conrad nostromo

Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s Lordem Jimem, patří zřejmě tato trojice knih k tomu nejlepšímu, co po sobě Conrad zanechal a jejich znalost rozhodně patří k základnímu vzdělání. (Neplést si znalost knih se znalostí obsahu knih )))

Psychologicky laděný příběh o ztracené cti a moci je zasazen do exotického prostředí fiktivní latinsko-americké republiky Costaguana, která se zmítá revolucí.
Po několika revolucích, dostane námořník Gianni Battista, přezdívaný Nostromo, za úkol zachránit státní poklad. A od této chvíle se rozvíjí děj, dnešnímu člověku ne neznámý, o korupci, síle peněz, morálním selhání před sebou samým.
Příběh se odehrává v druhé polovině minulého století. Kromě četných psychologických a dobrodružných zápletek zobrazuje velmi tísnivé sociální a politické poměry v malém státě Jižní Ameriky, zmítaném občanskými válkami a kapitálovými machinacemi evropských i severoamerických investorů.
Nakonec to bude milostný vztah k sestře vlastní snoubenky, který nastartuje nezvyklou tragédii.

Úspěšný Conradův román není často vydáván. Proč? Odpověď je zřejmá po celý příběh. A věřte, že je mimo jiné i napínavý a velmi čtivý.

V té době byl již Nostromo v zemi dost dlouho, aby byl kapitán Mitchell skálopevné přesvědčen o mimořádné hodnotě svého objevu. Zjevně byl Nostromo jeden z těch neocenitelných podřízených, kteří poskytují svým šéfem oprávněný důvod na chvástání. Kapitán Mitchell si gratuloval, jaké má oko na lidi, ale nebyl sobecký a ve své nevinné pýše už projevoval příznaky té mánie "půjčování mého capataza de cargadores", která měla dříve či později přivést nosti-roma do osobního styku s každým Evropanem v Sulacu jako jakousi univerzální pravou ruku - zázrak výkonnosti svého druhu. "Tento mládenec je mi oddaný tělem i duší," tvrdil s oblibou kapitán Mitchell a ačkoliv by možná nikdo nedovedl vysvětlit, proč je to tak, nemohl o tomto tvrzení pochybovat nikdo, kdo ho znal , ledaže by byl člověk zatrpklá excentrik jako například doktor Monygham, jehož úsečný, neveselý smích prozrazoval kdoví proč nesmírnou nedůvěru vůči lidstvu.

 


Beletrie světová – nové knihy

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Charles Bosmann a Pětilibrová bankovka. Skvělé povídky jihoafrického O'Henryho

Velmi čtivé povídky plné humoru i jízlivostí z pera jihoafrického O'Henryho, které bývají označovány jako "historky z voorkamery". Odehrávají se totiž v "předsíni" transvaalského poštmistra Jurieho Steyna, kde se počátkem...

Nostromo, Conradova sto let stará kritika korupce a touhy po moci

Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Asi nejsilnější próza Waltariho. Město smutku a radosti

Nejznámější je Waltariho Egypťan Sinuhet, ale zřejmě jeho nejsilnější dílo, co se týče sdělení, ale potažmo i formy je Město smutku a radosti. Tato novela nebyla dlouho vydána v češtině...

Povídky o zaslíbené zemi. Jak vidí Ameriku Doctorow.

E.L. Doctorow (1931–2015) je spisovatel, který nikdy nevnímal Ameriku jako zemi zaslíbenou, ale naopak vidí všechno zlo, které bují z podhoubí americké demokracie. Přitom nemoralizuje, ale popisuje. Vidí pokulhávající dobro...

Victor Hugo a Muž, který se směje. Nejemotivnější román o znetvořeném světě lidí a hledání lásky

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám...

Inspirující myšlenky...

To je naprostá pravda, pomyslel si. Mezi cudností a politickou ortodoxií je přímá a těsná spojitost. Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že se potlačí nějaký mocný pud a použije se ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají...
Orwell, 1984