oci nebes

Román Oči nebes (2012) je příběhem inspirovaným osudy autorových spolukmenovců, v knize se však kromě nich setkáváme také s rybím hrdinou, kranasem obrovským, který je zároveň symbolickou postavou ohlašující náhlá, nepředvídatelná setkání a události.


Poetické popisy podmořského světa, minulost, přítomnost a budoucnost lidu Tao, tradiční kmenový způsob života i střet s čínskou civilizací – to vše se v autorově podání prolíná a vytváří poutavé vyprávění, jež dává možnost nahlédnout do historie, obyčejů a kultury Orchidejového ostrova a jeho obyvatel.

Oči nebes / Syaman Rapongan / Ilustrace Tomáš Řízek / Překlad Jana Šimonová / Vydalo IFP publishing 2017

Syaman Rapongan (1957–)
Pochází z domorodého kmene Tao obývající Orchidejový ostrov patří mezi přední současné tchajwanské spisovatele. Proslavil se zejména jako autor esejů, povídek a románů z (pří)mořského prostředí, které volně protkává mýty a legendami svého lidu. Na Tchajwanu bývá označován jako jeden z hlavních představitelů tzv. „oceánské literatury“.

Ukázka...

„Moc dobře vím, jak hluboko pod hladinu pronikne před úsvitem slabá měsíční záře, i to, že tou dobou panuje ve vodním světě největší klid. Vynořil jsem se do nějakých sedmi metrů a čekal, až mě zahřejí paprsky vycházejícího slunce. V dáli na moři jsem zahlédl poraženého rybáře, jak narovnal svoji převrácenou loďku, a cítil jsem, jak zklamaně bije jeho srdce. Sledoval jsem ho, jak se vyhoupl zpět do kánoe, zanořil zlehka obě vesla do vody, a když zabral, hladina kolem něj se mírně zpěnila. Vypadal v tu chvíli jako pronásledováním znavená létající ryba. Poznal jsem, že zamířil domů, kde už čekali na jeho návrat. Zpěv toho rybáře nosím ve svém srdci již více než třicet roků. Pokud mě moje paměť neklame, byl to právě on, kdo před více jak deseti lety ulovil moji družku. Nakonec mi zmizel z dohledu a já jsem zamířil zpět do temné vodní říše…“

Beletrie světová – nové knihy

Poslední noc na Klikaté řece. Vynikající Irvingův dramatický a znepokojivý příběh

Nový román jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších anglicky píšících autorů se začíná odvíjet v polovině 50. let ve vývařovně dřevorubecké osady v severním New Hampshiru, kde si úzkostný dvanáctiletý chlapec...

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Finsko to je Kalevala, protože Kalevala je finský národní epos

Kalevala je finský národní epos. Jedná se o sbírku lidové zpívané poezie, historických příběhů i pohádkových motivů z finské, karelské historie a mytologie, která byla v konečné podobě vydána 28...

Nepřekonatelný Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu

Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu, stačí se jen začíst do několika stránek a máte oči plné smíchu. Neustálá proměna sluhy v pána svého pána doslova voní...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Inspirující myšlenky...

Nic se mi nezdá v posledních letech tak opovrženíhodné jako bujení oplzlých slov bez jakéhokoli důvodu v dílech a rozhovorech našich spisovatelů. Tato předstíraná liberalizace je odsouzeníhodné překrucování svobody. Proto odmítám jakoukoli sexuální opovážlivost a slovní exhibicionismus.
Luis Buñuel, Do posledního dechu