Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve společnosti, která není svobodná.

beranek

Ježíšův příběh není příběhem Boha, jak se hluboce mýlí Hana Farná, ale příběhem obyčejného člověka,
který lidem nese zprávu o jiné společnosti, o komunitě lidí, kteří ctí desatero, kteří nepotřebují být vedeni církvi jako stádo ovcí, kteří Boha nosí ve svém srdci tím, jak se chovají ke svému bližnímu a sami k sobě.

Velmi čtivý román Lenky Procházkové je o Ješuovi (Ježíšovi) z Nazareta, Miriam (Máří Magdaleně), Janu Křtiteli a učednících vypráví trochu jiný příběh než ten, který známe z evangelií. Ješua se s Janem Křtitelem seznámí během pobytu v komunitě vzdělaných esejců, ke kterým vstoupil do učení. Záhy jsou však oba vyhoštěni pro své „revoluční“ názory. Naplnit proroctví Starého zákona cítí jako své poslání. Během křtů u řeky Jordán získávají první učedníky. Tamtéž se setkávají s mladou ženou jménem Miriam. Úsilí o náboženskou reformu však vzbudí nepřátelství židovských konzervativců i římských okupantů. Po smrti Jana Křtitele pokračuje v šíření svého učení Ješua sám a neváhá pro věc obětovat i vlastní život.

„Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem,“ říká autorka příběhu a já si myslím, že není příhodnější shrnutí příběhu, který je mnohem pravdivější, jak tisíckrát přepisovaná Bible k obrazu církve. Můžeme s tímto tvrzením nesouhlasit, můžeme nadávat, autorku proklínat, ale to je asi tak všechno, co můžeme.

Beránek | Procházková, Lenka | 2012

Ukázka z knihy:

„Včera jsi uzdravoval Římana a dnes se vracíš s nevěstkou!?" vykřikl pobouřeně Křtitel, když se za soumraku znavený Ješua s Miriam objevili na břehu Jordánu. „Není tedy zrovna mírný," šeptla žena a polekaně se zastavila.
„Takové uvítání si, Jene, nezasloužíme," namítl Nazareťan. „Tato Miriam už není nevěstka! Je to kajícnice a touží po křtu z tvých dlaní."
„Dnes už nekřtím," odmítl Jan a zkřehle si přisedl blíž k ohni.
„Byly tu celé zástupy!" vyhrkl Tomáš. „Poutníci, co se vraceli z Jeruzaléma. Samé rodiny s dětmi. Celkem osmdesát šest pokřtěných, dělal jsem si čárky."
„Skvostné!" potěšil se Ješua a smířlivě se dotkl Janova ramene. „I já mám dobrou zprávu. Setník se uzdravil!"
„Vím."
„Ty to víš?" užasl Nazareťan. Pak se sklonil a s nadějí se zeptal: „Měl jsi snad... vidění, bratře?"
„Ne. Na to nebylo kdy. Ale kdyby se neuzdravil, nevrátil by ses. Římané neumějí odpouštět!"
„Tak co je? Mám odejít?" ozvala se zpovzdálí Miriam.
„Kam bys odcházela?" divil se Ješua. „Přisedni k ohni. Tomáš má pro tebe pečenou rybu!"
„Tu jsme schovávali tobě," mračil se Jan.
„Je jí dost pro oba," rozhodl Nazareťan.
„Čpíš hříchem, nevěstko!" zavrtěl se Křtitel, když
Miriam usedla k ohni.
„Máš pravdu, proroku," přikývla pokorně. „Ale mám naději, že voda Jordánu mě očistí a tvoje milosrdné ruce mé hříchy sejmou. Protože už dlouho stojím na rozcestí a moje oči jsou vlhké slzami. Vyhlížím spravedlivého, nezatíženého vinami, jenž by mi ukázal cestu k pokání a vnitřní proměně. A teď vím, že ten spravedlivý jsi ty!"
„Mluvit tedy umíš," prohlédl si ji překvapeně Jan.
„Spíš mám dobrou paměť," přiznala odvážně Miriam. „To jsou totiž slova, která mi říkal Ješua, tvůj učedník."
„Ješua je víc než můj učedník," zašeptal Křtitel. (...)

Beletrie světová – nové knihy

Makanna – Otec divů, málem zapomenutý historický román Jiřího Weila

Málem zapomenutý román Makanna – Otec divů, židovského spisovatele Jiřího Weila, vypravuje dramatický příběh Hekima, falešného proroka, který je nejdřív mocí zrazen, aby proti ni povstal a přisvojil si ji.

Srdce temnoty. Fascinující Conradova novela o zhoubné touze po nesmírné moci

 Srdce temnoty je zřejmě nejlepší román anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, který byl tak mimořádným talentem, že ve svých knihách dával Angličanům lekce z jejich mateřštiny.

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Záhada Edwina Drooda, tajemství nedokončeného románu Charlese Dickense

Záhada Edwina Drooda - zřejmě nejslavnější nedokončený román ve světové literatuře - tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy.

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Ďábel je taky jenom člověk aneb Zoufalství humanitních studií ve čtyřech pidiodstavcích

Myslím, že kdyby pan autor, jistý Hans Rath, nenapsal nikdy nic jiného než tento „vlastní živočichopis“, tak si zaslouží, aby byl zařazen mezi Pány Spisovatele. Zoufalství humanitních studií ve čtyřech...

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův