salin dar zidovstvi valka
Sala strávila v pracovním táboře v Česku za války tři roky. Její vzpomínky a dopisy z té doby zachytila v knize Salin dar její dcera Saly, Ann Kirschner. Paní Sala po válce emigrovala do USA, její dcera je nyní děkankou Macaulay Honors College, City University of New York. O svých válečných zážitcích paní Sala doma nikdy nemluvila, až před operací srdce ukázala své dceři svazek dopisů a zápisků z té doby…

Pro mnoho lidí v Česku je novinkou, že i u nás byly "Schmeltovy pracovní tábory s krutým zacházením". Tento příběh zaujal studentku Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku Karin Venhauer, která ze Žacléře pochází, natolik, že iniciovala české vydání této knihy a o osudu Saly připravuje dokumentární film - na projekt získala grant z programu Think Big od Nadace O2. Autorka počátkem března 2012 osobně představí knihu čtenářům a osud své matky studentům.

Salin Dar | Ann Kirschner | Mladá Fronta, 2012

Ukázky z knihy:

Než přišli nacisté, chodily obě sestry do polské veřejné školy. Chodily vždy spolu ve svých uniformách v barvě námořnické modři s bílými záložkami a límečky, vždy svěží a čisté. Odpoledne chodily do blízké školy Bais Yaakov, kde se vyučovalo v jidiš, v nářečí jejich komunity. Byly prvními dívkami v rodině, kterým se dostalo formálního světského i náboženského vzdělání. Školy Bais Yaakov byly založeny v roce 1918 Sarah Schenirer, učitelkou s novátorskými myšlenkami.

Její pojetí náboženského učiva pro židovské dívky bylo revoluční, rozšířilo se velmi rychle po celé východní a střední Evropě do počtu 250 škol a téměř 40 000 studentek. Ty byly vyučovány absolventkami nového semináře v Krakově, založeného Schenirer roku 1925. Tyto chytré mladé učitelky zdůrazňovaly smysl a důvod. Jejich intelektuální energie byla pro Raizel a Salu potěšením a inspirací. Vše, co se týkalo učitelek, vypadalo jedinečně; i jejich oblečení – stylové a zároveň prosté. Jako svobodným jim bylo dovoleno nosit vlasy přirozeně, ne schované pod parukou. Samotná Sarah Schenirer byla dívkami obdivována. Osobně navštěvovala každou školu a když v roce 1935 zemřela, tisíce jejích studentek truchlilo, protože přišly o svou duchovní matku.

Do deníku, který si Sala pečlivě uchovávala, si zapisovala události jako například návštěvu Sarah Schenirer u nich ve škole a smutek nad smrtí vizionářky, která překonala námitky starých náboženských vůdců vzdorujících nově moderním myšlenkám vzdělávání dívek. I její otec byl velmi opatrný, uznal však, že se doba změnila, a povolil svým dcerám do školy chodit. Sestry byly důkazem toho, že se rozhodl správně. Obě patřily k dobrým studentkám, avšak Raizel byla učenec věrný studiu se snem stát se učitelkou. Nejprve se radovala, když jí polští učitelé doporučili pokračovat ve studiu na gymnáziu, ale nakonec byla zhnusená jeho světštějšími učebními osnovami a atmosférou. Ohledně svých náboženských zásad nehodlala dělat kompromisy.

Nacistická invaze ukončila všechny myšlenky na další vzdělání. Židovské školy byly zavřeny. Zajímavé učitelky se musely stáhnout do svých domovů. Dveře židovských škol se před židovskými dětmi zavřely. Raizel však neochvějně pokračovala v samostatném studiu. Mladší dívky učila doma hebrejštinu a náboženství ve stylu školy Bais Yaakov. Nikoho nepřekvapilo, že byla Raizel skvělá učitelka. Jemně naváděla mladé studentky, aby se spolu s ní věnovaly náročnějšímu a přísnějšímu studiu, se svou sestrou však měla méně trpělivosti.
Sala se cítila pod Raizelinou přísnou disciplínou nepříjemně a obávala se příliš kritického oka, kterému nikdy neunikla chyba, které nikdy nepřehlédlo náboženskou nepřesnost. Tím, že používala o šábatu hřeben, nebo si vyhrnula dlouhé rukávy v horkém letním dni a ukázala tak pár centimetrů zakázané kůže nad zápěstím, neprojevovala neúctu. Byla však naplněna hrůzou, když jí Raizel hrozila, že to řekne otci. Strašení od sestry byla jedna věc, Sala však zbožňovala svého otce, který na ni nikdy nezvýšil hlas a který byl k ní, své nejmladší dceři shovívavý. Nemohla snést pocit, že by ho mohla zklamat.

Beletrie světová – nové knihy

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Tak akorát. Lékař předloží nepříznivou diagnózu. Co dál?

Po titulech pro dospělé – Vita brevis, Principálova dcera, Hrad v Pyrenejích a Loutkař vyšla další v češtině opět v překladu Jarky Vrbové s názvem Tak akorát. Ani jeho poslední...

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Oscar Wilde vykreslil Obraz Doriana Graye jako zrcadlo našeho bláznivého světa

Osiřelý mladý muž, Dorian Gray, podle naturelu zcela jistě deviant, jak by prohlásil účetní Klaus, je hrdinou románu Oscara Wilda. Ten v příběhu promítá charakter Doriana Greye do jeho obrazového...

Dickensova záhada Edwina Drooda. Tajemství nedokončeného románu s vraždou a duchy

Záhada Edwina Drooda - zřejmě nejslavnější nedokončený román ve světové literatuře - tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy.

Inspirující myšlenky...

To je naprostá pravda, pomyslel si. Mezi cudností a politickou ortodoxií je přímá a těsná spojitost. Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že se potlačí nějaký mocný pud a použije se ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají...
Orwell, 1984