conrad nostromo

Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s Lordem Jimem, patří zřejmě tato trojice knih k tomu nejlepšímu, co po sobě Conrad zanechal a jejich znalost rozhodně patří k základnímu vzdělání. (Neplést si znalost knih se znalostí obsahu knih )))

Psychologicky laděný příběh o ztracené cti a moci je zasazen do exotického prostředí fiktivní latinsko-americké republiky Costaguana, která se zmítá revolucí.
Po několika revolucích, dostane námořník Gianni Battista, přezdívaný Nostromo, za úkol zachránit státní poklad. A od této chvíle se rozvíjí děj, dnešnímu člověku ne neznámý, o korupci, síle peněz, morálním selhání před sebou samým.
Příběh se odehrává v druhé polovině minulého století. Kromě četných psychologických a dobrodružných zápletek zobrazuje velmi tísnivé sociální a politické poměry v malém státě Jižní Ameriky, zmítaném občanskými válkami a kapitálovými machinacemi evropských i severoamerických investorů.
Nakonec to bude milostný vztah k sestře vlastní snoubenky, který nastartuje nezvyklou tragédii.

Úspěšný Conradův román není často vydáván. Proč? Odpověď je zřejmá po celý příběh. A věřte, že je mimo jiné i napínavý a velmi čtivý.

V té době byl již Nostromo v zemi dost dlouho, aby byl kapitán Mitchell skálopevné přesvědčen o mimořádné hodnotě svého objevu. Zjevně byl Nostromo jeden z těch neocenitelných podřízených, kteří poskytují svým šéfem oprávněný důvod na chvástání. Kapitán Mitchell si gratuloval, jaké má oko na lidi, ale nebyl sobecký a ve své nevinné pýše už projevoval příznaky té mánie "půjčování mého capataza de cargadores", která měla dříve či později přivést nosti-roma do osobního styku s každým Evropanem v Sulacu jako jakousi univerzální pravou ruku - zázrak výkonnosti svého druhu. "Tento mládenec je mi oddaný tělem i duší," tvrdil s oblibou kapitán Mitchell a ačkoliv by možná nikdo nedovedl vysvětlit, proč je to tak, nemohl o tomto tvrzení pochybovat nikdo, kdo ho znal , ledaže by byl člověk zatrpklá excentrik jako například doktor Monygham, jehož úsečný, neveselý smích prozrazoval kdoví proč nesmírnou nedůvěru vůči lidstvu.

 

Beletrie světová – nové knihy

Finsko to je Kalevala, protože Kalevala je finský národní epos

Kalevala je finský národní epos. Jedná se o sbírku lidové zpívané poezie, historických příběhů i pohádkových motivů z finské, karelské historie a mytologie, která byla v konečné podobě vydána 28...

Nepřekonatelný Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu

Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu, stačí se jen začíst do několika stránek a máte oči plné smíchu. Neustálá proměna sluhy v pána svého pána doslova voní...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Tak akorát. Lékař předloží nepříznivou diagnózu. Co dál?

Po titulech pro dospělé – Vita brevis, Principálova dcera, Hrad v Pyrenejích a Loutkař vyšla další v češtině opět v překladu Jarky Vrbové s názvem Tak akorát. Ani jeho poslední...

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina