sifra mistra leonardaMusel jsem se nad tím zamyslet v souvislosti s povykem kolem knihy Šifra mistra Leonarda, jméno jejíhož autora si už nevybavuji úplně přesně. Je banální pravdou, že nikoli vše, co se dobře prodává, je opravdu dobré. Stejně tak ovšem není žádný důvod, aby se dobrá literatura (či umění vůbec) nestala bestsellerem. Kult zneuznávaného, chudého a na hranici společnosti stojícího umělce, jak jsem už mnohokrát poznamenal, je mladého data a souvisí s uniformitou měšťácké společnosti.

Za posledních dvě stě let došlo jistě k velkým změnám ve složení a v sebepojetí elit, kromě se toho také vytvořila ohromná vrstva šedého průměru, který díky gramotnosti, migraci a zvýšenému blahobytu získal nezávislost na svých regionálních kulturních kořenech. Poptávka po výzdobě místního kostela, po místních sborech a pověstech hluboce upadla s rozpuštěním komunit ve víru otevřeného světa nadregionálních možností, univerzálního vzdělání a rostoucí soběstačnosti jednotlivce vůči místní komunitě. Jaká bude poptávka po kultuře ve společnosti, v níž elity tonou v chaosu obrovských změn a zbytek se konsoliduje v nezměrnou masu koupěschopných konzumentů?

Na začátku dvacátého století jsou elity ještě zakořeněné v minulosti a vzestupující masa se jim snaží podobat.
Tato nápodoba něčeho, co je viděno jen zvenku a zdaleka, nemůže pojmout kulturu elit v její vnitřní složitosti i rozmanitosti, naopak vede k tísnivé uniformitě. Společensky, ekonomicky, politicky, vědecky, umělecky atd. právě tato vrstva ale dlouhodobě expanduje, je na vzestupu. Odtud fenomén prokletých umělců, vyřazenosti Gogha a Verlaina. Ti umělci ovšem, kteří se hlásí k tradici, ještě přežívají na vyšší úrovni: Delacroix, Hugo (byl předákem romantismu, nicméně psal stále v alexandrínu a byl celkově mnohem blíž klasikům oproti generaci Rimbaudově, Apollinairově či Whitmanově), Berlioz. Kultura se stává kýčem nápodoby starého stále tísnivěji, někdejší podhoubí vztahů uměleckých a společenských elit se přetrhlo – a právě zde povstává avantgarda, stále ještě elitářská a jaksi vnitřně podobná přežívající aristokracii. Avantgarda žila z jakéhosi spiklenectví měšťáky provokující kultury, staré aristokracie a výstředních, nonkonformních intelektuálů. Mezitím vznikala stále jasněji masová kultura.

Dvě různé věci mohly být bestsellerem v různých společenských vrstvách: ta za levný peníz mezi spoustou lidí, ta za drahý peníz mezi skupinou příznivců avantgardy.

Po druhé světové válce se stále silněji uplatňuje rozklad většinové uniformity zdola: potenciál nadaných nositelů nové kultury, kteří by se jinak obraceli o podporu na elity, vytváří to, čemu se dnes říká beat generation, underground, alternativa. Zde dochází k prolínání masového a autentického (třeba Bob Dylan, Jacques Prèvert). Umění má ovšem také tendenci uzavírat se, intelektualizovat se a vytvářet skleník. Proto bestseller ve vztahu ke kultuře může být chápán dnes ve velmi různém smyslu.

Skleníkové umění prohlásí bestseller automaticky za spotřební zábavu, podbízející se davu.
Možná mu sházejí elity, jež by je podporovaly, je však pravděpodobné, že už dávno zdegenerovalo a nemůže doufat v přízeň nových, vzdělaných elit, které se budou podle mne stále víc utvářet s rostoucími nároky blahobytné společnosti na kvalitu života (konzum je již dnes pro mnohé málo uspokojující).

Šifra mistra Leonarda je bestseller, který se pohybuje na bázi zájmu o něco, co převyšuje běžnou zábavu, avšak stále ještě počítá s ignorancí a podle všeho i nevkusem čtenářů.
Do tohoto dozrávání a tříbení myslí musí nyní vejít něco, co silně zaujme a zároveň vzdělá, co vytvoří most mezi starou dokonalostí a jejím bohatým vkusem, mezi autenticitou rozkládající uniformitu a mezi zájmem nových elit vnitřně růst. Dojde-li pak k tomu, že nové elity opravdu vzniknou a začnou mohutně spolužít, subvencovat a splétat se s kulturou, můžeme mít naději, že to nebudou elity kastovnické, nýbrž široce odeznívající a mísící se v kontinuu společnosti od jejího vrcholu k jejímu dnu. Univerzální vzdělání se spolu s blahobytem tak stanou z brzdy kultury jejím motorem, jenž umožní otevřenou interakci elit s celou společností.

Beletrie světová – nové knihy

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Tak akorát. Lékař předloží nepříznivou diagnózu. Co dál?

Po titulech pro dospělé – Vita brevis, Principálova dcera, Hrad v Pyrenejích a Loutkař vyšla další v češtině opět v překladu Jarky Vrbové s názvem Tak akorát. Ani jeho poslední...

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Oscar Wilde vykreslil Obraz Doriana Graye jako zrcadlo našeho bláznivého světa

Osiřelý mladý muž, Dorian Gray, podle naturelu zcela jistě deviant, jak by prohlásil účetní Klaus, je hrdinou románu Oscara Wilda. Ten v příběhu promítá charakter Doriana Greye do jeho obrazového...

Inspirující myšlenky...

Slavnostní oběť – akt vytvářející posvátno – je toho příkladem. Ve své nejvyšší (a také nejčastější) formě je oběť rituálním odsouzením člověka nebo zvířete k smrti. V dávnověku mohlo být i samo usmrcení zvířete předmětem zákazu, čímž by se zdůvodnily vražedné usmiřovací rituály. Dnes je postihováno všeobecným zákazem pouze usmrcení člověka. Právě pomocí této oběti je možné podílet se na zločinu, jenž se takto stává společným zločinem všech účastníků: jde o svaté přijímání.
Georges Bataille, Erotika, opora morálky