spanek murakamiTéměř hororová povídka známého japonského autora Haruki Murakamiho se nevymyká z jeho u nás známé tvorby. Hrdinka příběhu má podruhé ve svém životě velmi podivnou poruchu spaní. Co ji napadá a jak funguje v dnešním odcizeném světě, až do konce příběhu přečtete určitě se zájmem a linka vyprávění vás udrží v pozornosti.

Knížku vydal Odeon opět ve vynikajícím překladu Tomáše Jurkoviče tentokrát s ilustracemi německé výtvarnice Kat Menschik, které silně připomínají japonská manga.

Ukázka z knihy...

Jak se přibližuje úsvit, cítím konečně, že se mi daří trochu dřímat. O pořádném spánku ale stejně nemůže být ani řeči. Slabounce rozeznávám pod prsty jakýsi jeho okraj. A moje vědomí bdí. Já sotva znatelně podřimuji.

Mé vědomí však za tenounkou stěnou sousedního pokoje zůstává zcela jasné a bdělé a upřeně mne pozoruje. Zatímco se mé tělo potácí v příšeří, nepřestává těsně vedle sebe cítit pohled a dech mého vlastního vědomí. Jsem tělem, které se pokouší usnout, a zároveň jsem
vědomím, které chce setrvat ve stavu bdělosti. Taková polovičatá dřímota na mně pak setrvává po celý den. Hlavu mám neustále jako v lehké mlze. U ničeho už nerozeznávám vzdálenosti, kvalitu, kvantitu ani dojmy. A dřímota se na mě valí v pravidelných intervalech jako příboj. Na sedadle ve vlaku, v lavici v učebně anebo za stolem u večeře usínám, ani nevím jak. Mé vědomí se ode mne vzdaluje čím dál víc. Svět se neslyšně otřásá. Z rukou mi padají na zem nejrůznější věci. Tužky, kabelky, vidličky bouchají hlasitě o podlahu. Chce se mi už jen padnout tváří dolů a usnout jako dřevo. Ale nejde to. Pořád mě nerozlučně doprovází bdělost. Nepřestávám vnímat její chladný stín. Stín, který náleží mně samotné. Zvláštní, říkám si v dřímotách.

Ocitla jsem se ve svém vlastním stínu. Dřímám za chůze, dřímám při jídle, dřímám při hovorech s lidmi. Kupodivu si ale nikdo kolem nevšimne, v jaké jsem extrémní situaci. Za ten jediný měsíc jsem zhubla celých šest kilo. Přesto si toho nevšimla ani má rodina, ani nikdo z mých přátel. Že jsem totiž celou dobu prožila ve spánku.

Haruki Murakami / Spánek / Vydal Odeon, 2014

Beletrie světová – nové knihy

Mor. Albert Camus poukazuje na složitost rozhodování ve vynikající alegorii o lidském chování

Mor líčí katastrofu... zažil sám Camus něco takového? Může on sám vypovídat za lidi, kteří si něco takového vskutku prošli? Ale on to přece nedělá... Celý jeho román je nesmírně...

Dvojník - nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz

Nejrozsáhlejší a nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz, jaký byl kdy česky vydán, nám umožňuje ocenit široké rozpětí autorovy tvorby.

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Starý kraj. Čtivý román o realitě německého venkova

Překvapivý bestseller z roku 2015; debut Dörte Hansenové vypráví o životě na poválečném venkově bez falešné romantiky.

Brilantní Márquez, Dvanáct povídek o poutnících

Brilantní povídky španělsky píšícího autora Gabriela Garcíe Márqueze (1928) patří podle mne nejen k tomu nejlepšímu co stvořil, ale i k vrcholům světového písemnictví.

Inspirující myšlenky...

Britský premiér David Lloyd George, řekl velkou pravdu už v roce 1916, tedy v době, kdy zuřil nejkrvavější konflikt, jaký lidstvo do té doby zažilo: „Kdyby lidé znali skutečnou pravdu, tak by válka skončila hned zítra. Ale oni tu pravdu samozřejmě neznají, ani ji znát nemohou" Tento výrok je dnes mnohem aktuálnější, protože lze k němu dodat. A chtějí vůbec znát pravdu?