Co si myslíte o fyzickém trestání děti? Všechno se vyvíjí skvěle. Maso voní, přátelé žertují, teplota už klesla pod úroveň drásavých veder. Piknik jak má být. Do té doby, dokud Harry nevlepí facku tříletému dítěti svých přátel, které vyděsilo jeho syna. Zábava zamrzne. Harryho vyšetřuje policie a čeká ho soud. Zdánlivě banální událost započne nečekanou spirálu sporů, které se točí kolem našich představ o rodině a výchově dětí. Odkrývají víc, než bychom si přáli.

facka

"Síla románu je skutečně ohromující," napsal o knize britský list The Guardian.

"Soud může změnit lidský život. Zároveň ukazuje život v Austrálii jako cvičení v liberalismu. Nikdo není ďábel, nikdo si nezaslouží být poškozen. Všichni mají dobré úmysly a každý dělá to nejlepší, co může. Ale zas a znova každý propadne hněvu".

Tsiolkas postupně dává slovo osmi různým vypravěčům, kteří se osudného pikniku zúčastnili, a dopřává čtenáři delikátní hru perspektiv.
Samotná facka a její následky všechny kolem přinutí, aby znova prozkoumali svoje vlastní představy, názory a touhy. Vyrůstá z nich silný román o lásce, sexu a manželství, o rodičovství a výchově dětí v jednadvacátém století. Facka je dráždivým příběhem o věrnosti, touze po štěstí a o mnohých podobách pravdy.

Všechny hlasy tohoto rozsáhlého, působivého a na mnoha místech překvapivě zábavného románu nás vedou za škrabošku milých úsměvů a dobrého vychování, do světa toho, co si lidé skutečně myslí.
-- The Australian --

Tsiolkas za svůj román obdržel několik cen — mezi jinými v roce 2009 získal Cenu spisovatelů zemí Commonwealthu , o rok později se Facka objevila v širším výběru nominací na Man Bookerovu cenu.

Facka | Christos Tsiolkas | Přeložil Tomáš Kačer | vydal Host, 2011

Ukázka z knihy:
https://issuu.com/hostbrno/docs/christos-tsiolkas-facka-ukazka

Beletrie světová – nové knihy

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Tak akorát. Lékař předloží nepříznivou diagnózu. Co dál?

Po titulech pro dospělé – Vita brevis, Principálova dcera, Hrad v Pyrenejích a Loutkař vyšla další v češtině opět v překladu Jarky Vrbové s názvem Tak akorát. Ani jeho poslední...

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)