příčinou je nesrozumitelnost jazyka básníků vzdálených od nás už třeba jen dvě tři století. Ale týká se to i celého repertoáru literárních prostředků, které taky, stejně jako jazyk, prochází neustálým vývojem. Balzakova důkladná popisnost nám dnes přijde obludná a z velkých Homérových eposů dnes žije už jen různě exploatovaná fabule, tedy jen dobrodružný příběh, jehož původní homérské zpracování je pro nás už nehorázně těžkopádné.

Řeknete, že i obrazy stárnou a musí být restaurovány. Ale to mluvíte o něčem naprosto jiném, totiž o materiálu, ne o vnitřní struktuře. Mistr Třeboňského oltáře si přenesl svou nesmrtelnou krásu přes šest století, které nás dělí od vzniku jeho obrazů, přičemž výtvarné prostředky mezitím prošly znatelným vývojem. Například zobrazování perspektivy a vůbec prostoru zaznamenalo nápadnou změnu a ctižádostí výtvarného umění svého času bylo a už zase dávno není co nejvěrněji „fotografovat skutečnost“. Výtvarné umění v posledních třech stoletích, to je dlouhý sled radikálních proměn, a přesto jsou nám dávní Mistři stále blízcí, srozumitelní, jejich vidění nezestárlo a je naprosto rovnocenné současným malířským prostředkům. Tady nesmrtelnost funguje spolehlivě.

Koncem sedmdesátých let jsem bydlel v Brně na Římském náměstí. V  tom čase se tam ještě zelenaly dva javory, herečka Vlasta Fialová chodívala pod ně venčit psa a esenbáci tam rozháněli bleší trhy, na které taková krojovaná babka vozívala na trakařích knihy. (Koupil jsem od ní za babku knižní klenot, válečné vydání románu „Bel Canto“ komunisty zakázané spisovatelky Milady Součkové.)  A v tom čase jsem tam taky psal svůj první román v rozpadávajícím se domku (s poschoďovým gotickým sklepením), kde tenkrát bydlel taky malíř Jan Zuziak...

Beletrie světová – nové knihy

Finsko to je Kalevala, protože Kalevala je finský národní epos

Kalevala je finský národní epos. Jedná se o sbírku lidové zpívané poezie, historických příběhů i pohádkových motivů z finské, karelské historie a mytologie, která byla v konečné podobě vydána 28...

Nepřekonatelný Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu

Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu, stačí se jen začíst do několika stránek a máte oči plné smíchu. Neustálá proměna sluhy v pána svého pána doslova voní...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Tak akorát. Lékař předloží nepříznivou diagnózu. Co dál?

Po titulech pro dospělé – Vita brevis, Principálova dcera, Hrad v Pyrenejích a Loutkař vyšla další v češtině opět v překladu Jarky Vrbové s názvem Tak akorát. Ani jeho poslední...

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn