poe vrazdy a jine zbesilosti
Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně úderné, vypointované grotesky, protože humor a horor mají k sobě mnohdy nebezpečně blízko.


Tam, kde se osnuje ďábelská pomsta, nechybí satirický osten, nebo dokonce úsměvný záblesk šílenství. Ostatně koho muže napadnout udělat z pacientů blázince zároveň ošetřovatele (Šílený psychiatr), z nevěřícího Tomáše hrdinu nejnepravděpodobnějších bizarních situací (Anděl pitvornosti) anebo nechat přijít chvástavého idiota doslova o hlavu? U některých kousků se nasmějete tak, až vás bude píchat v bránici, mrazit v šíji, a nakonec budete i soucítit se šíleným vrahem, který se rozhodne pomstít bezpočet příkoří zvláště zavrženíhodným způsobem, pohrbením zaživa. Obět v rolničkách Kašpárka, příšerný klaun Skokan, který má v oblibě obzvláště krutý humor.
Ptáte se proč? Vždyť přece Vrah jsi ty!, tak proč by ses, čtenáři, nemohl smát i s Poem naposledy? Anebo tě mají společně s hrdinou prodat jako žrádlo pro psy?

Vraždy a jiné zběsilosti / Edgar Allan Poe / Ilustrace Karolína Studená / Z angličtiny přeložili Josef Schwarz a Ladislav Šenkyřík / Vydal https://www.volvox.cz

poe psani lebka
Edgar Allan Poe (1809-1849)

Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec byl alkoholik a opustil rodinu roku 1810. Poeova matka zemřela v pouhých čtyřiadvaceti letech na tuberkulózu a kromě Edgara po sobě zanechala mentálně postiženou dceru Rosalii a syna Williama, který stejně jako otec propadl alkoholu a předčasně zemřel. Poe byl autorem zejména fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Mnohá díla lze považovat za ranou science fiction.

Beletrie světová – nové knihy

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Finsko to je Kalevala, protože Kalevala je finský národní epos

Kalevala je finský národní epos. Jedná se o sbírku lidové zpívané poezie, historických příběhů i pohádkových motivů z finské, karelské historie a mytologie, která byla v konečné podobě vydána 28...

Nepřekonatelný Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu

Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu, stačí se jen začíst do několika stránek a máte oči plné smíchu. Neustálá proměna sluhy v pána svého pána doslova voní...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka