kalevala finsky epos
Kalevala je finský národní epos. Jedná se o sbírku lidové zpívané poezie, historických příběhů i pohádkových motivů z finské, karelské historie a mytologie, která byla v konečné podobě vydána 28. února roku 1849. Pro Finy má tato kniha ještě větší cenu, jak pro Čechy Staré pověsti české.


Kalevalu po finském venkově sesbíral vesnický lékař Elias Lönnrot,
který po studiích působil v oblasti převážně západní Karelie, (1831 a 1835) tedy té části Finska, o kterou zčásti přišlo po druhé světové válce ve prospěch agresivního Sovětského svazu. Postupně dal dohromady z různých zpěvů tzv.run, dílo v rozsahu téměř 23.000 veršů.
Soubor starých finských balad a lyrických písní, zobrazující "syny Kalevaly", byl publikován ve dvou vydáních, první v roce 1835 s 35 runami, a druhé, rozšířené vydání s 50 runami (22 795 veršů) v roce 1849. Lönnrotovým cílem bylo uspořádat mytologické a další básně i lidové písně (runy) do jednotného obsahu, který by byl srovnatelný s islandskou poémou Edda a vyprávěním o dávných hrdinech, jako to napsal Homér v eposu Ilias a Odysea. Po vydání to bylo pro celý svět velké překvapení, dokumnetující bohatost kulturyc Karelů.

Kalevala je sbírka příběhů z finské a karelské mytologie které se točí kolem třech postav
– moudrého věštce a proslulého runopěvce Väinämöinena, záletného bohatýra Lemminkäinena a tragické postavy Kullerva. Příběhy se točí také kolem potomků mýtického Kalevy – třech bratrů Väinämöinena, Lemminkäinena i Ilmarinena.
Příběhy jsou o všem možném, co potkává člověka během jeho života. Zvláštní roli tu hraje mýtický předmět sampo, což je tajemný mlýnek symbolizující hojnost a bohatství.

Do roku1840 byla ve Finsku oficiálním jazykem švédština jak ve školách, tak i v literatuře. Dr. Lönnrot vlastně musel prozkoumat lidový jazyk v celé jeho dialektické rozmanitosti a vlastně vytvořil sebráním run Kalevaly moderní finský spisovný jazyk.
Kalevala je symbol finské národní hrdosti a dokonce se 28.únor slaví jako Den Kalevaly. Možná neexistuje rodinná knhovna, kde by dnes Kalevala nebyla.

Kalevala v češtině:
Kalevala vydaná v překladu Josefa Holečka v letech 1894-95 byla prvním českým knižním překladem z finské literatury. Avšak už v roce 1866 vyšla v Časopise Musea království českého obsáhlá studie Václava Nebeského, sekretáře muzea, nazvaná Kalevala, čudské národní epos. Na celkem 44 stránách jsou popsány okolnosti vzniku tohoto díla i jeho místa ve světové literatuře a uveden je také velmi podrobný rozbor obsahu (zajímavé je např. srovnání Kullerva s Oidipem či Ilmarinena s Hefaistem).

Přečtěte si
V češtině Kalevala vyšla poprvé roku 1894 v překladu Josefa Holečka,
poslední vydání 1999, Ivo Železný (4. vydání)
Doporučit také můžeme beletristické zpracování několika příběhů v knize: O Třech bratřích z Kalevaly a kouzelném mlýnku Sampo (SNDK 1962) vypravuje Vladislav Stanovský.

Beletrie světová – nové knihy

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Starý kraj. Čtivý román o realitě německého venkova

Překvapivý bestseller z roku 2015; debut Dörte Hansenové vypráví o životě na poválečném venkově bez falešné romantiky.

Brilantní Márquez, Dvanáct povídek o poutnících

Brilantní povídky španělsky píšícího autora Gabriela Garcíe Márqueze (1928) patří podle mne nejen k tomu nejlepšímu co stvořil, ale i k vrcholům světového písemnictví.

Muž, který sázel stromy. Geniálně smyšlený román z Provence od Jeana Giona

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona.

Elementární částice. Michel Houellebecq a jeho skvělý román o degeneraci mravů v Západní Evropě

Velmi čtivý a mimořádně zajímavý bestseller Elementární částice (1998), vynesl autorovi, žijícímu v Irsku, celosvětový ohlas. Uprostřed současné nevýrazné literatury působí.

Inspirující myšlenky...

Rozdíl mezi udavačem v té větší kleci (na území Československé socialistické republiky) a udavačem v kleci malé (na hradě plném bláznů) byl však značný. Udavači ve větší kleci dělali všechno pro to, aby zůstali utajeni, zatímco o udavačích uvnitř malé klece se všeobecně vědělo, oni sami se tím chlubili a nikdo se tím netajil. Dokonce se s tím dalo počítat. I kalkulovat. S udavači se dalo docela šikovně manipulovat.
Vladimír Škutina, Prezidentův vězeň