krakauer utek do divociny
V Apríli roku 1992, mladý muž z dobrej rodiny na východnom pobreží odišiel na Aljašku a vtúpil do severskej divočiny jej najvyššieho štítu, Mount McKinley. O štyri mesiace neskôr našla jeho rozkladajúce sa telo skupina poľovníkov.

Jon Krakauer vtedy pripravil rozsiahly článok pre časopis Outside. V tom čase ešte netušil akú nekonečnú niť záhad začal odmotávať. Postupne sa začali ozývať ľudia, ktorí s chlapcom prišli za posledné dva roky do styku. Každý pridal svoj príbeh a spolu so zápiskami, ktoré mladík zanechal, začal Krakauer zliepať kúsky mozaiky.

Mladý muž bol Christopher McCandless, posledné dva roky života vystupoval ako Alexander Supertramp. Pochádzal z dobrej rodiny z Washingtonu D.C., vyštudoval na Emory University, bol výborný atlét a editor školského časopisu. Po skončení školy, v lete roku 1990 daroval $25,000 charite, opustil svoje staré auto, spálil všetku hotovosť, ktorú mal a zmizol. Jeho rodina o ňom viac nepočula.

Chrisovym cieľom bola Aljaška ako ju poznal z románov Jacka Londona a túžba žiť v prírodou, z plodov prírody.
Cesta do divočiny mu trvala dva roky, počas ktorých stopoval naprieč Amerikou a žil v komunitách na okraji spoločnosti. Preto sa Krakauerovi po uverejnení článku začalo ozývať množstvo ľudí, s ktorými Alex prišiel do styku. Všetci sa zhodli v jednom - Alex na nich zapôsobil ako inteligentný mladý muž s dobrým srdcom, ktorý hovoril o „veľkých veciach“. Z ich rozprávania je zjavné, že Alex žil veľmi asketicky a jeho sexuálny život bol jeho rozhodnutím nulový. (Tiež som sa uškrnula, že možno práve to mal zmeniť a nemusel nikde utekať).

Medzi knihami, ktoré sa pri ňom našli boli Pasternákov Doktor Živago, Tolstého Smrť Ivana Iljiča, Thoreauov Walden. Ich podčiarknuté pašáže a Chrisove poznámky na okrajoch stránok sú jediný prostriedok k nahliadnutiu do jeho duše.

Čo prinúti mladého, pohľadného chlapca, aby zanechal svoj malý majetok, rodinu a priateľov, a odišiel do divočiny s desiatimi kilami ryže, puškou a hŕbkou kníh? Bola to len póza, ktorá skončila tragicky? Nebol by prvý ani posledný. Alebo bol tak otrávený americkým spôsobom života, že sa rozhodol so všetkým skončiť? Kniha na tieto otázky nedáva odpoveď. Je na čitateľovi, aby si utvoril názor.

Christophera McCandlessa našli mŕtveho v Auguste roku 1992, v starom autobuse Fairbanks City číslo 142, asi 30 míľ od Stampede trailu. Na jeho tele nezostala troška podkožného tuku a svalstvo bolo pred smrťou značne poškodené. V čase smrti vážil niečo viac než tridsať kíl.

Ukázka z knihy:

McCandless dorazil k řece Teklanika druhého dne své cesty. Přestože její břehy byly lemovány nepravidelnými římsami zmrzlých vodních přepadů, žádný ledový most proud otevřené vody nepřeklenoval – nezbylo mu tak nic jiného, než se přebrodit. Na počátku dubna se dostavilo velké tání a praskání ledu začalo v roce 1992 velmi brzy, ale pak se zase ochladilo, a tak hladina řeky v době, kdy ji McCandless přecházel, byla nízká, maximálně po stehna, díky čemuž se mu podařilo bez problému přebrodit na druhou stranu. Netušil, když tak činil, že tím překračuje svůj Rubikon. Nebylo tu nic, co by mohlo jeho nezkušenému zraku prozradit, že o dva měsíce později, kdy budou ledovce a sněžná pole u Teklaniky tát v letním horku, se její průtok zvětší devětkrát až desetkrát, a změní tak řeku v hluboký, divoký proud...

Jon Krakauer, Útěk do divočiny, Columbus, Praha, 2007, překlad Jiří Martínek

Trailer na anglickou verzi docela úspěšného filmu, který má čím zaujmout a je nad čím se zamýšlet.


Beletrie světová – nové knihy

Charles Bosmann a Pětilibrová bankovka. Skvělé povídky jihoafrického O'Henryho

Velmi čtivé povídky plné humoru i jízlivostí z pera jihoafrického O'Henryho, které bývají označovány jako "historky z voorkamery". Odehrávají se totiž v "předsíni" transvaalského poštmistra Jurieho Steyna, kde se počátkem...

Dědeček automobil. Mistrovský úsměvný román Adolfa Branalda o pionýrských dobách automobilismu

Dědeček automobil je úsměvný román o pionýrských dobách motorek a podivných automobilů. Je o nekonečném nadšení věčných kluků k motorům, k závodům, vůni benzínu, ale především je o šikovnosti lidí s umem...

Epicentrum. Oceněný román, politický thriller s motivy climate fiction

Román kombinuje prvky politického thrilleru s motivy tzv. „cli-fi“ (climate fiction – environmentální fikce) a střídají se v něm dvě dějové linie: jedna odehrávající se v roce 2015 zachycuje události...

Dvojník - nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz

Nejrozsáhlejší a nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz, jaký byl kdy česky vydán, nám umožňuje ocenit široké rozpětí autorovy tvorby.

Rybáři. Neobyčejné povídky přírodě a touze ji poznávat

Snaha porozumět prostředí, v němž člověk žije, a poznat živé organismy, které s ním okolní svět sdílejí, je hlavním tématem příběhů Liao Chung-ťiho, tchajwanského autora, který v České republice dosud...

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina