krakauer utek do divociny
V Apríli roku 1992, mladý muž z dobrej rodiny na východnom pobreží odišiel na Aljašku a vtúpil do severskej divočiny jej najvyššieho štítu, Mount McKinley. O štyri mesiace neskôr našla jeho rozkladajúce sa telo skupina poľovníkov.

Jon Krakauer vtedy pripravil rozsiahly článok pre časopis Outside. V tom čase ešte netušil akú nekonečnú niť záhad začal odmotávať. Postupne sa začali ozývať ľudia, ktorí s chlapcom prišli za posledné dva roky do styku. Každý pridal svoj príbeh a spolu so zápiskami, ktoré mladík zanechal, začal Krakauer zliepať kúsky mozaiky.

Mladý muž bol Christopher McCandless, posledné dva roky života vystupoval ako Alexander Supertramp. Pochádzal z dobrej rodiny z Washingtonu D.C., vyštudoval na Emory University, bol výborný atlét a editor školského časopisu. Po skončení školy, v lete roku 1990 daroval $25,000 charite, opustil svoje staré auto, spálil všetku hotovosť, ktorú mal a zmizol. Jeho rodina o ňom viac nepočula.

Chrisovym cieľom bola Aljaška ako ju poznal z románov Jacka Londona a túžba žiť v prírodou, z plodov prírody.
Cesta do divočiny mu trvala dva roky, počas ktorých stopoval naprieč Amerikou a žil v komunitách na okraji spoločnosti. Preto sa Krakauerovi po uverejnení článku začalo ozývať množstvo ľudí, s ktorými Alex prišiel do styku. Všetci sa zhodli v jednom - Alex na nich zapôsobil ako inteligentný mladý muž s dobrým srdcom, ktorý hovoril o „veľkých veciach“. Z ich rozprávania je zjavné, že Alex žil veľmi asketicky a jeho sexuálny život bol jeho rozhodnutím nulový. (Tiež som sa uškrnula, že možno práve to mal zmeniť a nemusel nikde utekať).

Medzi knihami, ktoré sa pri ňom našli boli Pasternákov Doktor Živago, Tolstého Smrť Ivana Iljiča, Thoreauov Walden. Ich podčiarknuté pašáže a Chrisove poznámky na okrajoch stránok sú jediný prostriedok k nahliadnutiu do jeho duše.

Čo prinúti mladého, pohľadného chlapca, aby zanechal svoj malý majetok, rodinu a priateľov, a odišiel do divočiny s desiatimi kilami ryže, puškou a hŕbkou kníh? Bola to len póza, ktorá skončila tragicky? Nebol by prvý ani posledný. Alebo bol tak otrávený americkým spôsobom života, že sa rozhodol so všetkým skončiť? Kniha na tieto otázky nedáva odpoveď. Je na čitateľovi, aby si utvoril názor.

Christophera McCandlessa našli mŕtveho v Auguste roku 1992, v starom autobuse Fairbanks City číslo 142, asi 30 míľ od Stampede trailu. Na jeho tele nezostala troška podkožného tuku a svalstvo bolo pred smrťou značne poškodené. V čase smrti vážil niečo viac než tridsať kíl.

Ukázka z knihy:

McCandless dorazil k řece Teklanika druhého dne své cesty. Přestože její břehy byly lemovány nepravidelnými římsami zmrzlých vodních přepadů, žádný ledový most proud otevřené vody nepřeklenoval – nezbylo mu tak nic jiného, než se přebrodit. Na počátku dubna se dostavilo velké tání a praskání ledu začalo v roce 1992 velmi brzy, ale pak se zase ochladilo, a tak hladina řeky v době, kdy ji McCandless přecházel, byla nízká, maximálně po stehna, díky čemuž se mu podařilo bez problému přebrodit na druhou stranu. Netušil, když tak činil, že tím překračuje svůj Rubikon. Nebylo tu nic, co by mohlo jeho nezkušenému zraku prozradit, že o dva měsíce později, kdy budou ledovce a sněžná pole u Teklaniky tát v letním horku, se její průtok zvětší devětkrát až desetkrát, a změní tak řeku v hluboký, divoký proud...

Jon Krakauer, Útěk do divočiny, Columbus, Praha, 2007, překlad Jiří Martínek

Trailer na anglickou verzi docela úspěšného filmu, který má čím zaujmout a je nad čím se zamýšlet.


Beletrie světová – nové knihy

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Amsterdam. Jedna z nejbrilantnějších knih McEwana o bezcitnosti a bezděčné krutosti

  Úsporný příběh, za který autor získal v roce 1998 Bookerovu cenu, se odvíjí v nečekaných zvratech a vedle Betonové zahrady jde o nejbrilantnější spisovatelovu psychologickou studii bezcitnosti a bezděčné krutosti.

Gončarov – Zbytečný Oblomov – Lišnyj čelověk

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Útěk do divočiny. Nedomyšlený a naivní pokus o návrat ke kořenům lidství

V Apríli roku 1992, mladý muž z dobrej rodiny odišiel na Aljašku a vtúpil do severskej divočiny jej najvyššieho štítu, Mount McKinley. O štyri mesiace neskôr našla jeho rozkladajúce sa...

Victor Hugo a Muž, který se směje. Nejemotivnější román o znetvořeném světě lidí a hledání lásky

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám...

Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení

Solaris je originálním pohledem na existenci jiné inteligence, než jakou si člověk dokáže představit a je také jedním z nejpromyšlenějších sci-fi románů Stanislava Lema.

Autista a poštovní holub. Kniha o autismu, o genialitě a tónech houslí

Kniha o autismu, o genialitě, o holubích návratech a tónech houslí. Janine ve svých sedmnácti letech podivně otěhotní. Tak trochu zvláštní nehoda, neboť otcem je brčko. Narodí se jí syn...

Inspirující myšlenky...

Psát knížky bez intelektu je možné, ale být intelektuálem bez intelektu opravdu nejde. Intelektuál musí pochybovat o všech informacích, ať přicházejí od kohokoliv, a konfrontovat je nejen s jinými zdroji, ale i s vlastními zkušenostmi. Neměly by to však být osobní předpojatosti, ani účelové dezinformace vydávané za jedinou možnou pravdu.
Jirka Žáček